6 variant smrti

Strach z výšek

Rachel pomalu kráčela ke středisku. Přemýšlela, jak ten strach překoná. A když o tom přemýšlela. Vzpomněla si na svůj další strach, strach z výšek. To jak to řekla Finnovi, nebyla úplně přesná verze toho, proč má takový strach. Byl to jen částečná práce.

Bylo jí sedm. Dostala nádherné kolo. Ne takové, které dostávaly ostatní holky. Nebylo křiklavě růžové, ale mělo kombinaci červené s černou, to se jí líbilo. Chtěla se na něm projet.

Pomalu ke kolu přicházela, v ruce držela helmu a byla hrozně natěšená. Už po něm natahovala ruku.

Ale potom jí zarazil jeden hlas: "To kolo je naše."

Rachel se otočila za hlasy a uviděla dva třináctileté kluky s úšklebkem.

"Ne, je moje!" Řekl Rachel s hlasem plným odvahy.

"O tom pochybuji. Vidíš moji ruku, jak si bere, co ji patří." Pravil druhý.

"Není divný brát sedmiletý holce kolo." Řekla Rachel a na chvíli je uzemnila.

Ale potom jeden z nich řekl: "Je hubatá. Musíme jí potrestat."

"Vyhlídka."

"Jo, vyhlídka."

Rachel nevěděla, co to znamená. Zjistila to až později.

Jeden z nich jí chytl ruku tak, že jí zbělely klouby a táhl jí za sebou. Ten druhý nasedl na kolo a se smíchem projížděl kolem Rachel.

Cesta byla na začátku asfaltová, ale později přicházela na písčitou, hlinitou a nakonec travnatou. Rachel pořád netušila, kam jí vedou. Zjistila to, když uviděla nápis. Nejvyšší bod ve městě. Tomu v tom městě říkají Vyhlídka.

Rachel pochopila, ale zatím netušila, co jí provedou.

Ten, který ještě před chvílí se projížděl na Racheliným kole, ho odložil na zem a přistoupil k ní, řekl: "Za tvou hubatost tě čeká trest."

"Ja.........ký." Řekla trochu vylekaně Rachel.

"Za chvíli uvidíš. Nate."

"Můžeme." Řekl Nate na souhlas.

Nate jí chytl pravou ruku a ten druhý levou. Nesli jí k Vyhlídce. Potom jí nadzvedli nad zábradlí, které tam bylo postavené. Rachel byla chytrá dost na to, aby sebou neškubala a oni jí nepustili.

Byla vyděšená k smrti. Viděla pod sebou domy a louky. Byla tak vysoko, bylo jí zle, mělce a rychle dýchala, byla vyděšená k smrti. Už na věky se bude bát vejšek. To věděla jistě. Výšky si vždycky spojí s touto děsivou chvílí, ale ta chvíle se prodlužovala.

"Přestaňte." Řekla sípavě.

"Ne, musíš pykat."

"Už jsem pykala dost. Do smrti budu mít strach vejšek. Přestaňte!"

"Asi bychom, měli přestat Nate."

"Ten trest byl tvůj nápad."

"To je snad jedno!" Řekl a pomocí prudkého škubnutí Racheliny levé ruky směrem nahoru, jí dostal zpátky na zem.

Rachel byla otřesená a s pohledem plným děsu prudce dýchala.

Kluci na ní vyděšeně zírali, a potom jako zbabělci utekli.