Like from another planet.

Kapitola 27.

Je až směšné, jak mi ten spratek přirostl k srdci. Je to už nějaká doba od toho, co jsme spolu šli do zábavního parku a rozhodně to nebylo naposled co jsme spolu trávili čas. Vlastně od té doby spolu trávíme opravdu hodně. Nevím, jestli je Erenovi moje přítomnost tak příjemná jako mně ta jeho, ale doufám v to. Nelíbí s mi představa, že by se začal věnovat víc někomu jinému. Už jen z té představy se mi zatmívá před očima a bodá mě na prsou. Upřímně to není zas tak dlouho co jsem si uvědomil, že k tomu spratkovy chovám nějaké hlubší city, ale je vůbec možné milovat někoho o kom nic moc nevíte? Ani celé jméno, původ dokonce ani jak doopravdy vypadá. Přál bych si abych aspoň něco o něm věděl. To mi stále nevěří? Jistě že ne. Jinak by mi něco řekl.

,,Jsem doma!" zvednu se a přejdu k pro teď blonďatému chlapci. Převezmu si od něho nákup, pro který jsem ho poslal a vyrazím do kuchyně. Automaticky začnu všechno uklízet do, jak říká Eren, až chorobně uklizených a srovnaných poliček.

,,Levi? Děje se něco?" otočím se na něho a pokusím se ho spolu s lehkým pousmáním přesvědčit o tom, že se nic neděje a že jeho obavy jsou zbytečné. Nechci, aby si nade mnou lámal hlavu.

,,Lžeš mi. Vidím to na tobě, navíc falešné úsměvy ti opravdu nejdou," přejde ke mně a přehodí mi ruku kolem ramen. Je skvělý pocit cítit jeho tělo na svém ať už je to jakákoliv část, ale zároveň mě to zraňuje. Koneckonců je tohle čistě jen přátelské gesto. Setřesu ze sebe jeho ruku a vrátím se k mé původní činnosti. Cítím na svých zádech jeho pohled. S povzdechem se na něj opět otočím.

,,Věříš mi Erene?" na chvíli se zarazil. Je možné, že zrovna tuhle otázku nečekal.

,,Věřím ti víc než komukoliv tady," pevně se mi při tom díval do očí, jako by se mě snažil ujistit, že to co říká je čistá pravda.

,,Tak proč mi o sobě neprozradíš víc?" tentokrát jsem to já kdo neuhne pohledem. Stojíme tam takhle v tichosti. Eren očividně hledá slova, protože stále otvírá a zavírá pusu a občas i artikuluje rukama. Nakonec svěsí hlavu.

,,Protože nemůžu. Rád bych ti ukázal kdo jse-" nemohl to ani dopovědět.

,,Tch, to jsou jenom kecy Erene! Přestaň se chovat jako spratek a vymýšlet si hloupé výmluvy. Prostě narovinu řekni to, co je zřejmé!" na nic nečekám a vydám se rovnou ke vchodovým dveřím.

,,Levi počkej! Tak to není. Jen mě vyslechni! Prosím" volal za mnou Eren. Jsem si vědom, že za mnou i chvíli běžel, ale na rozdíl ode mě nemá kondičku, rychle jsem mu zmizel z dohledu. Běžel jsem ještě dlouho, až do míst, které jsou tak daleko že je skoro nepoznávám. Zastavil jsem se uprostřed parčíku. Chytil jsem se za vlasy a začal pochodovat sem a tam. Tohle se mi nepodobá. Takhle vybuchnout, takhle zdrhnout. Jako největší zbabělec. Musím si vyčistit hlavu. Možná by bylo dobré se někomu svěřit. Bohužel jediný, kdo mě napadá je Hanji. Otočím se tedy a znova vyběhnu. Cesta mi netrvá dlouho a než se naděju stojím před jejími dveřmi a uvažuji, zda to byl opravdu dobrý nápad. Kovová vrátka ozdobená jmenovkou, která má připomínat tabulku prvků, mi jasně připomínají, ke komu jsem to vlastně přišel. U čtyřoké slepice jsem nikdy nebyl. Neměl jsem k tomu důvod. Teď už na tom ale nezáleží. Zazvoním na zvonek a k mým uším dolehne zvuk připomínající školní zvonění. Hned na to z jednoho z oken vykoukne neučesaná hlava. Jen co mě zpozoruje začne ječet.

