Dominik.
Pamatujete na to jak jsem říkal že jsem zmrd? Jo jsem, velkej, ale když jí vidím takhle...jak brečí a je zničená..i když jsem s tím počítal ale nevěděl jsem že jí to vezme až takhle... Upřímně řečeno se ve mě něco zlomilo a ve mě se probudil ochranářský pocit... že jí mám, musím, a hlavně že ji chci chránit...i když bych ji ještě před pár dny něčím jebnul po hlavě...ta holka pro mě něco znamená... možná jsem jen vyděšený z toho že přede mnou nějaká holka brečí...ale přeci jenom..je to moje nevlastní sestra... mám právo ty pocity prožívat s ní a být s ní ve chvílích kdy je to pro ni těžké. I když to nerad přiznávám.. mám ji rád. A chci ji chránit..ale bojím se že se do toho ten zkurvenej psychopat přisere a posere jí život stejně jako to udělal mě, mojí a i její mámě. Nemůžu ji vidět takhle.. vždyť já ani nevím jak se holky utěšují.
"Chceš hodit domů?" Optám se opatrně a pohladím jí po zádech..
"N-ne , n-ech-chci být t-eď s-sama." Řekne mezi vzlyky a já chápavě přikývnu. Jenže musím do studia a nevím co s ní..
"Tak budeš muset semnou." Řeknu a nastartuji auto.
"K-am?" Pohlédne na mě a já se zhrozím, celé oči má nateklé, po tvářích se jí kutálí slzy a já opravdu nevím jak se v takových situacích chovat.
"Do studia.." odpovím, vím že nebude nadšená že v tomhle stavu jí vláčím před celý tým ale nenechám ji teď samotnou..
"Fajn.." nezbývá jí nic jiného než souhlasit a já si hlasitě povzdechnu. Připoutám jí protože vidím že toho očividně není schopná, a vyrážím směr studio.
.
Veronika po cestě usnula. Nezbývalo mi proto nic jiného než jí vzít do náruče, a odnést na gauč který je ve studiu.
Zatím tu je jen Konev, Hasan, Jakub a Toky.
"Čus." Zašeptám abych tím klukům naznačil ať jsou zticha.
"Tyvole však jsou tři odpoledne, to už je tak nalitá?" Optá se smíchem Hasan a já protočím očima, na vtípky teď fakt není vhodná chvíle.
"Co se stalo?" Optá se starostlivě Jakub a odejde ke gauči na kterém naše Šípková Růženka spí.
"Pak ti to vysvětlím.. potřebuje si odpočinout." Mávnu nad tím rukou a jdu se věnovat práci.
.
"Citta co je s tebou? Jsi jak přejetej parniválcem." Rozmáchne rukama Jakub mezitím co nahráváme, sundám si headset a opřu rukama o stůl do kterého dám v zápětí ránu pěstí.
"Kurva!" Zařvu čímž nejspíš proberu Veroniku která ve vedlejší místnosti mírně nadskočí na gauči. Koukám na ni přes skleněné dveře jak pomalu odlepuje oční víčka, a znovu se setkám s tím zničeným pohledem.
"Tyvole cos jí udělal?" Optá se Jakub nevěřícně a vydá se za ní.
Jen co ho spatří vidím jak se jí opět hrnou slzy do očí a běží ho obejmout. Já sklopím pohled a raději se na to nedívám.. nemám na tohle už sílu. Vezmu si mikinu a cigára a ztratím se na balkóně. Jednu si zapálím a vdechnu do plic silný nikotin.
Nikdy jsem nepřemýšlel víc jako poslední týden, moje myšlenky jsou zpřeházené a já se v tom pomalu ale jistě ztrácím.. Skvělý..tohle bude prostě skvělý.
Veronika
Skvělý, tohle bude prostě skvělý.
Cítím se jako hadrová panenka se kterou někdo vytřel podlahu..
Jen co jsem uviděla Jakuba , vstala jsem a musela ho silně obejmout, potřebovala jsem mít pocit že je tu někdo semnou, jistotu že nejsem sama.
"Co se stalo?" Optal se mě Jakub starostlivě když jsme se od sebe odtáhli a já na něj zničeným pohledem vzhlédla.
"Dominik, je můj nevlastní bratr." Zašeptám.
"Co že je?!" Vykřikne Jakub.
"Můj nevlastní bratr." Dořeknu a opět nechám svým slzám volný průchod. Vlastně ani nevím proč tak vyvádím, možná mě prostě jen mrzí že ke mě máma nebyla upřímná a tak dlouhou dobu to předemnou tajila....
❤️❤️❤️
