Jen co jsem nasedla do auta volal mi Jakub.
"Ano?" Zvednu hovor a připoutám se.
"Kde jsi Babe?"
"Byla jsem u mámy, proč?"
"Jen s tebou chci mluvit, můžeš přijet?" Zní docela sklesle..
"Jasně, do půl hodiny tam budu."
"Díky."
"Jasný zatím." A položím hovor.
Zhluboka se nadechnu a vyjedu vstříc Pardubickým ulicím.
Ani ne po dvaceti minutách jsem u Jakuba před domem, jsem nervózní..nevím co mi chce, a mám obavy že to bude skrz Dominika.
Zazvoním a ani ne do minuty mi přijde Jakub otevřít.
"Ahoj." Obejme mě.
"Ahoj, co se stalo?" Zamračím se.
"Pojď si sednout." Řekne a vede mě směrem do obýváku.
"No?" Pobídnu ho.
"Něco se stalo.."
"To je mi jasný, tak už to sakra vyklop."
"Víš včera jsme dost pili a prostě party se trochu zvrtla a.." nestihne to dopovědět protože ho přeruším.
"Spali spolu?" Řeknu a Jakub se zarazí.
"Jak to víš?" V jeho očích vidím překvapení a zmatení zároveň.
"Nejsem blbá...viděla jsem jak se k sobě mají...a to mi přišla jako v pohodě holka.." povzdechnu si..
"Veru já..."
"Nic neříkej..ty za to nemůžeš.."
"Necháš mě kurva někdy domluvit?"
"Jasně promiň.." sklopím zrak.
"Hele, musíš brát v potaz že byli vážně na sračky..já vím Dominika to neomlouvá ale má tě fakt rád."
"Ne to ho teda neomlouvá..kdyby mě měl rád tak jak tvrdíš neudělal by to...a navíc nechápu proč ho braníš, ojel ti kamarádku.."
"To je mi fuk koho ojel.. navíc..ona svedla ho.. nevypadal že se mu do toho chtělo.."
"Jo! Tak strašně se mu do toho nechtělo že jí prostě opíchal!" Zařvu a v tom se otevřou vchodové dveře... vešli do nich oba..už jsem to nevydržela..pro dnešek toho bylo až moc...
Mým slzám dám volný průchod a snažím se co nejrychleji vypadnout, na Nikol hodím jeden vražedný pohled a na Dominika se ani nezkouším podívat..
"Veru počkej!" Zařve Jakub ale nereaguji... potřebuju jen vypadnout..
"Veru!" Slyším za sebou rychlé kroky ale hlas nepatří Jakubovi..
"Jdi do hajzlu..." Zašeptám si pod nos a utřu si slzy. Jen cítím jak mě silná ruka zatáhne za tu mou a otočí si mě čelem k sobě.
"Notak co se stalo?" Zeptá se jakoby nic, můj hrneček trpělivosti přetekl..napřáhnu se a co největší silou dám Dominikovi facku.. zůstane stát jako opatřený s otevřenou pusou dokořán.
"Ještě máš tu drzost se ptát? Já kráva ti věřila že mě máš fakt rád! A jen co máš volnou ruku vychrápeš se s holkou kterou sotva znáš! Nelez mi na oči..." Řeknu se značným znechucením a otočím se na patě. Když otevřu dveře od auta vzpomenu si ještě na něco..
"Jo a kdyby tě to zajímalo..byla jsem za mámou a všechno jí řekla...i o nás.." už jsem skončila.. prasknu s dveřmi, nastartuji a těsně kolem Dominika odjíždím pryč... přes slzy nevidím na cestu..proto zastavím na krajnici a hlavu položím na volant..můj brek se rozhléhá po celém autě a já nemůžu přestat...tak moc jsem mu věřila...
"Zasranej zkurvysyn!!" Praštím silně do volantu a opět se složím..s takovou mě za chvíli odvezou na psychinu... potřebuju na to přestat myslet...
