6 variant smrti

Tajemný papírek

Rachel se ovládla a řekla: "Líbí se ti Lili?"

"Já... nevím. Proč se ptáš?"

"Protože vím, že se jí líbíš ty."

"Možná trochu, ale znám ji teprve dva dny."

"To je jedno, ne?"

"Hele Rachel, existuje jeden problém."

"Já jsem ještě s žádnou..."

Rachel ho přerušila: "Ty jsi ještě s žádnou holkou nechodil."

"Ne. V tomhle jsem nováček."

"Nemusíš s ní chodit hned dneska. Dnes si s ní můžeš jenom povídat."

"Máš pravdu. Děkuju, že jsem si s někým mohl promluvit."

"Můžeš kdykoli."

On se usmál, Rachel kdyby mohla, roztála by se.

"Ostatním řekni, že se vrátím příští sobotu."

"Jasně. Tak si tu odpočiň. Já už musím domů."

Rachel nemusela domů, ale něco jí říkalo, že musí.

Rachel jela autem a přemýšlela, jak se její a život kamarádů změnil po té nehodě. Všech pět se stali kamarády Fina.

Začali hledět na svoji budoucnost. Nezahazovali ji jako předtím. Zabořili se do učení.

Nejlépe šlo učení samozřejmě Finnovi. Vždyť je nejchytřejší ze třídy. Ale potom šlo docela dobře Claire. Během pár týdnů toho stihla spoustu.

Rachel zavolala ostatním, že se Finn vrátí v sobotu a jela ke Claire. Potřebovala si s někým promluvit.

Auto zaparkoval před domem. Dům je nádherný. Je natřený krásnou modrou barvou a zarostlý krásně zeleným břečťanem. Kolem nádherná zahrada plná velkých nádherně vonících červených květů,

Rachel přistoupila k domu a zazvonila na pozlacený zvonek.

Otevřela jí Claeřina matka s úsměvem na rtech řekla: "Ahoj."

"Je tu Claire?"

"Ano, učí se v pokoji."

"Děkuju."

Pustila ji dál.

Rachel vstoupila do pokoje. Pokoj měl fialové zdi v barvě fialek. Pár plakátů viselo na stěnách. Byl tam stůl, na který dopadlo světlo z okna. Hnědá velká skříň byla na opačné straně pokoje. A všemu tomuhle vévodila postel uprostřed místnosti.

Na posteli seděla Claire. Vala zábrana biologie, plná soustředění cumlala tužku. Blonďatá prameny vlasů jí zakrývaly obličej.

"Ahoj." Řekla Rachel.

Claire sebou prudce škubla a řekla: "Příště klepej."

"Promiň."

Rachel si vedle ní sedla na postel.

"Co je?" Zeptala se a z očí jí sršel zájem.

Claire z nás pěti byla vždycky ta nejvyspělejší. Dokázala s lidmi mluvit. Proto šla za ní a ne za Vanessou. Vanessa nebyla tip, se kterým bys mohl něco donekonečna probírat. Rachel to nikdy předtím nevadilo, protože o svých pocitech nechtěla mluvit, ale teď ano.

"Jde o Finna..."

"Řekla jsi mu, co k němu cítíš?"

Když uviděla Rachelin výraz, poznala, že mu to neřekla.

"Co jsi mu řekla?"

"Ptala jsi se ho, jestli se mu líbí Lili."

"Lili?"

"Jedna holka, která je v tom středisku. On se jí líbí taky. A já dostala strach. Říct to, co v sobě držím čtyři roky, je těžší než si člověk myslí a navíc ty dvě slavná slova. Miluji tě."

"Rachel byla bys jeho první holka, první pusa. Na tu kluk jen tak nezapomene."

"Jak víš že..."

"Tipla jsem si to."

"Já nevím. Já se jemu nelíbím."

"To nezjistí, pokud to nezkusíš."

"Já.............. se na to necítím."

"Hele, já ti napíšu něco, co ti pomůže."

"Co by si mohla napsat, aby mi to pomohlo."

"Až budeš mít strach, nebo si nebudeš jistá sama sebou. Přečte si tohle. Něco napsala na malý papírek, který vytrhla z bloku, přeložila ho na půl, dala ho Rachel do ruky, ruku dala tak, aby papír měla sevření v pěstí a řekla: "Rychle běž za ním, než ti ho Lili uloví."

"No.... tak jo."

"Běž, běž, běž." Řekla Claire a vystrčila Rachel z pokoje.

Rachel plná strachu jela autem. Říkala si, že to zvládne, že to riskne. Rachel to jelo rychle, přála si, aby to tak nebylo, aby měla více času na přípravu.

Později se jí to splnilo, silnice byla ucpaná, protože se lidé vraceli zpátky domů a tohle byla jen obyčejná silnice.

Rachel chtěla ze začátku přemýšlet o tom, co mu řekne, ale později, po pár minutách na to přestala myslet, pustila si hudbu pomocí přehrávače v autě a zpívala si chytlavý refrén, který se z přehrávače linul.

Uvolnila se a čekala až se doprava před ní pohne.