6 variant smrti

Výročí

"Je víkend. Musíme se zlít." Řekla Claire.

"Mluvíš mi z duše." Pravil Raily a uchetl se.

"Ale kde? U mě doma ne. Potom, co Rachel rozbila celou vitrínu s chlastem."

"No jo Vanesso.

Rachel Angel. Takový ironický příjmení." Řekl Jake společně s Railym.

"Hele vy dva, měla jsem v sobě hodně tequily. A na rozdíl od vás vím, kde se můžeme zlíííít."

"Ty už seš opilá teď."

"Ale prosím tě."

"A kde?"

"Krvavý dům."

"Krvavý dům?"

"To je skvělý místo."

"Nestali se tam nějaký sebevraždy?"

"Jo, stali."

Všichni se udivili, protože ten hlas nepatřil nikomu z nich pěti. Patřil někomu jinému.

"Kdo to je?" Zeptala se Vanessa.

"Finn Brooks."

"Jo jsem. Můj brácha v tom baráku spáchal sebevraždu. Ještě dalších 17 lidí. Jít tam je šílenství."

"Ale prosím tě. My sebevraždu na rozdíl od tvýho bráchy neuděláme." Rachel se odmlčela a pokračovala: "Dotkla jsem se tě touhle poznámkou snad?"

"Ani ne. Díky za tvou starost."

"Tak my tam jdeme."

Finn nevěděl, jak je má odradit. Věděl, že to nepůjde. Tyhle na matematický výpočty moc nebudou. Finn si přemýšlení pohrával s ostrým kapesním nožem v kapse.

Potom řekl: "Půjdu s vámi."

"Ne, to teda nepůjdeš." Řekla Claire.

"Budu hodná a pustím ho, když bude mít chlast. Fine máš chlast?" Řekla hravě Rachel.

Když Finn vytáhl z batohu lahev vodky, všechny tím udivil. Měl jí s sebou, protože pro tu flašku ho poslal ke známému mého táty.

"Tak jdeme." Řekl Raily.

Když zahlédli ten děsivý dům, začala se jim dělat husí kůže po celém těle. Jak se blížili, cítili větší a větší temnotu, ale šli dál. Šli i přes ten žlutý trávník. Na který před devíti lety spadaly temné krůpěje Stevnovi krve a Finn si to uvědomoval. Šli dál. Rachel si lokla něčeho, co vypadalo jako rum. Potom se nadechla a vstoupila do domu. Dům vypadal jako před deseti lety až na to, že tam neležely mrtvoly ani jejich krev.

Všichni kromě Finna si sedli dolů. Pustili hudbu a začali se nalévat alkoholem. Finn šel prozkoumat barák a při tom volala mámě a říkal, že přespává u kamaráda. Máma by věděla, že lže. Že žádné kamarádky nemá, kdyby ho vnímala. Ale od Stevnovi smrti je táta a máma něco jako dvě bytosti, které chodí do práce, jí, pijou, spí a nic jiného nedělají. Je to tichá domácnost.

Finn si procházel druhé patro, ikdyž věděl, že žádná z 12 sebevražd se nestala, ale věděl, že to dnes může být i jinak. Nebylo tam nic podezřelého. Jenom čtyři ložnice s ošklivými postelemi, s rozpadlými skřínemi a zazděnými okny.

Vrátil se dolů. Tam to také prohlédl. Žádný nože, pistole, provazy, bedny a ventil s plynem byl dobře utěsněn, nedal se otevřít.

Vrátil se do místnosti, kde byli ostatní, kde hrála hlasitě hudba. Sedl si do odporného křesla a díval se do dáli.

"Odvaž se prosim tě." Řekla Rachel, která v sobě měla dost alkoholu už teď.

Finn by tohle normálně ignoroval, ale v tomhle divném domě se musel nějak odreagovat. Hodil do sebe panáka vodky. Běžel k bazénu. Svléknul se jen do spodního prádla a skočil do něj.

Všechny holky to udělaly po něm.

"Mě nechytíš." Zavolala na něj Rachel a začala se smát.

"Chytím." Řekl, přeplaval k ní a rukama jí svižně chytil kolem pasu.

"A teď ty mě!"

"Tak to bude rychlý."

"Neřekl bych." Řekl a rychle od ní odplaval. A takhle si s ní hrál dlouho.

Pak se jich všech šest usušilo. Dovalili se do různých částí domu ve spodním patře, pomalu a sladce usnuli.