Veronika
Další den
Je osm ráno, probudí mě sluneční paprsky které prosvítají skrze žaluzie do mé ložnice, s úsměvem se protáhnu a rozhodnu se vyhrabat z postele.
Včera se nic zajímavého neudálo, tedy až na naši koupelnovou ranní aktivitu s Dominikem. Večer jsem se rozhodla jít vyjímečně domů, a také se vyjímečně nekalilo. Rozhodnu se vstát a namířím si to rovnou do koupelny, obličej si opláchnu studenou vodou, vyčistím si zuby, namaluju se, vlasy stáhnu do vysokého culíku , obléknu se, a spolu s peněženkou vyrážím do obchodu, v lednici opět nic nemám.Nasednu do auta a jedu k nejbližšímu Supermarketu.
.
Procházím kolem mrazáků a rozhlednu se okolo sebe, v protější uličce ale spatřím někoho, koho jsem opravdu vidět nepotřebovala. Rychle se otočím a snažím se dělat jakoby nic, o takovou společnost opravdu nestojím.
"Veroniko!" Ozve se celým obchodem. Kurva!
"Jee, ahoj vůbec jsem tě neviděla." Snažím se alespoň předstírat nadšení.
"Copak tu děláš?" Optá se jakoby to snad nebylo jasné.
"Ehm? Nakupuju?" Zamračím se.
"Jasně, promiň, mohl bych tě pozvat na oběd?" Optá se vřelým hlasem. Jak krásné.
"No, víš mam toho teď hodně." Snažím se zahrát tuhle situaci do outu.
"Ale jeden oběd s tatínkem zvládneš ne?" Usměje se a já mu v duchu nafackuji.
"Tak ve dvanáct opět u Bílého Koníčka? Budu se těšit." Dodá a s úsměvem odejde. No to si ze mě děláš prdel ne? Zůstanu stát na místě jako přikovaná. Po pár vteřinách zatřepu hlavou a jdu dokoupit pár posledních věcí.
Hned co vyjdu z obchodu okamžitě volám Dominikovi.
"Copak?" Ozve se na druhé straně.
"Neuvěříš co se mi právě stalo."
"Co? Zjevilo se ti moje nahé já?"
"Dominiku nedělej si z toho prdel!" Řeknu vážně.
"Fajn fajn, nerozčiluj se, tak co se stalo?"
"Otec, pozval mě na oběd."
"Co? Kde jsi ho viděla?!" Vyjekne.
"Teď v obchodě, bral to jako hotovou věc."
"No to mě poser na holý záda! Mam jít s tebou?" Optá se.
"Nemyslím si že je to dobrej nápad, ale asi budu ráda." Řeknu zoufale.
"Fajn, v kolik a kde?"
"Ve dvanáct, u Koníčka."
"Budu tam, zatím pa."
"Ahoj."
.
Dojedu domů a vyskládám jídlo do lednice. Hodiny ukazují přesně jedenáct. Super, za hodinu začíná peklo na zemi.
Převléknu se, a na chvíli se položím na gauč. Přemýšlím nad tím o co mu opět jde. A taky mám trošku obavy z toho, že jde Dominik semnou, vzhledem k tomu jaké to teď mezi mnou a Dominikem je.
.
Netrpělivě vyčkávám příchod Dominika, je 12:03 a Dominik pořád nikde. Rozhodnu se jít raději bez něj.
Opět sedí na tom stejném místě, snažím se předstírat úsměv a jdu pomalu ke stolu, u kterého sedí.
"Rád tě vidím." Usměje se.
"Ahoj." Sednu si ignorujíc jeho nadšení.
"Tak..copak jsi potřeboval." Položím si ruce na stůl.
"Nic, to nemůžu svoji dceru pozvat na oběd?"
"No, teoreticky ano, ale nemyslím si že je to jen tak." Podezíravě si ho prohlédnu když v tom se rozrazí dveře restaurace. Spatřím uříceného Dominika který se rozhlíží po místnosti. Když se naše zraky střetnou, okamžitě se vydá naším směrem.
"Co tu dělá?" Zamračí se ten člověk naproti mě. Nestihnu odpovědět , Dominik mě přeruší.
"Promiň, zdržel jsem se." Jen se na něj děkovně usměju že vůbec dorazil.
"Co tu děláš Dominiku? Tebe jsem nepozval." Zamračí se.
"Neměj obavy, zaplatím za sebe sám." Odpoví mu Dominik s ledovým klidem a já se neubráním úsměvu.
"Na něco jsem se tě ptal."
"Taky jsem odpověděl, dělejte jako bych tu nebyl." Zvedne ruce v obranném gestu.
"Dobře Veroniko, pojďme k věci, chci ti nabídnout práci v mé firmě." Řekne a já s Dominikem na sebe hodíme nechápavý pohled.
"To jsem ti mohla ušetřit spoustu času, nic od tebe nechci."
"Jde o dobře placenou práci sekretářky, školu na to máš, nevidím v tom problém."
"Nenechám ji aby se tam producírovala v kratké sukni a s výstřihem až po kolena před tvýma kumpánama." Zasáhne do toho Dominik a položí svoji ruku na mé stehno.
"Tebe jsem se na nic neptal." Hodí na Nika vražedný pohled.
"Mě to nezajímá. Navíc Veronika tu práci nechce, nevím čemu nerozumíš."
"Zavři tu svoji hubu, bavím se tu se svou dcerou."
"Tvoji dcerou? Nejsem tvoje dcera, pokrevní možná ano ale určitě tě jako otce neberu, o žádnou zasranou práci v tvojí firmě nestojím!" Zvednu se od stolu když zrovna přijde servírka.
"Jo a ještě něco, už mě nikdy, nikdy nekontaktuj!" Zařvu na něj, to už se na nás ale otáčejí lidi a já potřebuju co nejrychlejší vypadnout. S Dominikem v patách opouštím restauraci a vytahuju cigaretu.
"Co si o sobě ten zkurvysyn myslí?!" Zařvu do větru.
"Veru klid... Nestojí ti za rozčílení." Nik mě obejme a já se v tu ránu rozbrečím. Nechci ho už nikdy vidět!!
Snad se líbí ❤️ po dlouhé době zase něco 😅❤️ily guys 🥰❤️
