Like from another planet.

Kapitola 33.

Ve škole nebyla ani Historia ani Eren, ale dalo se to očekávat. Proto jsem se o jedné z posledních pauz vydal za jedním z jejích spolužáků. Její adresu mi pro jistotu napsal na kus papíru. Byl jsem vděčný, že mi nepokládal žádné zbytečné otázky. Nechtěl bych mu vysvětlovat svoji současnou situaci.

Po skončení dnešního vyučování a všech přednášek se všichni odebírali šťastní domů, až na mě. Já jsem si okamžitě zjistil kde přesně se nachází dům s totožnou adresou jako je na již pomačkaném papírku a vydal se určeným směrem. Cestou jsem přemýšlel, co Erenovi řeknu až ho uvidím. Pouhé je mi to líto, mi přijde až příliš málo. Vlastně mě nenapadá nic co by mohlo omluvit mé žárlivé chování. I kdyby šel ven s tou nejpřitažlivější holkou na světě neměl jsem právo mu tohle všechno říct. Navíc ani nevěděl co k němu cítím.

Pomalu se blížím k mému cíli a stále netuším co budu dělat až se na mě kouknou ty jeho oči plné nevinnosti, dětské naivity a neposedných jiskřiček. Stoupnu si před dubové dveře a skoro bez zaváhání na ně zabuším. Když uslyším blížící se kroky o kousek couvnu abych byl v uctivé vzdálenosti od dotyčné osoby. Dveře se s lehkým vrznutím pootevřou a v nich se objeví Historia.

,,Co tady chceš? To ti nestačí, co už jsi udělal?" z jejích očí šlo doslova vyčíst, jak moc je na mě nahněvaná. Ale na tom teď nezáleží.

,,Potřebuji s ním mluvit His. Musím mu to všechno vysvětlit. Nic z toho jsem nemyslel vážně. Opravdu ne!" musím se k němu nějak dostat. Jsem ochotný pro to udělat snad cokoli.

,,To je jedno jestli jsi to nemyslel vážně. Řekl jsi mu to a to stačí. Ty jsi s ním nebyl, když se pokaždé kvůli tobě trápil. Nebyl jsi s ním, když byl ve škole nový a nikoho neznal. Nebyl jsi s ním ani když se trápil a bál se, že je pro tebe jenom přítěž a potom všem.. Po tom jak se Eren snažil aby z vás byli přátelé mu řekneš, že je zrůda! Co tě k tomu sakra vedlo! Proč jsi mu to udělal! PROČ!" měla pravdu. Nebyl jsem tady pro něj, ale chci to změnit. Bohužel se mi to nepodaří, ne dokud ho znovu neuvidím. A abych ho mohl vidět musím říct Historii co mě vedlo k mému neuváženému jednaní a ostrým slovům.

,,Protože ho miluju. Vím, že se tahle k člověku, na kterém ti záleží nejvíce na celém světě nechová, ale já se bál že ho ztratím. Bál jsem se, že mi ublíží, a tak jsem se rozhodl ublížit první. V tu chvíli jsem o sobě nevěděl. Vztek a žárlivost mě zaslepili a já jsem v tu chvíli nedokázal čistě uvažovat. Ani netušíš, jak toho lituji. Proto si s ním musím promluvit. Nemůžu ho kvůli své žárlivosti a výbušné povaze ztratit. Vím, že jsem všem řekl, že je můj příbuzný, ale jen proto, že to tak on sám chtěl. Ve skutečnosti ho neznám o nic déle než ty nebo kdokoli z naší školy," dlouho bylo mezi námi jen ticho a já čekal na její rozsudek.

,,Nemyslím si, že tě chce Eren vidět a jestliže si to nepřeje on tak ti nepomůžu," už jsem chtěl něco říct. Znovu prosit, ale ona pokračovala.

,,Chápu však tvoje pohnutky. Eren teď není doma. Nevím kam šel, když ho však najdeš a dokážeš si s ním v klidu promluvit nebudu ti to mít za zlé. Ale běda ti, jestli mu ještě nějak ublížíš," s obrovským vděkem jsem poděkoval a vyrazil ho najít. Za sebou jsem jen slyšel přání štěstí.

První místo které mě napadlo byl park, do kterého jsme spolu párkrát zašly. Když jsem k němu dorazil nebylo tam živé duše. Pro jistotu jsem ho celý prošel. Po Erenovi nebylo ani vidu ani slechu a nic nenaznačovalo skutečnosti, že by zde v blízké době vůbec byl, proto jsem se vydal jinam.

Prošel jsem všechna místa, která mě napadla. Než jsem se nadál stál jsem opět uprostřed parku ve kterém bylo už značně chladněji. Co když už je u Historie doma a já ho tu hledám zbytečně? Myšlenky na Erena se mi opět dostaly do hlavy a staly se jejím jediným cílem. Najednou jsem ho všude viděl. Seděl na prázdné lavičce. Procházel se po trávníku. Byl prostě všude kam se moje oči podívaly. Až nyní mě napadla možnost, že jsem okolo něho prošel a nepoznal jsem ho. Koneckonců může vypadat jakkoliv.

V dálce jsem najednou zahlédl vysokou postavu. Nejdříve jsem si myslel, že je to jen další výplod mé zoufalé fantazie, ale nebyl. I na tu dálku jsem poznal, o koho se jedná. Tohle nebyla pouhá iluze. Byl to Eren tak jak jsem ho znal ze školy. Hlavu měl skloněnou a pomalu šel mým směrem. Bylo na něm poznat, že nevnímá nic v jeho okolí. Určitě byl ve svém vlastním světě kam nikdo kromě něho nemůže. Blížil jsem se k němu, když vtom, jako by cítil něčí přítomnost, zvedl hlavu a jen co si uvědomil kdo jsem, se otočil a vydal se jiným směrem. Já ho ale nenechám utéct, teď ne.

Netrvalo mi to dlouho a byl jsem u něj. Chytl jsem ho za ramena a otočil ho směrem k sobě. Kéž bych to nemusel vidět. Byl úplně bledý, pod očima měl velké, tmavé kruhy, oči měl zarudlé, ale co bylo nejhorší měl je úplně prázdné. Neviděl jsem v nich nic z toho, co v nich dříve bylo. Až teď jsem si plně uvědomil rozsah zranění, které jsem svými slovy způsobil.

,,Erene já...promluvme si prosím," hlas se mi zadrhával v hrdle a hlava se mi točila. Eren na mě jen zíral prázdným pohledem. Nedokázal jsem rozpoznat zda alespoň uvažuje o vyplnění mé prosby, ale i tak jsem mohl aspoň doufat.

,,Myslím, že nemáte o čem mluvit. Yeager musí jít se mnou," já i Eren jsme pohledy stočili k muži, který se zjevil jakoby od nikud.