6 variant smrti

Nekonečno

Všech pět bylo u Finna doma v pokoji.

„Finne, už si něco našel?" Zeptal se už po několikáté Jake.

„Tahle knížka je na prd." Řekl a hodil já na velkou hromádku vedle postele.

„Kolik si takovejhle knížek přečetl." Řekl Raily a díval se na velkou hromadu vedle postele.

„Začal jsem to číst tak v osmi, takže se to za ty roky posčítalo..."

„Ty si tyhle knížky četl v osmi?" Zeptala se Vanessa

„Tuhle zrovna ne." Řekl a hodil tu knížku, kterou právě držel v ruce na hromadu.

„Ty si ty knížky četl v osmi?" Zopakovala Vanessa svoji otázku.

„No....jo."

„Co? Ty jsi jim rozuměl."

„Rozuměl."

„Vždyť já nějakým nerozumím ani teď."

„Měl jsem divné dětství."

Řekl a na tohle neměl nikdo, co říct.

„Nic jsem nenašel. Je tu jen poslední šance."

„Jaká?" Zeptala se Claire.

„Musíme jít k Reině."

„Ne, to nemyslíš vážně."

„Myslím to vážně. Je to poslední možnost."

„Je to šílená ženská!" Řekla Vanessa.

„Má pravdu. Ten její okultní obchůdek i ona jsou totálně pošahaní." Řekl Jake.

„Jak říkám, je to poslední možnost. Žádná jiná není."

„Co když to byla jen nehoda? Co když v tom nic víc nebylo?"

„Tak si zavzpomínejte na poslední měsíce. Vždycky, když se stalo něco špatného, bylo v tom vždycky něco nepřirozeného. Jackob a Rose."

„Ale to neznamená že teď...."

„Znamená! Takhle hlubokej komat člověk nemůže mít, když jen spadne z postele. Víte to vy, vím to já, myslím, že to ví i doktoři."

„Tak proč nám nic neřekli." Řekl Raily.

„Když nevědí, co to způsobilo, jak by vám to mohli říct? Půjdu k Reině sám!"

„Ne, je to šílený! Před lety do toho obchůdku přišla Ida Grenstrová. Reina jí předpověděla, že brzo zemře. Idu to tak vyděsilo, že tak rychle utíkala z krámu, nedívala se na silnici a srazilo jí auto. Ty tam nepůjdeš!" Řekla Vanessa.

„Půjdu. Ať mi předpoví, co chce, je to poslední šance! Dveře najdete sami. Já odcházím."

Rychlými kroky opustil místnost a nechal je tam zmateně sedět.

Obchůdek byl malý a útulný. Nebyl temný jako normální okultní obchody. Byla v něm nazlátlá záře, kterou vytvářely záclony, přes které svítilo světlo.

Za malým pultem stála asi třicetiletá hezká dáma. Člověk by na první pohled neřekl, že je vědma, protože na sobě měla modré džíny s tílkem, řasenku a oči měla obtáhnuté slabou černou linkou.

Do tohoto krámku chodili spíš turisté. Místní sem chodili jen pro dobré koření, které jinde nesehnali.

Finn přistoupil ke knihovně plné okultních příruček a knih.

Začal v nich hledat. Hledání mu zabralo asi dvě hodiny, nic nenašel.

Do obchůdku vstoupil Raily s nervozním výrazem přistoupil k Finnovi a zašeptal: „Claire řekla, že potřebujeme na chvíli vypnout, navrhla, že půjdeme na večírek."

„Já nejsem moc..." Finn to nedořekl, protože Reina řekla: „Přistup ke mně chlapče." A ukázala na Railyho.

„Já....já.....radši ne."

„Přistup."

„Ne-e."

„Cítím v tobě něco zvláštního.....Jsi jediným synem vládce Věčného vězení."

„Co? O čem to mluvíte?"

„Dám ti radu, jdi za svým osudem, poddej se mu."

„Finne! Měly bychom jít."

„Už vím, co mám dělat."

Finn začal rychle prsty zkoumat knihovnu. Vyndal knihu s názvem věčné vězení. Dal jí na pult a přidal k ní ještě koření pro mámu, zaplatil a řekl Railymu: „Teď už jít můžeme."

Ještě než Finn zavřel dveře, podíval se na Reinu a řekl: „Děkuju."

„Není za co." Řekla Reina a věnovala mu hezký úsměv.

„O co jde?" Zeptal se ho Raily vyděšeně.

„Musíme svolat ostatní."

Zase u byli u Finna v pokoji.

„Finne, co se děje?" Zeptala se Claire.

„Nevím, co se s ním děje, nechtěl mi nic říct. Reina mi řekla, že jsem synem vládce věčného vězení, abych šel za svým osudem, abych se mu poddal. Finn zešílel a koupil knihu s názvem Věčné vězení."

„Kdo je tvůj otec?" Zeptal se ho Finn.

„Od malička žiju s mámou. Nikdy mi o něm nic neřekla a nezbyly mi po něm žádné fotky, ale to neznamená že..."

„Zastav! Tady se píše, jak to zjistit." Řekl Finn, který při tom listoval v knize.

Vyndal nůž a řízl mu do ruky.

„Co to děláš?!" Řekla vyděšeně Claire.

„Uvidíš...."

„Ty jsi totálně zešílel." Sykl Raily.

„Ne..." Řekl, vzal sklenici a dostal do ní pár kapek krve.

„Potom se tam má dát trocha ztuhlého vosku a nakonec trochu ohně." A dal špejli, kterou zapálil pomocí sirek. Když se vosk roztekl. Finn vyndal špejli a uhasil oheň.

„Když krev vytvoří obraz nekonečna tak..."

Finn opatrně vyndal vosk.

Všichni vyděšeně zírali, když uviděli znak nekonečna...

Doufám, že se vám tahle kapitola bude líbit. A pomocí téhle kapitoly bych vám chtěla sdělit, že mám dvě nové knížky, které by se vám mohli líbit. Jednu už asi znáte (Invicta). Ale druhá je úplně nová. Jmenuje se Skryté podzemí, jestli vás už nadchl ten název a ještě ji nezačali ani číst, tak se vám skoro na 100% bude líbit.:D