6 variant smrti

Ty ji znáš?

Tak...máme tu kulatiny...čtyřicáááááátá kapitola.:D

To je na wattpadu můj rekord. Ráda tenhle příběh píšu. Jak jsem říkala už asi šestkrát, chtěla jsem to už ukončit dávno, ale vždy mě napadne něco nového. takže doufám, že se vám to něco nového líbí a nenudíte se u toho.:P

____________________________________________________________________________

„Ty ji znáš?" Zeptal se Raily.

„Ne...vlastně jsem jí zahlédl na ulici než jsem šel sem." byla to ta holka, která se na něj usmívala.

„Ona viděla, kam jdeš?"

„Ne...no....možná ano." Finn se zeptal té dívky: „Kdo jsi?"

„Amy."

„Tak Amy, co všechno...víš."

„Nefriti byla moje pra pra pra babička. Kde teď Temný je?"

„Ve městě, kde bydlím."

„Kdo to je?"

„Nevím."

„Tak vám to pomůžu zjistit."

„Jak nám to můžeš pomoct zjistit? Můžeme ti věřit?"

„Podívej se mi do očí. Poznáš, jestli říkám pravdu." Pravila,položila mu ruku na rameno.

„Jmenuju se Amy Tate, mojí pra pra pra babičkou byla Nefriti Blake. Chci vám pomoct."

Finn chvíli mlčel, potom pravil: „Věřím ti."

Potom dodal: „Jak by ses, ale proti Temnému bránila, kdyby přišel boj." Jak to dořekl.

Ona svižně vytáhla pár ostrých dýk. Dýky měla různě skryté, v pásku kolem pasu, v botách, v košili, v džínách. Hbitě je vytáhla. Ukázala jim jeden cíl v dáli. Soustředěně tam zabodla sedm dýk.

„To bylo dobrý." Řekl ochromeně Raily.

„Až přijde, dám vám vědět." Pravil Finn a měl se k odchodu.

„Ne, my jdeme s tebou." Pravil Raily.

„Proč?Nevím, kdo to je."

„No právě, zjistíme to my tři spolu."

„Nemáš se starat o věčné vězení, stavím se v něm, až pojedeme autobusem do města k tobě. Auto si nechám tady."

„Nemá to cenu."

„Ale má." Promluvila Amy. „Chceš mít pořád pocit, že tě sleduje?"

„Ne?"

„Tak ho mít nebudeš, když ho najdeme a zneškodníme."

Nakonec Finn svolil. Před nástupem do autobusu. Šli stranou, aby je nikdo neviděl.

„Až budeme tam. A budeme na bezpečným místě, kde vystoupit, dám ti vědět."

„Jasně."Pravil Raily. „Je divný na tebe nemuset volat."

„Nojo...můžem." Chytl Finovu ruku a Finn už automaticky říkám: „Do věčného vězení." Trochu ho to zabolelo, když jim prošel, ale už si zvykl.

„Ty jseš dveřmi?" Zeptal se vyjevěně.

„Jo takže....kdyby Temný....máš potom bránu blízko."

„Děkuju."Řekla potichu.

„Víš něco o říší mrtvých a věčném vězení?"

„Ano vím, ale nevěděla jsem, že ty jseš dveřmi mezi světy a on pánem věčného vězení."

„Oba jsme v těchto funkcích je krátko. Asi jen rok."

„Aha."

„Musíme jít, aby nám neujel autobus."

Vstoupili do autobusu a sedli si vedle sebe.

Pod dlouhé době někdo z nich promluvil, Amy: „To jak jsem na tebe usmála...no...to nebylo hraný...líbíš se mi." Řekla a usmála se na něj.

„Amy...víš když se staneš dveřmi...nestárneš...náš vztah by neměl budoucnost."

„Proč ne?"

„Budu se muset stěhovat, lidem po pár letech bude divný, že nestárnu, že pořád vypadám na sedmnáct."

Amy se usmála a políbila ho.

Doucha mu zašeptala: „To teď nemusíme řešit."

„Amy."Zase ho políbila.

„Amy."

„Tobě se to nelíbí?"