6 variant smrti

Neobvyklé přátelství a rozhovor s vědmou

###

Finn šel pomalými kroky zpátky. Šel kolem silnice,okolo které se rozkládala neúprosná poušť.

Po chvíli uviděl ceduli,která ukazovala,že se vrací zpátky do města.

„To byli tví přátelé?" Zaslechl za sebou hlas,otočil se a uviděl Deana.

„Ty jseš vážně stolker."

„Nejsem, jen si zjišťuji různá data.Takže byli to přátelé?"

„Ano.Už nikdy je neuvidím.Dali mi tohle."Řekl a ukázal na náhrdelník.

„Jeto ze zálivu mého rodného města. Už se tam nesmím nikdy vrátit."

„Vyhostili tě z toho města?"

„Ne, já jsem se „vyhostil" sám, když jsem udělal to, co jsem udělal .A teď jsem tady." Potom se Dean už neptal, stali se přáteli.

Finn se rozhodl splnit slib, který dal Grace. Zjistil od místních něco o rodině Millerových. Graciny nejbližší byl otec a matka. A v jiném domě tady bydlela její o deset let starší sestra s manželem a desetiletého syna, Andyho. Po smrti Grace jim bylo do opatrovnictví daná čtyřletá Rebecca. Rebecca se stala sirotkem.

Finn nabídl svou pomoc Gracině sestře, Penny, ze začátku říkala, že není třeba, ale jednoho večera dávali film, který se líbil jí a jejímu manželovi, proto se Finna zeptala, ale nebyla si úplně jistá tím, že mu Andyho a Rebeccu na jednu noc svěří do péče.

„Máš nějaké zkušenosti s hlídáním?"

„Moc ne."Řekl Finn upřímně.

Ale pak sek němu rozběhl Andy, na tváři mu hrál divoký úsměv,objal Finna. Z druhé místnosti uslyšeli Rebečin křik:„Strýček Finn přišel!"

„Tak dobrá.My půjdem. Finne, víš, co máš dělat. Instrukce a číslo na nás je na ledničce."

„Rozumím,užijte si film."

„Ahoj.

„Sbohem."

Na hlídání přišel i Dean, hráli společně s Andym xbox a on je ve všech hrách rozmázl.

###

„Vrátit se zpátky do tohohle života je těžké." Říkala si Rachel pro sebe potichu, ale měla podporu Claire, Jakea, Vanessu a hlavně Railyho.

Rachel se stala s Railym bližší než kdy dřív. Chodili spolu do kina,na obědy,....

Raily jí pomáhal se strachem z výšek. Pomáhal jí ho překonávat společně zvládali ztrátu Finna. Vždycky, když se Rachel ponořila do depresí, objal ji a mluvil s ní o příjemných věcech do té doby, než přestala plakat.

Dnes byl konec školního roku, složili maturitu, všem bylo osmnáct i Rachel, která v tento den měla své narozeniny. Byla noc. Vítr příjemně foukal. Obloha byla tmavě modré barvy, pokrytá zlatými hvězdami. Rachel seděla s Railym na zídce a ukazovala mu hvězdy na obloze. Finn jí poslouchal, díval se na oblohu a chvílemi se ohlížel na Rachel.

Když řekla:„Támhle je hvězda Orion." Raily se k ní naklonil a políbil ji.

###

Finn si sedl na odpočívadlo pět kilometrů od města. Myslel si, že tu někdo nebude, ale mýlil se, zaslechl hlas, který znal, ale jako by ho slyšel před sto lety a ne jen necelým rokem.

Stála tam elegantní Reina. Posadila se k Finnovi. Její oči se dívali do dáli, pravila: „Temný je tu, je tu dlouho, předtím jsem ho necítila, ale teď ano. Sleduje tě, každý den. Je to někdo, koho by si nejméně čekal. Jednoho dne zaútočí a pokusí se zničit hranici mezi světy. Buď ostražitý. Střež hranici. Jen pevná mysl tě dokáže zachránit."

Oba mlčeli. Finn věděl, že nemá cenu se ptát dál. Jen tam tak seděli. Vítr se jim opíral do vlasů a zpíval jim neznámé písně. Finn věděl,že to bude něco temného, těžký protivník, který se bude snažit ho oslabit, zničit, bude se snažit zničit hranici.

To nesmí dopustit, pravil: „Děkuji Reino. Jak si mě našla?"

„Není za co, přece jsem vědma." Pravil a dala se na odchod nekonečnou pouští.