6 variant smrti

Přátelé

Rachel měla na pár dní pokoj. Ale pak se Rose zase objevila.

„Je jedno proč jsem tu, stejně ti budu znepříjemňovat život. Máš smůlu."

„Proč? Proč já?"

„Jak jsem říkala máš z nich nejslabší mysl. Nic už tě nezachrání, ani kdyby si měla lepší zbraň než já."

Po téhle větě si Rachel na něco vzpomněla.

Claire jí dala ten papírek. Měl mít jinou funkci než je tahle, ale to bylo jedno. Chvějícíma se rukama rozevřela papírek, stálo tam Cleařiným krasopisným písmem: „Jsem Rachel Angel."

Chvíli si myslela, že tato slova nemají cenu, ale pak začala přemýšlet.

„Říkáš, že mám nejslabší mysl."

„No, máš."

„Čím jsou jejich mysli silnější?"

Musím se soustředit, říkala si pro sebe. Snažila se soustředit na Vanessou. Jaká její přednost? Zná ji nejméně dlouho z těch pěti, přestěhovala se před rokem s rodiči z New Yorku. Vanessa má černé vlasy a šedivé oči, je hezká, ale to není její vlastností přednost. Co za ten rok bylo? Pak jí to trklo. Přesnost. Ona měla přesnost v míření urážek, ale také míření šípů, jejím sportem je lukostřelba.

„Vanessa...." Teď byla na plno ve své mysli. Přála si svírat nůž. Objevil se jí v ruce nůž s dřevěnou rukojetí. „Přesnost." Dořekla to, co chtěla, seslala nůž přesně do prostřed břicha Rose. Nůž udělal udivené úplně vykolejené Rose v břiše krvavou hlubokou ránu.

Rose skočila a sípavým hlasem řekla: „Až...si...to...zranění....vyléčím...udělám ti....něco....z- zlého."

Rachel věděla, že musí něco udělat, musí něco vymyslet, protože věděla, že tuhle hrozbu Rachel splní.

Jakea zná od prváku. Jaká je jeho přednost? O čem s ní někdy mluvil?

Přijel ze západu. Odstěhoval se odtamtud s mámou a sestrou. Tátu neměl. Odstěhovali se, protože jeho o dva roky starší sestra měla poměr s jeho trenérem fotbalu, jak se to jejich máma dozvěděla, rozhodla se, že se odstěhují. Rachel si říkala, jak jí tohle pomůže, ale pak si uvědomila. Jaké hrál fotbal. Jake má jako přednost sílu.

„Jake...." Rachel vztyčila dlaně. „Síla...." Řekla a švihla rukou. Rose letěla vzduchem, jak se do ní opřel poryv větru.

Rachel věděla, že tohle Rose neporazí.

Rachel se sem přestěhovala a vstoupila do osmičky na základku. Byla zmatená nad svým rozvrhem. Měla tělocvik s holkama, ale šla špatným směrem do špatné tělocvičny. Vyděsila se, když zjistila, že vstoupila na klučičí tělák.

„Co tu děláš?"

Všechny pohledy kluků se stočily k ní.

„Omlouvám se. Jsem tu nová. Zatím se nevyznám v rozvrhu."

„Sedni si támhle na lavičku a dívej se, jak vypadá správnej tělocvik. Váš tělocvikář vás nic pořádného nenaučí." Asi toho druhého tělocvikáře moc nemusel.

Rachel se usadila na lavičku a sledovala, jak kluci běhají sprint na čas. Když tělocvikář řekl jednomu z kluků čas, který byl jeden z nejlepších.

Raily, kterého v tu dobu Rachel ještě neznala, řekl: „Uběhl bych to líp."

„Tak proč tu sedíš a neuděláš to?"

„Doktor mi tvrdil, že nesmím týden namáhat levou nohu, je to k vzteku."

„Já bych to brala jako pohodovej víkend."

On se usmál a řekl: „Jmenuju se Raily, pomůžu ti s rozvrhem."

„Děkuju, potřebuju pomoc."

„Jak se vlastně jmenuješ?"

„Rachel."

„Ahoj Rachel."

Jeho předností byla rychlost.

„Raily..." Teď už Rose nečekala. Seslala na ní pár dýk. „Rychlost." Pravila jsem a svižnými úskoky jsem se vyhýbala dýkám tak dlouho, dokud se na chvíli unavila.

S Claire se znala skoro stejně dlouho jako s Railym. Ale ne ze školy.

Máma ji toho dne poslala brzo ráno do sámošky, hrozně jí to štvalo, ještě víc když zjistila, že je zavřeno a musí počkat hodinu. Sedla si na lavičku před sámošku. A čekala. Po pár minutách vyšla dívka ze zavřené sámošky.

„Ahoj. Co tu děláš?"

„Čekám."

„Nemusíš. Pustím tě dovnitř. Babička dělá inventúru. Co bys chtěla?"

„Rohlíky."

„Jasně rohlíky ti zařídím." Usmála se na mě. Když jsem za ně potom zaplatila a ona mi je vydala.

Řekla mi: „Ahoj, já jsem Claire."

„Já Rachel."

Claire měla spousty dobrých vlastností a jedna z nich byla vypočítavost.

„Claire..." Rose jí chtěla chytit pod krkem. Rachel jí uhnula než to udělala. „Vypočítavost..."

„A nakonec Finn....odvaha" Řekla Rachel a vystartovala proti ní s velkou dýkou. Zabodla jí ji svižně do břicha. Rose skučela. Snažila se bránit, snažila se dýku vytrhnou z těla, ale Rachel jí držela v šachu.

Rachel nad ní stála a čekala na její smrt, věděla, že se blíží její poslední nádech.

„Možná zemřu....heh...ale ty....heh.....půjdeš....heh....se mnou." Řekla sípavým hlasem. Křečovitě jí chytla za ruku, naposled se nadechla a s poslední nádechem jí stáhla do neznámých hlubin...