6 variant smrti

Vysvobození? Za jakou cenu?

Raily kráčel tunelem. V dáli viděl světlo, šel za ním. Když došel na konec, s výrazem plným udivení zíral kolem sebe. Byl to temný prostor, který jen drobně prosvěcovalo zlatavé světlo. Kráčel tím divným prostorem. Z dálky slyšel křik. Šel za ním, ale po nějaké chvíli zjistil, že to nikam nevede, jako by se vůbec nepohl z místa. Křik byl stejně hlasitý jako předtím.

Raily zavolala do tmy: „Vládce Věčného vězení, přišel tvůj syn!" Čekal, že se nic nestane, ale stalo, z čista jasna začal foukat vítr neznámo odkud, cítil, jak rotuje vzduchem a přemisťuje se. Když skončila jeho zvláštní cesta, uviděl ho, viděl vysokého majestátního muže. Raily se díval, jestli uvidí v čem jsou podobní, nakonec to uviděl, měl hnědé oči s černou barvou na okrajích jako měl Raily.

„Ahoj synu, čekal jsem na tebe." Pravil.

Raily se rozhodl, že s ním bude mluvit na rovinu: „Chci, aby si pustil nevinnou osobu ve tvém vězení."

„Všichni jsou tu vinní. Tak to prostě je."

„Ne, není. Stáhla jí sebou žena, kterou jste sem „převezli""

„Chci, aby šla zpátky na zem."

„Ikdybych to dovolil, dveře jsou zapečetěné."

„Ne, teď už ne."

„O čem to mluvíš?"

„Teď se můžou stát otevřenými."

„Co? Jak?"

„Dveřmi mezi světy se stal člověk."

„Ta šílená ženská měla pravdu." Zamumlal on.

„Co?"

„Říkala mi, že se zrodí dítě, které bude nadprůměrně inteligentní a stane se dveřmi mezi světy, vysmál jsem se jí, ale teď......"

„Pusť jí."

„Dobrá, staneš se pokračovatelem mé vlády, já ji pustím."

„Nemusí to takhle fungovat. Teď můžu chodit mezi světy, nejsem tu uvězněný. Můžu být na zemi a zároveň tu vládnout."

On se začal smát, ale pak zpozorněl: „Ty jsi to myslel vážně."

„Ano, myslel. Dokážu to. To nadprůměrně inteligentní dítě, o kterém jsi mluvil, mi věří."

„To neznamená že......práce ve Věčném vězení není na poloviční úvazek."

Raily se rozhodl, že na to půjde jinak: „Proč sis vybral moji mámu."

„Tvoje máma tenkrát studovala psychologii na vejšce, ale nebavilo jí to, dělala to jen kvůli tomu, že její rodiče chtěli, aby byla psycholožkou. Tvoje máma milovala okultní vědy, báje, pověsti, legendy, .... Chtěla okultní vědy studovat, ale když to řekla rodičům, řekli, že by už potom nebyla jejich dcerou, rozhodla se, vybrala si cestu, kde jí rodiče „nevyděděj". Ale nepřestala se studováním okultních věd. Četla si je tajně. Hned jak jsem jí uviděl, věděl jsem, že tahle žena bude matkou mého nástupce, chtěl jsem mlčet, neřeknout jí, co pro tebe chystám, ale jednou jsem se drobně prořekl a ona mi řekla o její vášni v okultních vědách. Řekl jsem jí o Věčném vězení a Říši mrtvých. Ona mě nadšeně poslouchala, hltala každé mé slovo, a když jsem jí řekl, že potřebuju následníka, a že ona je ta pravá, která mi to umožní, nezaváhala a přijala to. O děvět měsíců později ses narodil, ale to už jsem dávno vrátil do Věčného vězení."

„Máma o tom věděla. Lhala mi."

„Lhala pro dobro světa. Tihle lidé nelegálně obchodovali. Zabíjeli tím své živé potomky."

„Chytáte i ty, kteří s nimi obchodovali."

„Ano, jejich trest je nejhorší, ale je jich víc a víc."

„Čím je trestáš?"

„Všichni to mu lidově říkají Havěť, ale je to něco na způsob kyseliny, žere tě to, cítíš bolest, ale na rozdíl od vaší kyseliny na zemi ti to nerozežere končetiny jen to příšerně bolí."

„Proto musíš pustit Rachel je nevinná."

„Ty tu zůstaneš na vždy."

„Ne! Dlužíš mi celé dětství."

„Nedlužím. Dělala jsem, co jsem musel."

„Musíš mi věřit já to dokážu. Dokážu to tady vést, ale také chci žít svůj život, copak to nechápeš."

„Budeš dezorientovaný. Tady běží pomaleji čas než v Říši živých. Budeš úplně mimo."

„Já to dokážu! Teď, před tebou skládám přísahu. Budu se starat o Věčné vězení a najdu potomka, který po mě nastoupí. Podej mi prosím nůž."

„Co?"

„Přísaha se ztvrzuje krví."

Podal Railymu krásně zdobený nůž z chladné stříbřité oceli.

„Přísahám svou krví." Řekl Raily a hranou nože si přejel po ruce. Krev tekla, ale jemu to bylo jedno. Vztyčil ruku a ukázal ji svému otci.

Otec po chvíli řekl: „Pustím ji. A ty se staneš mým nástupcem."

„Děkuju. Kde je?"

„Támhle." Řekl a ukázal před sebe do dáli.

Raily běžel a uviděl zbědovanou Rose a Rachel.

Objal Rachel a řekl: „Jdeme domů."

„Jak?"

„Všechno už je domluvené."

Začal foukat vítr a když přestal okovy kolem Racheliných nohou se uvolnily.

„Můžu jít s vámi?" Zeptala se Rose.

„Ne. To kvůli tobě Finn...."

„Co se stalo s Finnem?"

„To je jedno. Teď půjdeme." Řekl chytl jí za ruku a vedl pryč, ještě naposledy se otočil a řekl: „Schnij si tu navěky." Plivl na ní.

Raily ještě řekl: „Já se vrátím otče." Věděl, že ho slyší.

„O čem to mluvíš?"

„Vše ti vysvětlím, až se probudíš."

„Co?"

„Teď si v komatu v nemocnici."

Šli společně tunelem a na konci byly dveře.

„Finne to jsme my." Zašeptal Raily.

„Co?" Řekla Rachel.

Když procházeli dveřmi, procházeli skrz Finna. Jako by se všechno zastavilo.

Finn věděl, že je to jeho vina, musel něco udělat, nikdo nikdy neodešel z Věčného vězení, tedy kromě vůdce Věčného vězení.

„Finne, co se děje?" Zeptala se Rachel.

Finn řekl: „Najdeš si kluka, který se stane tvým manželem a budete mít děti budeš šťastná."

„O čem to sakra mluvíš?"

„Loučím se s tebou."

„Co?"

„Jsem věčnými dveřmi. Sbohem. Raily věřím ti. Zvládneš to." Dořekl to, co jim chtěl říct a zašeptal slovo, které toto loučení ukončilo.

###

„Ona je vzhůru! To je zázrak!"