Označená

13. část

ELLIOT

Když jsem napochodoval do Baleovi kanceláře, ani jsem se neobtěžoval s klepáním.

„Zdravím Elliote, klidně pojď dál, mám spoustu volného času, proč jinak bych si zavíral ty dveře, když bych nechtěl být rušen," pronesl ironicky aniž by zvedl pohled od papírů na stole.

„Nechte si ten sarkasmus Bale. Byl bych rád, kdybyste mi vysvětlil, co to sakra děláte s tou holkou ve sklepě," přešel jsem rovnou k věci a opřel se o hranu stolu, naproti němu.

„Netušil jsem, že už jsi stihl navštívit naše sklepení," zvedl konečně svůj pohled ke mně. „Kdybys mi něco řekl, rád bych tě po něm provedl," lehce se pousmál.

„Bale!" zamračil jsem se na něj naštvaně.

„Co přesně chceš vědět Elliote?" opřel se Bale lokty o desku stolu a ukazováčky si podepřel hlavu.

„Chci vědět, proč Zoe v tom sklepě mučíte," trochu jsem se uklidnil, ale i tak byl pořád naštvaný.

„Neříkal bych tomu mučení, to by se našemu Pánu určitě nelíbilo. Je to spíš určitá forma přesvědčování. Ta dívka nám odmítá dát odpovědi na mé otázky, takže jsme neměli jinou volbu," mluvil tak klidně, jako by ho to vůbec netrápilo, a to mě vytočilo ještě víc.

„To vás třeba nenapadlo, že ta holka opravdu nic neví?" znovu jsem se zamračil, až se mi z toho vytvořily vrásky.

„Elliote, to děvče koketuje se silami pekelnými. Snad ti ji není líto?" Pozvedl Bale pobaveně obočí.

„To snad nemyslíte vážně? Ta holka nemůže za to, co ji v životě potkalo! A ano nelíbí se mi, jak s ní zacházíte," bouchl jsem pěstí do stolu.

„Bohužel Elliote, budu tě muset zklamat. Ta dívka je zlo a ať už ty informace má nebo ne, nemůžeme ji jen tak nechat chodit po světě. Pro dobro jí i ostatních jsme nuceni se o ni postarat, jestli mi rozumíš," znovu si podepřel hlavu ukazováčky a tentokrát se mračil i on.

Chtěl jsem ještě něco namítnout nebo se dál hádat, ale nakonec jsem to vzdal. Bylo jasné, že Bale už je pevně rozhodnutý. Znal jsem tenhle jeho pohled. Znamenalo to jedinou věc. Ta holka už denní světlo nikdy neuvidí. Tohle jsem ale dopustit nechtěl. Věděl jsem, že jejich praktiky nejsou úplně v zásadě s vírou, ale nikdy by mě nenapadlo, že jsou schopni zajít takhle daleko. Tedy ne u lidí, kteří jsou nevinní. Nikdy jsem se do věcí církve nepletl, ale tohle jsem nehodlal nechat jen tak. Ta dívka trpěla. Ten prázdný pohled v jejich očích. Bylo to něco, co by mi nedalo do konce života spát. Musím jí pomoct. Je mi jedno jak, ale udělat to musím. Očividně jsem byl totiž jediný, kdo věřil, že ona není čisté zlo.

Bez jakýchkoliv dalších slov jsem odešel z Baleovi kanceláře a vydal se zpět do svého hotelového pokoje, abych promyslel plán na její vysvobození. Prostory kláštera jsem znal celkem dobře, problém nastává u „svatých bojovníků", kteří měli na starost její mučení a klášter se jimi jen hemžil. Sám bych je všechny nepřepral, přece jenom podstoupili stejný výcvik, jako kdysi já. Zoe taky není zrovna nejlepší parťák do boje. V tom stavu, v jakém jsem ji našel nebude ničeho takového schopná, a ani za normálních okolností se neuměla moc prát. Takže budu potřebovat zbraň. Nelíbí se mi představa, že bych někomu z nich musel ublížit, ale jestli chci Zoe zachránit nebudu mít jinou možnost.