Probudila jsem se s ostrou bolestí hlavy. Nik vedle mě spokojeně oddechoval a já se marně snažila vzpomenoit co se včera večel stalo. Věděla jsem že se to opět trochu zvrtlo, ale kromě té pusy si nepamatuji nic co se stalo poté. Byla jsem nervózní a chtěla odtud co nejdřív vypadnout, ale šílená bolest hlavy mi to nechtěla dovolit.
Až teď jsem si všimla že přes můj pas má Nik obmotanou svoji ruku, to mě znepokojilo ještě víc, doufám že se nestalo nic víc než tohle..
"Dobré ráno." Zamumlal do polštáře.
"Dobré." Odpověděla jsem tiše aniž bych se na něj podívala.
"Jak jsi se vyspala?" Optal se rozespalým chraplákem a já se neubránila úsměvu.
"Dobře, ehm... víš včera.." nevěděla jsem jak větu dokončit , proto to za mě udělal Dominik.
"Nic se nestalo, buď v klidu." Uklidnil mě a já vyfoukla zadržovaný vzduch v plicích.
"Sice jsi mě přemlouvala ale já odolal." Řekl vzápětí a já se na něj zhrozeně otočila, což ho rozesmálo.
"Klídek, dělám si prdel." Vysmíval se mi a já opět cítila jak se mi krev hrne do tváří, ale tentokrát vztekem.
"Idiote." Zamumlala jsem si pod nos a zvedla se z postele.
"Už jdeš?" Podpíral se lokty a sledoval mě jak hledám své věci, samozřejmě jen mikinu a boty, zbytek jsem měla na sobě.
"Jo." Odpověděla jsem jednoduše a chystala se odejít.
"Počkej." Zadržel mě když jsem chtěla otevřít dveře.
"Ozvu se ti." Řekl a já slabě přikývla, okamžitě jsem vystřelila z pokoje a srovnávala si v hlavě tu informaci kterou mi před pár vteřinami dal. Uak jako ozvu se ti? Doufám že si teď nemyslí že mezi námi je něco víc. Další pusa nic neznamená, teda aspoň pro mě ne, a doufám že pro Dominika taky ne.
Díky Bohu jsem se z domu dostala bez toho, aniž bych někoho potkala, snad ještě všichni spí.. zavolala jsem si taxíka a odjela k sobě domů.
Svalila jsem se na gauč a přehrávala si v hlavě všechno co se včerejší noc událo. Byla to sranda, no ne?
Nejdřív nějaký naivní puberťák, pak Tereza, a nakonec Dominik, zase Dominik. Já se ho snad v životě nezbavím. Vsadím se, že až budeme v důchodu, budeme stoprocentně v jednom a tom samém domově důchodců, a ještě k tomu v jednom a tom samém pokoji. Ble fuj...nechci být nikdy stará.
.
Ani nevím jak jsem usnula. Je půl druhé odpoledne a já se odhodlávám vstát z gauče a jít se sebou něco udělat. Vypadám jako po zombie apokalypse.
Umyju se, vyčistím si zuby , najím se, udělám si kafe a jako vždy odcházím na balkón. Jen očekávám další zprávu od Jakuba, kde jsem, jaktože jsem se nerozloučila a co Nik, stejně jako každý den, a jako třešnička na dortu nějaká chlastačka, kolaudačka, narozeniny, nebo koncert. Ale nic, vůbec nic, nikdo z nich se neozval. A možná to bylo i dobře, potřebovala jsem trošku detox od alkoholu a tohodle všeho. Ne že by mě noční život nebavil ale co si budeme, stačí pár dní a jste dole.
Nic moc záživná část ale potřebuji aby to na sebe navazovalo. Miluju vás. Vaše B. ❤️❤️❤️
