Like from another planet.

Kapitola 23.

,,Pracuju tady. Už to vlastně bude nějaká ta chvíle. Možná měsíc nebo něco přes. Doufám, že vám u nás chutnalo a že vás tu nevidím naposledy," takže si přece jenom sehnal práci. Práci, ve které tráví více času než doma. Štve mě, že je tady a dělá jako bych byl jen obyčejný zákazník. Na druhou stranu aspoň vím, co celé dny dělá a kde je a po dlouhé době na mě promluvil, a navíc tady vypadá šťastně, dokonce má na tváři i ten svůj pitomej úsměv.

,,Bylo to úžasné. To latte byla pohádka, dokonale připravené. Musím říct, že jsem tady už párkrát byla, ale dnes jsem si to tu užila asi nejvíc ze všech mých návštěv. Změnili jste zaměstnance?"

,,Ano, Connie dal bohužel výpověď, ale díky tomu tady mohu trávit víc času a zastat víc práce. Ze začátku jsem jen uklízel stoly a když se mi poštěstilo mohl jsem roznášet objednávky, což teď dělám i normálně, plus mě pouští za bar. Třeba to latte a čaj jsem zrovna dělal já, takže jsem opravdu rád, že ti chutnalo," trochu mě zarazilo, že je rád, že zde může trávit spoustu času. To se tak moc nechce vracet domů? Za mnou? Radši se tady udře? Vidím to na něm. Ať už ve škole, kde chodí jak mrtvola nebo tady, kde se sice usmívá, ale ne tak energeticky jako dřív. Vidím i ty kruhy pod očima a určitě nebudu jediný.

,,Erene," nevydržel jsem to. Musel jsem jejich rozhovor zastavit. Byl jsem trochu podrážděný z toho všeho a v mém hlase to bylo určitě slyšet. Chci od něho teď hned slyšet proč se mi vyhýbá, proč se tak dře a co mají sakra znamenat ty jeho peníze na mém stole. Obrátil jsem se na něho, ale jeho barva v obličeji a lítost se strachem v očích mě poněkud zarazily. Odpovědi jsem chtěl ale znát tak moc, že by mě to nezastavilo, kdyby jeho slova nevyřkl tak rychle.

,,Omlouvám se ti Levi už vás nebudu zdržovat," ze stolu rychle shrábl drobný ,,děkuji. Přijďte zase," otočil se na patě a rychle zmizel za ozdobně kovanými dveřmi s nápisem :personál. Co to mělo znamenat! Vždyť jsem mu nic neřekl! Jen jsem ho oslovil. Co je na tom sakra špatného. Pitomej spratek, ale ať se mu to líbí nebo ne já z něho ještě dnes ty odpovědi dostanu, i kdybych ho měl kvůli k tomu přivázat k židli, aby znova nezdrhl.

,,To se ti povedlo Levi. Co ti ten chudák proboha udělal, že jsi na něj tak nepříjemný?" jak jako nepříjemný nic jsem neudělal. Chovám se jako vždy a zrovna ona by to měla vědět.

,,Chovám se k němu úplně normálně a navíc nemám důvod být na něj nějak milý. Neustále se mi vyhýbá. Domů chodí až pozdě v noci a pokaždé když s ním chci mluvit tak se vypaří. Pak z ničeho nic od něj doma najdu dopis a peníze, které mi dává. Chci jen jeho vysvětlení, proč se stal tak odtažitý, když byl před tím takový otravný ocas," Rozmáchl jsem se rukama tak moc, že jsem málem praštil servírku jdoucí kolem. Hned na to jsem si je radši založil na prsou.

Hanji na mě chvíli zírala a na obličeji se jí vystřídalo spoustu výrazů. Nakonec jsem ztratil trpělivost a vydal se ven na čerstvý vzduch. Vřel ve mně vztek z toho, že mi ten spratek zase utekl. Nepomohla tomu ani ta slepice. Nejdřív mě nařkne, že jsem nepříjemný a že vlastně za jeho únik můžu já a pak když jí řeknu proč tomu tak je a jak to mezi námi posledních pár týdnů vypadá neřekne na to ani jedno slovo jen se blbě šklebí.

Na ulici moc lidí není a ani se není čemu divit, vypadá to na prudký déšť. Snad se nerozprší dřív, než dojdu domů. Nerad bych zase nachladl a proležel den v posteli. Pochybuji, že by se o mě Eren zase staral. Neříkám, že se mi to tehdá nelíbilo. Kdo by nebyl rád za obklady a snídani, když je nemocný, ale já měl od něho mimo to i velké překvapení a to to, že není kočka, ale nějaký zvláštní tvor měnící svojí podobu na cokoli, co ho napadne.

Když už jsem u jeho podoby, jak asi vypadá ve skutečnosti. Ten den to byl malý klučina s kaštanově hnědými vlasy a smaragdově zelenýma očima. Říkal, že takhle vypadal, když byl malý, ale jak vypadá teď? Vždyť mu bude osmnáct.

,,Levi! Tak na mě sakra počkej," ohlídnul jsem se přes rameno a zastavil. Po chvíli vedle mě stála a nahlas funěla čtyřoká slepice.

,,Měla bys víc cvičit Hanji. Neběžela jsi ani padesát metrů," Vrhla po mě jeden ze svých pobavených pohledů a narovnala se. Udělala krok v před až stála přímo přede mnou a zpříma mi hleděla do očí.

,,Záleží ti na něm Levi a to hodně," řekla to tak vážně. Jako by to ani neříkala ona ,, O kohokoli jiného by sis starost nedělal. Jen bys nad ním mávnul rukou. Nelži mi a potvrď to. Potvrď mi, že mám pravdu," koukali jsme si do očí ještě dlouhou dobu. Ani jeden z nás neuhnul pohledem. Na okapy zabubnovaly první kapky deště a s nimi se rozezněla i moje odpověď.

,,Ano, ano máš pravdu,"

Komentář prosím :) Ať vím jak na tom po tak dlouhý době jsem XD