6 variant smrti

Úvod

Bylo 23. června.

Tři kluci a tři holky šli po kamenné cestě.

Najednou vidí děsivý temný dům.

Jeden z nich řekl: "Tu párty uděláme tady!"

"Do toho domu nepůjdeme!"

"Nebuď srab!"

"Ten dům je děsivej. Myslím, že se tam něco stalo."

"Ale né, ona se bojí."

"Jó bojím. Myslím, že se tam někdo zabil."

"To je jen pověra. Nikdo se tu nezabil."

"Tady máš vodku. To tě rozproudí."

Chvíli tam stáli a přemýšleli, ale nakonec vstoupili.

Pustili hudbu. Tancovali v tom zvláštním domě.

Domě, který má podivnou minulost. Dům potřísnění temnotou možná i krví.

Už to neřešili. Bylo jim to jedno, kam vlastně vstoupili a co vlastně tím způsobili.

Opili se do němoty. A potom usnuli na studené podlaze.

Každému se ve snu objevil divný muž a řekl: "Tohle bude hra o život a smrt. Dám vám spoustu otázek. Když odpovíte správně půjdete dál. Pokud odpovíte třikrát špatně, zabijete se. Pokud se dostanete do konce váš život bude zachován."

Přemístili se na velké herní pole. Každý tam byl sám.

Ten divný muž řekl: "Hra na život a na smrt začíná."

Řekl a začal se zlověstně smát.

Šli po velkém hracím plánu. Přes skalnaté hory za prudkého deště, který jim stékal po tvářích. Z dálky slyšeli hřmění blesků, které mlátily do stromů. Temná oblaka zakrývala, zahalovala oblohu. Vítr šeptal slova, kterým nikdo z nich nerozuměl. Protože byla vyřčena v latině.

"Loquimini veritatem. Lustus qui liberet te. Ducam te ad tantum promit.

Loquimini veritatem.

Loquimini veritatem.

Loquimini veritatem...."

Znamenalo to: "Mluv pravdu. Jen ta tě zachrání. Jen ta tě dovede k cíli.

Mluv pravdu.

Mluv pravdu.

Mluv pravdu...."

Ale to oni samozřejmě nevěděli.

Ten, který došel na nejnižší políčko, tomu muž řekl: "Lháři, čeká tě ta nejhorší smrt. Až odsud odejdeš už nebudeš sám sebou tvá duše, tvá psychika, nebudeš moc spát, jíst, ani smysluplně myslet,..."

"Co to je za bláboly?"

"To nejsou bláboly, to je realita. Užívej si poslední chvíle zdravého rozumu, Stevne. Potom jak jsem říkal, už ho mít nebudeš."