Je 5 hodin ráno a já za Boha nemůžu spát, nudím se a nevím co mám dělat. Do ruky vezmu telefon a zkontroluji oznámení, mám tam několik zpráv od Jakuba které mě přemlouvají abych přišla a otázky typu proč jsem s nimi nešla. To Jakub vážně nevidí jak se Dominik chová? Jak mě neustále ponižuje? Myslím, že je na čase se s nimi všemi rozloučit a žít dál svůj nudnej život. Proto jsem Jakubovi neodpověděla a šla na balkón si zapálit. Přemýšlím nad vším, nad tím co se za poslední týden stalo....
Udělala jsem maturitu, přestěhovala se, šla na párty největšího kreténa a poznala hrozně fajn lidi... hlavně Jakuba, s nikým jsem si tak dobře nikdy nerozuměla a děsí mě to, jelikož je to i Dominikův nejlepší kamarád, a abych řekla pravdu nechci se s nimi rozloučit, hlavně kvůli Jakubovi, přijde mi že je to zatím nejlepší člověk,jakýho jsem za svůj život poznala..
Shodou okolností mi od něj přišla další zpráva.
(V- Veronika , J- Jakub)
J: proč se mi neozýváš?
V: Kubo...bude lepší když na mě zapomeneš..
J: co to kecáš?
V: víš.. přemýšlela jsem a bude to tak nejlepší..
J: nechápu..jo jinak s Dominikem jsem mluvil.
V: ?
J: snažil jsem se ho co nejvíc ožrat aby mluvil pravdu.
V: a?
J: má tě rád..
V: to říkáš jen aby jsi mě utěšil, nenávidíme se Kubo, vždycky to tak bylo, a já se nechci cítit tak jako jsem se cítila do teď...jako nechtěná..bylo mi s váma vážně fajn ale už nemám sílu dokola poslouchat Dominikovi urážky a ponižování, a neustále přehlížet to jak se ke mě chová..je mi líto...
J: ne,neříkám to proto abych tě utěšil, říkám to tak, jak to je. Má tě rád, stejně jako já, jen on ti to nikdy nepřizná protože nechce být za citlivýho kluka, a nechce aby to vypadalo že má nějakou holku rád a záleží jí na ní...to je celej Dominik.
V: to je sice krásný ale jeho chování ke mě se nikdy nezmění, měj se hezky Kubo, mám tě ráda. ❤️
J: žádný loučení! Mám nápad, Dominik je fakt na hovna a všichni ostatní už spí , pošlu pro tebe taxík a promluvíte si, řekne ti pravdu, tím jsem si jistej, a uvidíš sama. Ok?
V: ne Kubo, nechci ho vidět po tom co zase předvedl.
J: taxík už jede, za pět minut buď před domem, zatím. :*
Kurva! Zaklela jsem a hodila na sebe nějaké oblečení a trochu se upravila. Zakroutím Jakubovi krkem!
Nastoupila jsem do taxíku, ani jsem nediktovala adresu věděl kam jet. Když jsem chtěla zaplatit řekl že už je to zaplacené a já s rozloučením vystoupila. O důvod navíc zakroutit Jakubovi krkem.
Když jsem přicházela k domu viděla jsem Dominika jak sedí na schodech před domem. V jedné ruce drží víno, v druhé cígo a na hlavě má kapuci, hlavu má svěšenou dolů, bože ten musí vypadat. Mlčky k němu přijdu a posadím se vedle něj.
"Tak jsi tady." Řekne podnapile aniž by se na mě podíval.
"Hm." Zamumlám a promnu si své zpocené dlaně.
"To co psal Jakub je pravda." Zašeptá.
"Co?" Optám se pro jistotu jestli jsem slyšela dobře..
"Nenuť mě to opakovat." Řekne a zničeným pohledem ke mě zvhlédne.
"Proč si hraješ na drsňáka?" Zeptám se.
"Protože já nedokážu cítit, už jednou jsem měl zlomené srdce a nechci to zažít znovu, takhle je to mnohem jednodušší."
"Možná pro tebe je to jednodušší, ale ostatním tím jen ubližuješ!" Vyjedu po něm.
"Nezajímá mě kurva co cítí ostatní, zajímá mě co cítím já!" Zvedne hlas pro změnu on.
"V tom případě nechápu proč jsem tady." Postavím se a založím si ruce na prsou.
"Chci aby jsi mě změnila..." Řekne a znovu sklopí hlavu.
"Já? Tu kterou nejvíc na světě nesnášíš?! Proč?!" Absolutně tuhle situaci. Rychlým pohybem se zvedne a přistoupí ke mě, řádně se motá, zajímalo by mě kolik toho vypil.
"Protože jsi vyjímečná a vím že to dokážeš." Chytne moje ruce do těch svých.
"A co když nechci? Co když mi je jedno jak se chováš? Co když je mi jedno co cítíš?" Řeknu chladně.
"Kdyby ti to bylo jedno nepřijela by jsi." Odpoví.
"Přijela jsem protože pro mě Jakub poslal taxi!"
"Tak proč jsi do něj nastoupila?" Na tváři mu zase pohrává ten debilní úšklebek.
"Tak dost!" Vyjeknu a trhnu rukama aby mě pustil.
"Kde je Jakub?" Optám se mířím dovnitř.
"Už spí, ani to nemusíš zkoušet." Odvětí Dominik a opět si sedne.
"Fajn, tak jinak, do těchhle sraček jsi se dostal sám a sám se z nich taky dostaneš, nikdo tě z toho nemůže dostat pokud TY nejsi schopnej něco cítit!"
"Cítím...ale vím že to není správné." Řekne sklesle.
"Je jedno co cítíš, hlavně že něco cítíš. Sbohem Dominiku." Chci odejít ale opět mě zastaví.
"Neodcházej pryč."
"Proč? Zastavíš mě?" Otočím se k němu a rozmáchnu rukama, otočím se zpátky na patě a mířím pryč.
Slyším za sebou rychlé kroky a následný běh..
"A mám tě!" Zakřičí před tím než si mě hodí přes rameno.
"Kurva Dominiku pusť mě!" Zakřičím na něho, mám dost těchto her. On ale neodpoví a nese mě do domu, vyzuje si boty a nese mě neznámo kam.
"Pusť mě!" Začnu mu bušit do zad pěstmi, s ním to ani nehne.
Otevře nějaké dveře a vstoupí , jned za sebou zamkne a hodí mě na měkkou postel.
"Teď už mi neutečeš." Řekne a sklání se nade mnou.
"Co máš jako teď v plánu?!" Vyjeknu, nemám šanci odtud utécty neznám ten dům a stejně je zamčeno.
"Tohle.." odpoví a spojí naše rty v jedny. V mém břichu se strhne obrovský ohňostroj a já si ho za zátylek přitáhnu blíž. Do polibku se usměje a já to po něm zopakuji, můj rozum se někam vytratil a nic pro mě nebylo důležitější než právě tahle chvíle... vím že toho později litovat budu ale to je mi teď fuk...tohle je to co teď chci, cítím to!
❤️
