Označená

20. část

Neonový nápis baru nás vítal, sotva jsme vstoupili do uličky, ve které se nacházel. Vešli jsme s Elliotem dovnitř a já rovnou zamířila k baru. Objednala jsem si sklenku skotské a netrpělivě přešlapovala na místě. Potřebovala jsem do sebe dostat alespoň trochu alkoholu. Elliot už seděl na barové židličce vedle mě a pro sebe si objednal to stejné.

„Neměla bys pít," zamračil se, ale na mě se ani nepodíval.

„Zrovna jsem chtěla říct to stejné já tobě. Není to náhodou hřích?" uchechtla jsem se a lokla si notnou dávku zlatavé tekutiny ze sklenice, kterou přede mě zrovna postavil barman.

„Já se těmi zákony až tak doslovně neřídím," prohodil než se i on napil ze svého drinku. Už mi dávno došlo, že on není úplně tak svatý, jak by správný kněz měl být. „Ale ty bys pít neměla. Je to nebezpečné v kombinaci s tím, co se ti děje," dodal ještě nakonec. Nemohl si prostě odpustit to rodičovské peskování.

„Podívej, je sice hezké, že se o mě tak staráš, ale uměla jsem se o sebe postarat tehdy a zvládnu se o sebe postarat i teď," podívala jsem se na něj a věnovala mu významný pohled. Doufala jsem, že mu dojde, že tímhle pro mě ta konverzace končí.

„Dobrá," zvedl ruce obraném gestu, jako že se vzdává a dál se věnoval sklenici před sebou.

Od té chvíle pro mě nabrala noc velmi rychlý spád. Vypila jsem ještě několik dalších sklenic skotské, ale taky rumu a dalšího alkoholu. Elliot nade mnou jen poraženecky kroutil hlavou. Několik hodin jsem spolu s ostatními tančila uprostřed parketu jako šílená. Bylo mi v tu chvíli jedno, jestli se na mě někdo lepí nebo že tam je tak málo místa, že jsme v podstatě tančili všichni tělo na tělo. Jsem si docela jistá, že jsem se tam v jednu chvíli líbala s nějakou holkou. Myslím, že to bylo ve chvíli, kdy jsme si vyměňovaly limetku při pití tequily z úst do úst. Tehdy se to lehce zvrtlo.

„Otče, pojďte si s námi zatančit," přemlouvalo Elliota několik dívek.

„Jo, přece bys nám nedal košem... otče," přidala jsem se k nim i já. Byla jsem už značně opilá, a navíc mi přišlo strašně vtipné říkat mu otče. Pro mě to byl prostě Elliot.

Překvapilo mě, když nakonec šel, nebudu lhát, že ne. Co už mě ale nepřekvapilo vůbec, bylo to, že na parketu jen stál jako sloup a v podstatě se ani nehýbal. Když těm holkám došlo, že s ním prostě víc nehnou, tak to vzdaly a přesunuly se zpět k baru, kde zkoušely ulovit nově příchozí mužské osazenstvo. Mě bylo docela jedno, že tam Elliot jen tak stojí. Prostě jsem kolem něj poskakovala a vrtěla se do rytmu hudby. To už se jeho kamenný a věčně naštvaný výraz, změnil v pobavený, než vypukl v hlasitý smích. Dělalo mi radost, vidět ho se takhle smát, protože to u něj nebylo zrovna časté. Stáli jsme tam naproti sobě a smáli se, jako dva blázni. Nevím, co mě to v tu chvíli popadlo. Vsadila bych na to množství alkoholu nebo jsem to možná přece jen ještě neměla v hlavě tak úplně v pořádku. Ať už to bylo, jak chtělo, mozek mi prostě vyhlásil stávku a já tak udělala naprostou kravinu, která by mě jindy ani nenapadla. Bez přemýšlení jsem udělala jeden krok směrem k Elliotovi a během vteřiny se vrhla na jeho rty. Všechno by bylo v pohodě, kdyby mě odstrčil. Jenže to ne, to by nebyl Elliot. On mi ten polibek prostě musel oplatit. Nerozmýšlel se dlouho, když si mě dlaní na mých zádech přitáhl blíž k sobě a polibek mi velmi důkladně oplácel. Chutnal po skotské a slaných oříšcích, které celý večer ujídal na baru. Zatočila se mi hlava a nebyla jsem si úplně jistá, jestli to bylo z alkoholu nebo z Elliota a jeho nedočkavých rtů.