Dominik
Probudil jsem se s hroznou bolestí hlavy, včera jsem to fakt přehnal..co bylo kurva včera?
Když jsem si na vše vzpoměl okamžitě jsem se začal rozhlížet po pokoji... není tu.. kurva! Musela najít klíč..
Nelituju toho co se stalo. Jen jsme se políbili nic víc. Teda aspoň doufám. Jsem oblečenej takže se určitě nic nestalo. Uff..posral bych to jedno tolik.
Vyhrabal jsem se z postele, je půl třetí odpoledne a polovina kluků ještě chrápe. Na gauči sedí jen Jakub Toky a Kamil.
"Bré ráno." Zamumlám a promnu sk unavené oči.
"No dobré." Pozdraví mě se smíchem Jakub.
"Ne nespal jsem s ní ty čuráku." Řeknu a hodim po něm polštář hned po tom co se posadím na gauč.
"Beztak jo." Zasměje se Jakub.
"Nespal vole!" Řeknu vážně a on zvedne ruce v obranném gestu.
"Kdy odešla?" Optám se.
"Asi v jedenáct." Řekne Toky kterej hraje něco na mobilu.
"Aha." Řeknu překvapeně a jdu najít něco nealko. Ale nic kromě kohoutkové vody tu není, jak jinak.
"Tak co?" Leknutím nadskočím, je to Jakub.
"Co co?" Dělám že o ničem nevím.
"Veronika." Protočí očima
"Nic mezi náma není, klidně si ji nech." Pokrčím rameny.
"Nedělej blbečku, vyříkali jste si to? Předpokládám že je když jste spolu spali v jedný místnosti." Zachechtá se.
"Jo vyříkali, a jen jsme spolu spali. Vedle sebe! Stačí?" Řeknu nepříjemně, nebaví mě tyhle otázky. Jen jsem ji dal pusu nic víc.
"Fájn, nebuď hned nasranej. Zeptám se raději jí, s tebou není řeč." Plácne mě po rameni a odejde zpátky za klukama.
"Stejně ti řekne to stejný." Zařvu na něj aby mě slyšel. Slyším jen Jakubův smích a vidím jeho vztyčený prostředníček.
Hlasitě vydechnu a promítám si v hlavě dnešní brzké ráno.
Veronika
Přišla jsem domů úplně vyřízená. Pořád nemůžu uvěřit že mě pan bezcitný zamknul v pokoji a vrhnul se na mě jakoby nic. Říkala jsem že toho budu litovat a taky že jo, lituju. Ale co si budem...bylo to..bylo to pěkný, ale na druhou stranu to nebylo správný.
Rozhodla jsem se nad tím raději nepřemýšlet, jinak bych se zbláznila. Zalezla jsem do sprchy a smyla ze sebe všechny špatné pocity a myšlenky. Neměla jsem to dovolit...byla to chyba. Dost nepřemýšlej nad tím!!!!!!! Okřiklo mě mé podvědomí a já zatřepala hlavou. Umyla jsem si vlasy i celé tělo a vrhnula se na čištění zubů.
Po vysušení vlasů a převlečení jsem si uvařila kafe a šla si sednout na balkón. Opět mi přišla zpráva. Dominik...
(D- Dominik , V- Veronika)
D: omlouvám se, neměl jsem to udělat, v tu chvíli mi to přišlo správné.
V: neomlouvej se, zapomenem na to, nic se nestalo.
D: vážně mi to promiň, můžeme zakopat válečnou sekeru?..
V: ale copak? Pán se uvědomil?
D: odpovíš mi?
V: fajn.
D: děkuju. Dneska má Robin narozeniny, mám se tě zeptat jestli dorazíš?
V: uvidím.
D: dobře, tak zatím ahoj, a děkuju.
V: ahoj.
Odložila jsem telefon a zapálila si cigaretu. Ani ne do dvaceti vteřin mi volal Jakub.
J: čau kotě, dorazíš dneska na Robinovu párty?
V: už se mě ptal Dominik, možná dorazím.
J: byl bych rád, co včera jak to dopadlo?
V: nedělej že už ti to neřekl.
Protočila jsem očima.
J: právě že neřekl.
V: dali jsme si pusu, nic víc.
J: mluvíš úplně jako on
V: takže ti to řekl.
J: tohle ne, ale to je jedno, pošlu ti souřadnice budu rád když dorazíš, mám tě rád babe. Pa.
Řekl a ukončil hovor. Aha? Tak to jo no..
V klidu jsem dokouřila cígo a šla zpět do bytu. Udělala jsem si oběd který se skládal z těstovin a syrové omáčky s brokolicí kukuřicí a kuřecím masem. (Btw. Nejlepší jídlo!)
❤️ Žádná záživná část ale snad se líbí. I love you guys. ❤️☂️☂️ Večer čekejte další část. ❤️
