Like from another planet.

Kapitola 13.

Z pohledu Historie

Snažím se utřít prach na nejvyšší poličce v mém pokoji. Dneska provádím měsíční úklid, ale bohužel jsem moc malá na to abych dosáhla všude. Z mích marných pokusů mě vyruší až zvonek. Hodím špinavý hadr do kýble a běžím dolů otevřít. Lehce se zvednu na špičky a kouknu do kukátka. Dotyčný člověk je otočený zády a tak vidím jen vysokou postavu s blonďatými vlasy. Ani si nestačím tipnout kdo to je a už se na mě koukají dvě se usmívající šedé oči. Rychle otevřu a během vteřiny mačkám Erena v objetí. Pozvu ho dál a nabídnu mu nějaké občerstvení. Všechno odmítl a tak jsme zamířili ke mně do pokoje. Úplně jsem zapomněla na kýbl s vodou, který stál u dveří a vrazila jsem do něj.

,,Co to tady vyvádíš?" zeptá se mě rozesmátý Eren. Vrhnu po něm pobavený pohled a odklidím to co jsem napáchala.

,,Než jsi přišel, snažila jsem se utřít prach, ale jsem moc malá. Nepomůžeš mi prosím?"

,,Jasně, žádný problém. Kde to mám utřít?" nic jsem neříkala a jen jsem poukázala na poličku u psacího stolu.

,,Tak a je hotovo. Proč jsi si na to nevzala židli?" Chvíli jsem mu na to neodpověděla. Nebyla jsem si jistá, zda se mi nebude smát. Znám ho koneckonců jen pár dní, ale i tak vím, že on takový není. Rozhodla jsem se mu to tedy říct.

,,Bojím se výšek. I stát na židli je pro mě nepředstavitelné," zašeptala jsem do ticha místnosti. Eren se na mě doširoka usmál a řekl, že je normální se něčeho bát. Každý se něčeho bojí, ale málo kdo si to přizná. Úsměv jsem mu oplatila, jak jen to šlo.

Chvíli jsme si jen tak povídali, ale Eren chtěl spíš ven. Navrhla jsem tedy park poblíž jedné útulné kavárny. Nadšeně souhlasil a tak jsme vyrazili. Cesta nám ubíhala rychle. Bavili jsme se o všem možném a často se smáli, jak dva blázni. Dnes byl, ale o trochu smutnější než obvykle. Jeho úsměv nebyl tak zářivý jako normálně. Něco se muselo stát.

,,Erene pověz mi co se stalo," vybídla jsem ho, ale když se neměl k odpovědi nechala jsem to být. Až bude chtít tak mi to poví...

,,Jediný, co jsem chtěl je se spřátelit s Levim, ale jen jsem ho naštval. Co mám dělat His?"

,,Víš Levi není typ co by vyhledával přátele. On je spíš introvert, cholerik a flegmatik v jednom. Nemá cenu se snažit. Lidi jsou pro něj jako odpad. Nestojí o tvoje přátelství. Vím, že to, co jsem teď řekla je ode mě hnusné, ale přijde mi, že je to pravda," Eren na to radši nic neřekl. Zavládla mezi námi ponurá atmosféra. Chtěla jsem začít nějakou veselejší konverzaci, bohužel mě nic nenapadalo. Po zbytek cesty do parku vládlo ticho. Vládlo by i dál, kdyby Eren nespatřil stánek se zmrzlinou a nezačal mě přemlouvat abych mu půjčila peníze, protože si svoje zapomněl doma a sliboval, že mi je brzy vrátí. Svolila jsem tedy a rovnou si taky řekla o jeden kopeček, ale na rozdíl od Erena, který si dal čokoládovou dávám přednost jahodové.

Dneska je opravdu moc krásně. Jsem ráda, že za mnou Eren přišel a vytáhnul mě ven. Místo úklidu teď sedím na lavičce u jezírka, dávám si moc dobrou zmrzlinu a povídám si s ještě lepším kamarádem.

,,Je to tady nádherné," vydechl Eren. Protočila jsem oči, drcnula mu do ramene a zeptala jsem se ho na tu největší pitominu co mi přišla na mysl.

,,Ještě lepší by to tady bylo s nějakou tvojí dívkou, co? Máš nějakou vyhlídnutou?" opravdu nic lepšího jsem z té pusy vypustit nemohla. Bylo vidět, že tohle téma moc nerozebírá, protože to z něj lezlo jak z chlupaté deky.

,,Abych pravdu řekl, tak je tu jedna..."

,,Ale, ale kohopak to tu máme?"

Tak je tu další kapitola. Dokonce jsem jí nevydala deset minut před koncem neděle XD. Jen deset minut po jejím začátku. Snad se bude líbit.