Like from another planet.

Kapitola 14.

,,Ahoj Jeane. Co ty tady?" snažila jsem se znít vesele a přátelsky i přes to, že mi je Jeanova přítomnost velmi nepříjemná a určitě nejen mě. On a Eren si nepadli zrovna do oka. Už od prvního setkání šlo vidět, že se nenávidí, ale Eren narozdíl od Jeana se to snaží skrýt a chovat se slušně.

,,To víš, rozhodl jsem se jen tak projít do parku a na koho nenarazím, na mojí milou spolužačku a našeho nováčka. Co tu děláte vy? Že by rande?" V jeho hlase bylo slyšet pohrdání a posměch, když vyslovoval slovo nováček a rande.

,,Ne. Jsme tu jako přátelé. Máš s tím snad nějaký problém?" zeptal se ho podrážděně Eren. Bylo vidět, že neměl dost energie a trpělivosti, aby se s ním dnes bavil. Jean se už nadechoval, aby mohl z pusy vypustil svojí jedovatou odpověď, ale já jsem ho předběhla.

,,Rádi jsme tě viděli, ale teď už půjdeme. Měj se," popadla jsem Erena za ruku a rychle běžela do kavárny za rohem. Vpadla jsem dovnitř jak velká voda a hned se usadila k nejbližšímu stolku. Vzala jsem si do rukou nápojoví lístek a během minuty jsem měla vybráno. Brzy k nám přišla moje kamarádka, která tady pracuje a zeptala se co si dáme.

,,Ahoj Ymir, já bych si prosím dala jednu horkou čokoládu a kus toho borůvkového dortu. Co si dáš ty Erene?" obrátila jsem se na mého společníka, ale ten jen bezmocně koukal do nápojového lístku. Nakonec ho odložil s tím, že si nic nedá. Zakroutila jsem nad tím hlavou a řekla Ymir ať mu přinese to samé co mně. Ta jen kývla a odešla připravit naší objednávku.

,,Už jsem ti říkal, že jsem si s sebou nevzal peníze,"

,,Vždyť to nevadí. Já ti to teď zaplatím a ty mi to potom vrátíš, přeci tady nebudeš jen tak sedět, bylo by to neslušné," ponaučila jsem ho a už jsem se chtěla vrátit k naší konverzaci, kterou jsme probírali před tím, než přišel Jean, ale Eren svěsil hlavu a začal mluvit tak potichu, že jsem ho skoro neslyšela.

,,Ty to nechápeš Historio. Já ti to nemám jak vrátit. Nemám žádné peníze. Nebýt Leviho žiju na ulici. Ani nevíš jak mi je, když se k němu vrátím ze školy a mám tam jídlo, teplé oblečení a postel. Ten pocit, že mu to nemůžu splatit nebo vynahradit je příšerný, je to o to horší, když vím, že je mu má přítomnost nepříjemná," zvedl ke mně hlavu a jeho oči byli zalité slzami.

Takže proto chce s Levim tak moct vycházet. Netušila jsem, že je to mezi nimi takhle, ale mám nápad jak mu aspoň trochu pomoc.

,,Omluv mě na chvíli, dojdu si jen něco vyřídit," s tím jsem se zvedla a zamířila k dámským toaletám. Očima jsem vyhledala Ymir a pokývala jsem hlavou směrem k záchodům na znamení, aby mě následovala. Ani se za mnou nestihli zaklapnout dveře, protože byli znovu rozraženy vysokou brunetkou.

,,Co potřebuješ?"

,,Měla bych větší prosbu. Ten kluk, co sem se mnou přišel je Eren. Chodí do vedlejší třídy a je strašně fajn. Jde o to, že přišel o rodinu a i o kus paměti. Teď bydlí u Leviho, to je jeho bratranec a on se cítí moc špatně, že mu nemá jeho laskavost jak splatit," vysvětlila jsem jí jeho situaci.

,,A po mě chceš abych mu tu zařídila brigádu a protože to tady vede můj táta myslíš si, že by měl větší šanci. Mám pravdu?"

Usměju se na ní a začnu horlivě přikyvovat. Sjede mě pohledem od hlavy až k patě. Otočí se ke mně zády a s tím, že zde mám počkat odejde. Pro sebe jsem se usmála.

Trvá to nějak dlouho. Za chvíli bude Erenovi divné, že jsem se ještě nevrátila. Z přemýšlení mě vytrhla něčí ruka na mém rameni. Leknutím jsem vyskočila.

,,V klidu to jsem já, trochu se to protáhlo. Táta říkal, že sice máme brigádníků dost, ale když jsou okolnosti takové, jaké má tvůj kamarád, rád ho příjme. Bude dělat celý týden kromě středy a čtvrtka. O víkendech mu začíná směna v devět hodin ráno a končí v devět večer s tím, že má pauzu na oběd a na všední dny se má přijít domluvit tak, aby mu to vycházelo se školou. Nastupuje za tři dny tedy v sobotu," dokončila a lehce se usmála.

