Like from another planet.

Kapitola 8.

Bylo na něm vidět, že jsem ho hodně naštval. Z jeho tváře se vytratil jakýkoliv náznak úsměvu, dobré nálady a respektu. Místo toho všeho se objevil vztek.

,,Ty nemáš žádné právo mi tady vyhrožovat!" řval na mě až se divím, že na nás někdo nezavolal policii.

,,Myslíš si, že jsi něco víc, ale to se mýlíš. To já jsem tady ten, kdo tě může zničit. A hned ti to dokážu," po tom co to dořekl se začal měnit. Bylo zvláštní se na to dívat. Nejdříve jsem netušil na co se mění, až po chvíli mi to došlo. Čekal jsem nějaké nebezpečné zvíře. Jako je třeba lev, medvěd nebo jedovatý had, ale očividně je chytřejší, než vypadá. Přede mnou stála má věrná kopie. Kdybych nevěděl, že je to on, myslel bych si, že se dívám do zrcadla.

,,Můžu ti zkazit celý život. Vše čeho jsi dosáhnul může rychle zmizet. Je lehké něco ztratit," mluvil pomalu a dával důraz na každé jeho slovo.

,,To neuděláš a navíc ti to nikdo neuvěří," křiknu na něj rozhořčeně.

,,Vážně to chceš riskovat?" v jeho hlasu slyším posměch, ale vztek už nikoliv.

Pevně se mu dívám do očí a on mi pohled náruživě oplácí. Nakonec jsem to já, kdo sklopí oči a zavrtí hlavou na náznak porážky. Trvá mi snad celou věčnost, než k němu opět zvednu pohled. Naštěstí přede mnou už stojí zase ten malý chlapec s obrovským úsměvem na tváři.

,,To je dobře, já bych to totiž nechtěl a ani možná nedokázal udělat. Nechci být na obtíž a proto tě teď prosím o poskytnutí azylu, aspoň než se plně uzdravím," chtěl jsem jeho žádost okamžitě zavrhnout, ale něco na něm mi nedovolilo odmítnout. Pravděpodobně to bylo moje svědomí... nebýt mě, Erwina a Hanji byl by zdravý.

Samozřejmě bych to nebyl já, kdybych nestanovil alespoň nějaká ta pravidla. Patřila mezi ně samozřejmě i pomoc při úklidu. Řekl jsem mu i o mém plánu dostat ho k nám na školu. Nechce se mi totiž riskovat, že po dobu mé nepřítomnosti něco vyvede. Se vším souhlasil a ani neprotestoval, za což jsem byl upřímně rád.

,,Hele spratku, jak se vůbec jmenuješ?" moc mě to nezajímalo, neměl jsem totiž v plánu s ním, jakkoliv hovořit, ale ve škole by na něj spratku asi nevolali.

,,Eren. A příjmení mi můžeš vymyslet," houkl na mě. Má krásné jméno, hodí se k němu.

Začal jsem obvolávat lidi abych zařídil Erenovu účast ve škole už od pondělí a aby byl ve stejné třídě jako já. Když bylo všechno zařízené tak jsem se vyčerpaně skácel na pohovku. Dnešek byl vyčerpávající, naštěstí poslední, co musím zařídit je spaní pro toho spratka. Neochotně jsem se zvedl a šel pro čistou a hlavně teplou deku s provizorním polštářem.

Ukázalo se, že Eren ani nečekal že bych mu poskytl něco jiného než pobyt na zemi. Trochu se mě to dotklo. Ani nevím proč, normálně bych nad tím jen protočil očima. Dnes už to ale nebudu řešit. Jde na mě spánek a zítra je opět škola. Víkend uteče vždycky tak rychle. Převléknu se a ulehnu do mojí měkké postele.

Jsem už v polospánku, když ucítím na hrudi příjemné teplo...

Snad se vám další kapitola líbila. Vím, že je kratší, ale profesoři nás teď hodně zkouší. Ale jak už jsem psala budu se snažit vydávat kapitoly každou neděli, ale je možné, že na to zapomenu

Budu ráda za každý hlas a komentář.  :)