6 variant smrti

Něco, co nikdo nečekal

„Vstáváme." Zavolal ráno Finn na ty dva.

Amy vzdychla a zalezla si do koupelny.

Raily se zeptal Finna: „Můžu si půjčit nějaký tví hadry."

„Jasně." Řekl Finn a ukázal na menší skříň, která stála vedle dveří do koupelny.

„Já nechápu, jak si to dokázal." Říkal Raily, když prohledával Finnovo oblečení.

„Co?"

„Sehnat si dobře placenou práci a bydlení."

„Nebylo to zas tak těžké."

„Kdybych byl já na tvém místě. Pořád na to myslím, jak ses obětoval."

„Já se neobětoval."

„Ale ano."

Já nevím, myslím, že to oběť nebyla, teda udělal jsem to hlavně, abych Rachel zachránil, ale možná že to mělo nějaký hlubší význam."

„A jaký?"

„Já nevím. Vždycky jsem byl tak trochu jiný než ostatní, říkal jsem si proč, ale teď tomu rozumím."

Raily na to jen kývl hlavou. A vzal si na sebe půjčené oblečení.

Amy se vrátila a pravila: „Pokud to bude na dýl. Budu si tu muset něco koupit."

„Já myslel, že tu budete jen na víkend."

„Raily možná jo, ale já tu můžu být i déle."

„Jak to? Nemáš školu?" Zeptal se Raily.

„Je mi osmnáct, právě jsem dokončila střední, na vysokou nemám prachy."

„A co stipendium?" Zeptal se

„Měla jsem dobrej prospěch, ale nějaká kráva mi to stípko sebrala, když vyhrála mezinárodní soutěž v hláskování. Ale možná že je dobře, že vyhrála. Pomocí peněz z brigády platím tátovi nekonečné dluhy, které má."

Potom chvíli mlčeli až Finn řekl: „Pojďme si koupit snídani, pak budeme pokračovat s hledáním."

Scházeli schody dolů do továrny, chtěli pokračovat dál pro rohlíky do pekárny, ale někdo je zastavil. Reina měla pravdu, když říkala, že to bude člověk, kterého by Finn nejméně čekal...

Před nimi stál Russel na tváři měl zlověstný úsměv, jeho obličej a tělo se začalo měnit. Blonďaté vlasy se proměnily v hnědé, zmizely mu vrásky, stal se o trošku vyšším a hubenějším. Jeho oči v barvě modré se staly temně zelené.

Finn na něj vyjeveně zíral.

„Celou dobu si to byl ty. Já..."

„Nemáš slov co? Čekal jsem na nositele. Věděl jsem, že to jseš ty, už když si tu sháněl práci. Čekal jsem na ten správný okamžik a myslím, že nastal, když tu s tebou ještě vidím vládce Věčného vězení a pra pra pra vnučku Nefriti. Chtěl jsem vyvraždit všechny její potomky, ale to by bylo zbytečné plýtvání."

„A to že si obětoval dvacet lidí, to nebylo zbytečné plýtvání?"

„Nebylo, díky ním jsem nesmrtelný."

„Zaplatilo za to dvacet lidí a ta dívka, kterou si donutil, aby ti řekla o tom rituálu, kvůli tobě spáchala sebevraždu!" Křikl Finn.

„Jsi až moc hlučný."

„Zabil si Reinu."

„K tomu se dostanu. Reino! Nechci, aby nás slyšelo celé město, dokážeš vytvořit tu bariéru."

Dovnitř vstoupila Reina. Reina měla skelný pohled. Byla bledší než dřív. Byla omámená.

„Připoutaná duše." Zašeptal Finn.

„Ona je k němu připoutaná. Temný, Charlesi, to už je třetí zakázaný obřad, o kterém vím, že jsi provedl, možná jich je i víc."

„Na tom nezáleží, kolik zakázaných obřadů jsem provedl, za chvíli nastane chaos, nastane až tě smrtelně zraním a tvé „zámky" na dveřích rupnou. Nastane velký zmatek a já vyhraju. Reino, zařiď, aby nás někdo neslyšel."

Reina pomalými plynulými pohyby vytáhla malý váček. Začala vytvářet lajnu z rozdrcených bylin a přitom mumlala nějaká zaříkávání. Vytvářela kruh. Všichni tři věděli, že by měli utéct než Reina kruh dokončí, ale byli tak ohromení, že přimraženě stáli na zemi.

Když Reina dokončila kruh. Kruh na chvíli zářil pak zase dostal původní odstín.

„Teď nikdo nemůže ven z kruhu ani nikdo dovnitř. Reino, už můžeš jít tvá práce je pro dnešek splněna." Reina, která stála vedle vnější strany kruhu jen kývla hlavou a odešla pryč z továrny.

 „Tak a teď zařídím světový chaos." Pravil a začal zlověstně chechtat.