,,LEVAIII! Co ty tady! Počkej hned jsem u tebe!" jen co to dořekla zmizela v útrobách svého domu. Jestli jsem do teď nezdrhnul tak teď to asi udělám. Otočil jsem se k odchodu, ale najednou mi na záda skočila ta blbka.

,,Hned ze mě slez. Opravdu na to nemám náladu," hned mě poslechla, ale že by mi dala nějaký prostor se říct nedá. Chytla mě za ruku a táhla dovnitř do bytu.

,,Omlouvám se ty mrzoute, ale překvapuje mě, že jsi tady. Co potřebuješ? Stalo se něco?" starostlivě se na mě podívala a asi jí došlo, že jinak bych tady nebyl. Tak zavřela pusu a zavedla mě do obýváků. Byl mi nabídnutý černý čaj, který jsem s poděkováním přijal. Když už jsme oba dva seděli na jakžtakž čistém gauči pobídla mě abych začal. Řekl jsem jí všechno, co jsem mohl. To že si myslím, že mi Eren nevěří i moje pocity k němu.

,,Takže jsem měla pravdu. Já to věděla!" Zpražil jsem ji ledovým pohledem, ale nakonec jsem si jenom povzdechl.

,,Co mám dělat? Nikdy jsem tohle neřešil"

,,Měl by sis ho vyslechnout. Podle toho, co říkáš tak se ti snažil ještě něco říct. Jenže ty si tvrdohlavá palice a nenecháš si nikdy nic vysvětlit," nedůvěřivě jsem se na ní podíval. Nelíbí se mi ten nápad. Prostě mi přijde až moc divné si to opět napochodovat domů a říct mu hele Erene promiň, že jsem před tím zdrhl tak si to teď řekneme ještě jednou abych mohl tentokrát být vytočený oprávněně.

,,Levi ten kluk lhát neumí. Jestli říká, že ti věří tak je to pravda. Stejně tak i ten důvod proč ti nemůže říct o tom incidentu víc," možná má ta slepice pravdu. Měl bych ho nechat říct co chtěl. Až se vrátím promluvím s ním znova a tentokrát v klidu.

S Hanji jsem strávil ještě nějakou dobu a poslouchal něco o jejích pokusech, než jsem se vydal zpět. Po cestě jsem raději na náš budoucí rozhovor moc nemyslel. Než jsem se nadál stál jsem před mými dveřmi. Sahal jsem po klice, když jsem si všimnul, že jsou pootevřené. Rychle jsem vešel dovnitř. Nikdo tu není. Pro jistotu jsem zavolal do bytu Erenovo jméno, ale odpovědí mi bylo jen ticho. Třeba je jen uražený. Zul jsem se a vešel dovnitř. Byt byl opravdu prázdný, dřív než mě pohltila vlna paniky se ozvalo vrzání dveří. Přešel jsem tedy zpátky a díky bohu tam stál Eren. Jen co se na mě podíval sevřelo se mi bolestivě srdce. Oči měl rudé a nateklé od pláče.

,,Erene já-" Tentokrát to byl on, kdo mě přerušil. Udělat pár rychlých kroků ke mně a pěstí mě srazil k zemi. Hned na to si na mě obkročmo sedl, chytil do pěstí moje tričko a začal se mnou třást.

,,Baka! Co si o sobě vůbec myslíš? Prostě na takovou dobu odejít nevzít si telefon ani klíče! Víš jak jsem se bál, že se ti něco stalo! Nemůžu o tebe přijít. Další ztrátu bych už neunesl. Prostě nemůžu," jeho na začátku tak pronikavý hlas se pomalu vytrácel až se ztratil ve vzlykách. Jeho slzy mi smáčely rameno. Chtěl jsem ho obejmout, ale on se najednou zvednul a hřbetem ruky si otřel poslední slzy, které mu zbyly na tvářích.

,,Chci abys věděl, že ti věřím Levi. Tohle toho ale není důkaz. Tímhle vystavuju oba nebezpečí. Není to správné, ale pro tebe je to očividně důležité" začal se měnit. Nezmohl jsem se na jediné slovo. Tak moc chci vědět, jak vypadá, že jeho slova šla mimo mě. Najednou přede mnou stál vysoký mladík s měděnou pletí, už napohled hebkými, lehce neposednými, kaštanovými vlasy. Plnými rty a velkýma smaragdovýma očima. Byl tak neskutečně sexy. Pohledem jsem sjel opět k jeho rtům a samovolně jsem si ty svoje skousl.

,,Mé jméno je Eren Yaeger"