Like from another planet.

Kapitola 12.

Celý týden za mnou Eren dolézal, vedl monology, ptal se mě na všechno možné a snažil se mě vytáhnout někam ven. Nemám od něj ani pět minut klidu. Divím se, že ještě nepochopil, že s ním prostě nikam nechci. Ať si jde někam s tou svojí Historií a mě nechá být. Aspoň na jeden den. Chci toho snad tak moc? Pouhou chvíli klidu na přečtení knížky.

,,Levi! Kde jsi? Nechtěl by jsi se jít někam projít? Třeba do parku?" volal na mě Eren hned jak vešel do dveří. Doufal jsem, že když mu doslova uteču tak konečně pochopí, že s ním nikam nechci, ale to ne. On si to sem nakráčí a zase někam chce. Teď přišel, tak proč? Přikrčil jsem se na sedačce a doufal, že se v ní ztratím.

,,Tak tady se schováváš. Nechtěl by jsi někam zajít?" Už mě to nebaví. Je načase aby to pochopil i on. Úsměv mu z tváře nespadnul ani po mé záporné odpovědi.

,,Ale noták bude sranda uvidíš," dochází mi s ním trpělivost.

,,Já s tebou nikam nechci!" pokusil jsem se co nejvíce zdůraznit slova: s tebou.

,,Nebuď tak mrzutý Levi. Venku je krásně, byla by škoda někam nejít,"

,,Co nechápeš na tom, že s tebou nikam chodit nechci! Stačí mi, že s tebou musím bydlet a poslouchat tě jak celý den o něčem meleš!" nemá cenu chodit kolem horké kaše, prostě mu to řeknu a on se s tím bude muset smířit.

,,Ale Levi, vždyť já to nemyslím nějak zle. Nechtěl jsem tě naštvat opravdu ne. Jen jsem doufal, že budeme přátelé,"

,,Tak to se ti vážně nepodařilo! Navíc já nemám zájem se s nikým kamarádíčkovat. Na to mi bohatě stačí Erwin s Hanji. A ty mi stejně za nedlouho zmizíš ze života, tak proč se snažíš?!" nevydržel jsem to a trochu mi ujely nervy, ale může mi to být jedno. Všechno, co jsem řekl byla pravda.

,,Aha," s tichým povzdechem odešel do koupelny. Možná jsem mu to mohl říct jinak nebo...NE musel to pochopit a tohle byl ten nejlepší způsob. Po chvíli bytem zazněl Erenův hlas oznamující, že jde ven s Historií. Byl jsem rád, že jde otravovat někoho jiného. Nevidím jediný důvod, proč by měl chybět jeho krásný úsměv nebo jiskřičky v očích.

Konečně mám svůj klid. Dojdu si udělat černý čaj a všechno bude perfektní. Vezmu knížku, kterou mám právě rozečtenou a ponořím se do děje. Je to úžasná detektivka vyprávějící o mladém policistovi, který řeší jeho první případ a hned vraždu. Právě mu přidělili parťáka a pro jeho smůlu to je jeho dávný kamarád se kterým se pohádal. Od té doby se neviděli a ani jeden neměl potřebu kontaktovat toho druhého.

Je smutné, jak může jedna větší hádka rozvrátit dlouholeté přátelství. Tohle je přesný příklad toho, že je všechno pomíjivé hlavně něco jako přátelství a láska. Nic netrvá věčně. Každý jednou odejde a ty zůstaneš sám.

Do děje knížky jsem se začetl tak moc, že jsem přestal vnímat čas i prostor kolem sebe. Mohl jsem uniknou z tohoto nudného a černobílého světa, poznat a zažít něco jiného.

Z děje knihy mě vytrhlo až rozsvícení displeje na mém telefonu. Se zavrčením odložím knížku a přečtu si nově příchozí zprávu. Není od nikoho jiného než od Hanji.

Levííí přijď za náni do klubu je tu veljá sranfa. Erwin teď tanduje na stole bez tryška. Dokonce tady jeden týpek zpévá na Lady Gagu je to strašme falešné XD : )

Panebože ta se zase zlila to s ní není možný. Ale já nikam nejdu. Navíc je už..

Kouknu se na čas a zjistím, že jsou skoro tři hodiny ráno. To si vážně myslela, že bych tam šel tak pozdě? Navíc bych tu nemohl nechat toho spratka o samotě. Moment. Kde vlastně je? Neslyšel jsem ho přicházet. Pro jistotu se dojdu podívat.

Není tady. Nevrátil se. Ale kam šel? Na ulici určitě nezůstal. Možná už usoudil, že je zdravý a vrátil se odkud přišel. To bude ono. Nebudu nad tím přemýšlet. Půjdu si lehnout a uvidím jestli se zítra vrátí.

Moje poslední myšlenka před tím, něž mě pohltil spánek byla: Co když se mu přeci jen něco stalo?

Omlouvám se, že tato kapitola nevyšla v neděli, ale v pondělí. Měla jsem pro to svoje důvody. Snad se vám líbila.