,,Panebože děkuji. Máš to u mě!" s tím jsem jí skočila okolo krku a málem ji umačkala v objetí. Po chvíli jsem se vykroutila a s dalším poděkováním opustila místnost. Přisedla jsem si zpět k Erenovi a dřív, než se mě stačil zeptat kde jsem byla pověděla jsem mu tu úžasnou novinu. Vystartoval ze židle a během vteřiny mě pevně svíral svém medvědím objetí.

,,Děkuji ti His, jsi skvělá. Ani nevíš, kolik to pro mě znamená. Jednou ti to vrátím," opakoval mi stále dokola a sliboval možné i nemožné. Když mě z objetí propustil, sedli jsme si opět ke stolu a pustili se do přinesené čokolády a dortu.

Čas nám utíkal strašně rychle, ani jsme se nenadáli a už nás vyháněli z kavárny, protože zavírali. Koukla jsem se na hodinky a zděsila jsem se. Vážně je už skoro deset. Je načase se vydat domů. Cestou jsme si ještě povídali a proto si ani jeden z nás nevšiml postavy opřenou o lampu, která osvěcovala chodník a vchod do podchodu, dokud dotyčný nenastavil Erenovi nohu a ten nespadl.

,,Jejda. Řekl bych, že to bylo omylem, ale to bych lhal," Jean se začal řehtat jak smyslů zabavený. Mezitím se Eren stihl postavit na nohy.

,,Zbláznil jsi se? To nemáš nic lepšího na práci?" rozkřikl se na něj. Jean se odlepil od lampy a pomalu se k nám přibližoval. Byl od nás ani ne metr a já cítila jak z něj táhne alkohol.

,,Ne, protože vidět tebe jak padáš na hubu je lepší než cokoliv jiného!" skoro mu to plivl do obličeje. Kdyby pohled mohl zabíjet tak je Jean už dvakrát mrtví. Oba vypadali, že se po sobě vrhnou.

,,Erene pojď musíme domů," moje přemlouvání zabralo a my jsme bez dalších slov odcházeli.

,,Jen utíkej Erene, utíkej se schovat k té ledové královně, utíkej za tím cvokem!" řval za námi Jean a já věděla, že je zle. Eren zamrzl uprostřed pohybu. Pomalu se otočil a rozešel se zpět. Nic nedbal na moje prosby, zastavil se až těsně před Jeanem.

,,Co jsi to řekl?!"

,,Slyšel jsi dobře. Ten Levi u kterého bydlíš je pořádný magor. Takového člověka bez citů jen tak někde nenajdeš. I kus ledu má více citů!" jsem si jistá, že by pokračoval dál, ale to by mu Eren nesměl dát pěstí tak moc, že se skácel k zemi.

,,Co si to dovoluješ! Levi je úžasný člověk, ale to koňský ksicht jako ty nemůže pochopit!" řval na něj co mu hrdlo stačilo.

,,Jsi úplně blbej, když si o něm myslíš tohle!" oplatil mu to Jean. To už Eren nevydržel a vrhl se na něj. Snažila jsem se je od sebe odtrhnout, ale nešlo to. Řvali po sobě a mlátili se hlava nehlava. Erenovi tekla krev ze rtu, zatímco Jeanovi z nosu a pusy. Bylo Jasně vidět, že Eren vyhrává. Dal mu ještě jednu ránu a s odplivnutím odcházel směrem ke mně. Zrovna šel okolo podchodu, když se Jean zvednul ze země a dřív než jsem stačila Erena nějak varovat, strčil ho ze schodů. Naneštěstí byli schody dlouhé a Erenův pád hodně tvrdý. Zůstal dole ležet bez hnutí. Jean si uvědomil co udělal příliš pozdě. Se strachem v očích se na mě podíval a jako správný zbabělec zdrhnul. Rozběhla jsem se k Erenovi. Ležel tam jako mrtvola, ale díky bohu dýchal. Celého jsem ho prohlédla, měl zranění z té rvačky a tržnou ránu na hlavě. Je dost velká na šití, ale není příliš hluboká. Pravděpodobně bude mít slabý otřes mozku a naražených pár kostí, ale jinak by měl být v pořádku. Párkrát jsem ho propleska, ale neprobíral se. To je divné. Nezbývá mi nic jiného, něž dostat ho do nemocnice.

Budu ráda za každý komentář a hvězdičku. 

Byla vybrána možnost delší kapitoly. Takže další bude až za dva týdny. Mějte se hezky a užívejte prázdniny.