6 variant smrti

Rozhovor

Policajt se vrátil na policejní stanici.

Šerif se ho zeptal: "Řekl ti něco?"

"Nic mi neřekl. Mluvil jsem také s jeho psychiatrem, říkal, že je to vysoký postraumatický a možná trvalý šok. Když jsem tam byl, nehty si udělal krvavý šrám. A namočil do něj prst, začal psát na zeď krví v latině slovo, zemřeš."

"Aha."

"A s kým jste ještě mluvili."

"Mluvili jsme s jeho rodiči a s rodiči mrtvých. Všichni říkali, že jim lhali. Že jim lhali, kam jdou. Říkali, že se to týká školy."

"A mluvili jste s jeho 6 letým bratrem."

"Ne, nemluvili. Ale proč bychom měli?"

"Ví toho víc, než si kdokoli myslí. Řekl mi o jeho bratrovi skoro stejnou diagnózu jako psychiatr."

"Možná že ten psychiatr volal jeho mámě. A on zaslechl, co říkal, potom to zopakoval."

"Já myslím, že je v tom něco víc. Možná je jediný, kdo by nám mohl něco říct."

"Tak dobrá, ale jdi na ně pomalu."

"Rozumím."

Zazvonil a otevřela mu jeho máma.

"Policie už se mnou mluvila."

"Já nejdu za vámi. Já si jdu promluvit s vašim synem."

"Myslíte..on je."

"Ne, s vašim druhým synem."

"No já nevím. Dost ho to sebralo."

"Je jediný, kdo by nám s tím mohl pomoct."

"Jediný?"

"Ano, případ se nepohnul. Jsme úplně na začátku."

"Tak...možná ano...pro Stevna. Finne."

Přiběhl ten malý kluk a řekl:"Chcete se mnou mluvit?"

"Ano, chci."

Přišli do obýváku a máma je nechala o samotě.

"Jaký byl tvůj bratr?"

"Mám být upřímný? Když je to teď nevhodné. Když je v tomhle stavu. Je to totiž hnusné."

"Ano. Mluv."

"Můj bratr pořád lhal. A do šťávy si naléval vodku."

"Aha. Řekl jsi to rodičům? O tom alkoholu?"

"Řekl, že pokud to rodičům řeknu. Tak že mi ublíží."

"On ti vyhrožoval?"

"Ano, tedy já věděl, že by to neudělal, ale stejně."

"Věděl jsi, že by to neudělal, ale stejně."

"Věděl jsi, že rodičům tu noc lhal."

"Ano, tedy ne. Tušil jsem to. Řekl jsem to mámě. Ale ona věřila, protože ta lež, kterou řekl, se týkala jeho školy, že by chtěl vylepšit známku."

"Věděl jsi, kam jde?"

"Ne, nevěděl. Myslel jsem si, že jdou někam za město. Ne, do krvavého domu."

"Znáš krvavý dům už déle?"

"Ano, ale nikdy jsem tam nebyl. Jen jsem si o něm něco přečetl."

"O co šlo?"

"Je to taková divná teorie."

"O co v ní jde?"

"Říká se, že tam straší duch člověka, který zemřel před 30 lety. A vychází jen jedenkrát nebo dvakrát. A ničí psychicky své oběti."

"Ty tomu věříš?"

"Ně, ale vyhledal jsem si fakta, mrtvé oběti, a způsobi jejich smrtí."

"Jaktože toho tolik...Jaktože?"

"Jaktože se nechovám jako každý šestiletý prcek?"

"Ano?"

"Nevím. Je to asi tím, že můj bratr málem umřel a jeho kamarádi umřeli."

"Rozumí. Asi jsem slyšel vše, co potřebuji." Řekl a šel ke dveřím.

Ještě než policista odešel, Finn řekl: "Řekněte jim, aby si na rok po té nehodě mého bratra dobře hlídali."

Policista nepochopil, co tím myslí. A případ se stal nevyřešeným...