Like from another planet.

Kapitola 9.

Zdál se mi krásný sen. Jsem si tím jistý, jen už si nepamatuji, o čem to bylo. Už dlouho jsem se takhle dobře nevyspal. Vejdu do kuchyně a hned mě čeká přivítání v podobě objetí od toho malého spratka. Popřáli jsme si dobré ráno a pustili se do snídaně, kterou stihl udělat, než jsem se vykopal z postele.

,,Dneska půjdeš poprvé do školy. Hodiny máš se mnou, takže se nemusíš bát, ale měl by ses proměnit na někoho kdo nevypadá jako malé dítě nebo nevychovaný puberťák. Teď jsi student prestižní vysoké školy tak ať na to vypadáš," dal jsem mu rychlou přednášku o tom, jak to bude dneska a další dny vypadat.

Po krátké chvíli už kráčím po chodníku a vedle mě jde vysoký, bloňďatý kluk, nebo spíše muž, s šedýma očima a lehkým úsměvem na rtech.

,,Jsem rád spratku, že jsi pochopil jak máš vypadat," pochválil jsem ho a dále jsem se ho snažil nevšímal. Bylo na něm vidět, že jsem ho velmi potěšil a z nějakého neznámého důvodu jsem byl rád, že je šťastný.

,,Leví! Počkej na mě!"

To snad ne, jen ne čtyřoká slepice. Dneska vážně nemám náladu na její dotazy a vlezlé chování.

,,Proč na ní nepočkáš?" zeptá se mě Eren, když vidí, že se nehodlám zastavovat.

,,Na koho?" dělám, že o ní nevím. Bohužel to nevypadá, že by mi to zbaštil.

,,Chápu že si o mě myslíš, že jsem úplně blbej, ale nejsem a když jsem jí slyšel já tak i ty," ten se nenechá jen tak odbít. Možná by pomohlo, kdybych mu o ní něco řekl.

,,Víš spratku, ona je velmi otravné stvoření a velmi, velmi ukecané. Vlastně má i velký podíl na naší srážce s tebou," snažím se mu vysvětlit jak otravná je.

,,Počkat, počkat, počkat. Chceš říct, že za tu noc nemůžeš jen ty?"

,,Ano, vlastně ze všech třech lidí, kteří za to mohou, nesu nejmenší vinu," a potrestán jsem byl jen já, ale to mu už neřeknu.

,,Tak jsem tě konečně dohnala," hned mi začala supět do ucha.

,,A kdo je to s tebou? Toho jsem tady ještě neviděla. Je nový? Do jaké chodí třídy? Jak se jmenuješ? Kolik ti je? Máš přítelkyni?"

,,Měl jsi pravdu. Otázek má až až. Jmenuji se Eren, je mi ehh.. Dvacet-dva let, do třídy budu chodit tady s panem mrzutým a přítelkyni? No....tu já.. Chci říci, že žádnou nemám. A jak se jmenuješ ty?" Ti dva si budou očividně rozumět. Oba jsou stejně ukecaní i otravní.

,,Tak to je skvělé, to budeš chodit do třídy i se mnou. Určitě mezi nás zapadneš, vypadáš jako velmi milý člověk, už teď vím, že si budeme velmi rozumět. No nic uvidíme se ve třídě já teď musím za Erwinem tak ahoj," vychrlila všechno snad na jeden nádech a zmizela.

,,Měl jsi pravdu, je upovídaná, ale jinak mi přijde moc fajn. Vy dva si musíte strašně rozumět a .." dál to nedořekl, protože dostal záchvat smíchu, div se neválel na zemi. Ale ten zvuk a úsměv..... Když to slyším mám zvláštní a hlavně neznámý pocit v hrudníku. Asi mi leze na nervy tak moc, že se to projevuje jinak než u ostatních...

Tak dneska je tady další kapitola jak jsem vám slíbila. Snad se všem líbila. Vím, že tam zatím není nic zajímavého a ani nemohu říct, že se to brzy změní. Cvíli ještě potrvá něž se to rozjede, ale pak to bude snad stát za to.