6 variant smrti

Když nastane boj, nastane temnota

„Finne, máš nějaké zbraně?" Zeptal se Raily.

„Mám." Pravil Finn, vyndal z vnitřní kapsy své kožené bundy pistoli a hodil jí Railymu.

Amy jsem nic dávat nemusel, měla své vrhací nože.

„Co budeš mít ty?" Zeptala se starostlivě Amy.

Finn použil jeden skvělý nápad na skrývání zbraně z jednoho seriálu. Vyndal si z kalhot pásek a složil z něj meč.

„Tyhle zbraně vám nepomůžou." Pravil Temný a zase se začal chechtat.

Finn od první minuty věděl, že Temný má navrch. Všichni statečně uhýbali jeho výbojům magie, které na ně posílal. Finn jela na autopilota. A při tom přemýšlel.

Uvědomil si, že je má Temný v hrsti, dále si uvědomil, že Railyho neměl volat ani Amy. Tyhle obě věci byly v prospěch temného. Temný se rád pomstí na Nefritině rodině, rád zabije jejího potomka, Amy.

A dále je tu Raily. Vládce věčného vězení. Když bude vládce věčného vězení mrtvý, už vůbec nic nezabrání tomu, aby ty duše unikly a způsobovaly by chaos.

Finn si říkal že tu chybí jen už vládce Říše mrtvých a třeba někdo z té slavné hlídky, to by určitě Temnému udělalo radost, kdyby oba přišli.

Jako na zavolanou Finn ucítil, jak na něj nikdo mluví. Teď se musel soustředit na dvě věci, na ten hlas a na neustálé výboje energie ze strany temného.

„Asi se ještě neznáme. Jmenuju se Diana. Jsem vládce Říše mrtvých. Pustíš mě dveřmi a já ti pomůžu."

„Diano, mě není pomoci, zůstaň tam, nebudeš tak zabita a zabráníš tomu, aby duše utekly." Mluvil jsem na ní v duchu.

„Tomu nezabráním. Těch duší jsou miliardy a já jsem na to sama. Radši přispěji v boji, při kterém mohu zahynout, lepší než dřepět v Říši mrtvých a potom se dívat, jak se všechno hroutí, když vím, že jsem mohla pomoct a neudělala jsem to."

Dobrá pravil Finn, který jí musel dát za pravdu.

„Diano, dávej prosím pozor." Upozornil jí.

Otevřel dveře. Ucítil klasickou palčivou nepříjemnou bolest.

„Co se dě..." Nedořekl větu Raily, když uviděl Dianu.

„Ahoj Charlesi, ráda tě poznávám. Jsem Diana, vládkyně Říše mrtvých." Pravila, usmála se a poslala proti němu výboj bílého světla.

Charles byl na chvíli udivený, ale jen na takovou chvíli, kdy se výboj k němu příblížil na tolik, aby ho odrazil na Dianu, Diana na poslední chvíli uhnula stranou.

„Víš, že budeš za chvíli mrtvá?"

„Ne, ona mrtvá nebude! To ty budeš mrtvý, tati."

Všichni se otočila tam, odkud byl slyšet hlas, stál tam Dean. Všichni jsme byli vyjevený.

„Měl jsem to tušit, že jsi to byl ty, vlastně tušil jsem to, ale nechtěl jsem tomu věřit. Měl jsem tě Hlídce nahlásit dávno, jako její člen jsem je zklamal." Pravil Dean.

„Ty jsi člen hlídky?"

„Už od svých dvanácti. Vždycky mě zajímalo nadpřirozeno. To mám asi po tobě, i vzhled mám po tobě, teda teďka úplně ne, když jseš ve své původní podobě...Ale jinak po tobě nejsem."

„Jak si věděl, že..."

„Díky mě." Přerušila Temného Reina.

„Jak? Vždyť..."

„Ano, byla k tobě připoutaná a já jsem jí dokázal odpoutat."

„Jak?"

„Zapomněl si na rostlinu jménem rozmarýn."

„A sakra!"

„Zrušila kompletně to připoutání, když jsem jí tu rostlinu nacpal do úst, ihned mi to řekla. Teď jsem tady a už jsem zavolal i ostatní z Hlídky."

Temný byl naštvaný a rozběhl se k němu, ale bariéra ho zastavila.

„Smůla, jen já dokážu odstranit bariéru, když jsem jí založila. Nezruším jí do té doby, než přijede hlídka."

„Tak to vás budu muset vyřídit rychle." Pravil Temný chladně, otočený směrem k nám, z ničeho nic se v jeho ruce objevila dýka. Amy to vůbec nečekala. Nestihla uhnout a dýka se jí zarazila do nohy.

Podlahu továrny smáčela její rudá krev. Křičela. Diana k ní přiběhla, klekla si k ní, šeptala jí něco do ucha, snažila se jí uklidnit.

Najednou přes Finna přejela vlna hněvu. Teda on byl vlastně naštvaný pořád, ale teď byl naštvaný snad nejvíc v životě.

Svůj meč si dal jako pásek.

Riskoval svůj život tím, že přivřel oči. Ale nelitoval toho. Všechen svůj vztek dal do svých rukou. Cítil, že výsledný výboj byl velký. Temný si ho samozřejmě všimnul, ale neměl šanci proti němu uhnout.

Záblesk ho zasáhl, skácel se a s ním také Finn.