Like from another planet.

Kapitola 24.

Sedím na gauči se založenýma rukama a levou nohou přehozenou přes pravou a snažím se zhypnotizovat dveře vedoucí do předsíně. Hrobové ticho narušuje jenom tikot hodin pověšených v kuchyni. Po nechtěné návštěvě Erena v kavárně jsem se rozhodnul na něho večer počkat a všechno si s ním vyříkat. V hlavě si přehrávám, jak by náš rozhovor mohl vypadat a jeho různé verze. V jedné takové verzi jsem se ho zapomněl zeptat na některé důležité otázky a to mě vedlo k tomu si je všechny připomenout. V duchu jsem si je odříkával již po třinácté, ale pokaždé mi aspoň jedna vypadla. Možná bych si je měl napsat. Pak by to ale bylo jako při výslechu na policejní stanici. To zase nechci.

Ticho protne chrastění klíčů v zámku a následně vrznutí dveří. Zbystřím. Víc se nakloním dopředu a snažím se silou vůle urychlit jeho příchod. Sedím tay už dlouho, ale tahle chvíle je snad ještě delší. Nakonec se otevřou i dveře spojující předsíň s obývacím pokojem a z nich vyjde Eren. Hned co odlepí pohled od zemně a podívá se mým směrem zornice se mu rozšíří překvapením. Na prázdno otvírá pusu ve snaze ze sebe něco vypravit, ale na konec to vzdá a hlavu svěsí.

,,Erene musíme si promluvit," opravdu? Lépe jsem začít nemohl, ale jak bych měl jinak začít. Během chvíle se naše pohledy opět střetnou.

,,Musí to být Levi? Nemohlo by to počkat aspoň do zítřka?" vidím na něm, že je unavený a chce jít spát, ale já už jsem se rozhodnul. Až moc dlouho se mi vyhýbá a dnes se dozvím proč tomu tak je.

,,Ne to nemohlo," pronesu rozhodným hlasem, který nepřipouští žádné námitky. ,,Posaď se, bude to na déle," pokynu mu rukou vedle sebe. Jen dlouze vydechne a pomalu jde směrem ke mně. Cestou ho obalila zvláštní mlha a on se začal měnit. Rychle ztrácel svoji výšku až nakonec byl tak poloviční než před tím. Vylezl si na gauč a posadil se naproti mně do tureckého sedu. Nespustil ze mě svoje unavené teď už opět zelené oči. Pohledem mi doslova říkal ať si pospíším jinak tady usne.

,,Co mají znamenat ty peníze z dnešního rána?" hned jsem vyřkl první otázku, která mi vytanula na mysli.

,,Já jsem si jenom myslel, že když už jsem ti tady tak na obtíž, že bych ti to mohl nějak splatit. Něco jako je nájem víš? Tak jsem si pomocí Historii sehnal brigádu v té kavárně, ve které jsi mě dnes viděl a teď tam skoro každý den chodím vypomáhat. Ty peníze byla moje první výplata. Vím, že toho nebylo moc, ale zatím jsem nenašel způsob, jak vydělat víc,"

,,Ale já po tobě nic takového nechci! Peněz mám dost svých, plus mám ještě ty od rodičů. Navíc jak jsi přišel na to, že jsi mi tu jen na obtíž? Taková kravina!" až když jsem skončil s vyčítáním mu tak jsem si uvědomil, že už dávno nesedím, ale pochoduji před ním sem a tam.

,,Z tvých pohledů Levi. Vždycky když jsem za tebou přišel, mluvil na tebe nebo se k tobě jenom hlásil, hodil jsi po mě tak nenávistný pohled až z toho mrazilo. Chápal jsem to, ale nepřestal jsem zkoušet se s tebou bavit. Nakonec jsem pochopil, že bude lepší nechat tě být a vynahradit ti to aspoň takhle," koukal na mě pevným pohledem, ale z očí mu samovolně stékaly slzy. Nesnažil se je zakrýt, ale ani je nepřipouštěl. Dělal jakoby nic. Bolelo mě ho takhle vidět. Bolelo i to co řekl. Bolelo to o to víc, protože měl pravdu. Tehdy jsem si myslel, že je mi jen na obtíž a doufal jsem, že zmizí co nejdřív. Až potom co se mi začal vyhýbat jsem pochopil, že to tak není.

,,Takhle to není. Nechtěl jsem teda chtěl, ale...Počkat. Tak proto jsi se mi začal vyhýbat? Proto jsi byl neustále někde pryč a chodil jsi domů tak pozdě? Abys mi nebyl na obtíž?" prosím ať se mýlím. Jen z pomyšlení, že tohle je ten důvod mám výčitky. Čekám, jak se k tomu vyjádří téměř se zatajeným dechem a odpovědí mi je jen pokývání hlavou v souhlas. Zmoženě dosednu opět vedle Erena, který si stírá stále tekoucí slzy.

,,To je i důvod proč jsi tak nevyspalí?" zašeptám směrem k němu.

,,Už jsem ti jednou říkal, že přeměna vysiluje. Čím déle jsem přeměněný tím víc mě to ničí. Tahle podoba je naštěstí lehčí," ničí? Jak to myslí?

,,Ničí?" vyslovil jsem svoji otázku nahlas. Otočil se ke mně čelem a nasadil svůj úsměv ve kterém bylo odhodlání, ale i strach.

,,Neboj se o mě. Já to zvládnu. Budu v pořádku," stále se na mě usmívá, i když jsem se k němu choval strašně. Svírá se mi z toho srdce. Chytil jsem ho za tričko a prudce si ho vtáhl do obětí. Byl zaražený, ale nakonec mě objal na zpět.

,,Nedělej hlouposti. Nechci tě ztratit," zamumlal jsem mu do ramene. Erene slibuji ti, že od teď to bude jinak. Už neudělám tu stejnou chybu. Naopak udělám všechno proto, aby jsi byl šťastný.