Like from another planet.

Kapitola 4.

,,Ty malá potvoro! " ječel jsem na ní a běhal po baráku jak smyslů zbavený. Roztrhnu jí jako hada a z jejího kožichu si udělám rohožku. Co si to vůbec dovoluje sníst mi oběd? Budu jí muset převychovat. A to tak, že už jí nikdy ani nenapadne pomyslet na moje jídlo! Běhal jsem za ní a nemohl jí chytit. Chvíli jsem měl pocit, že se proti mně spiknul i můj vlastní nábytek... V obýváku mi v cestě stála židle. Samozřejmě jsem si ukopl palec. Potom jsem se přerazil o koberec, který ta kočka skrčila, takže jsem spadl na hubu. A aby toho nebylo málo, zaběhla i do komory, kde byla ještě od posledního malování, otevřená plechovka s barvou. Jako naschvál vyskočila na tu poličku a celou plechovku na mě vylila.

,,TAK A DOST! ZA TOHLE POLETÍŠ NA ULICI A JE MI JEDNO ŽE JSI ZRANĚNÁ! " vzteky jsem vyděl rudě, ale honit po bytě už jí nemůžu, ještě bych tou barvou zamazal podlahu a koberce. Svléknul jsem si tričko a spolu s ním i tepláky a ponožky. Jediné, co jsem si nechal byli trenky. Vydal jsem se do koupelny a snažil jsem se někde zahlídnout i tu kočku. Samozřejmě že nikde nebyla. Věci jsem hodil do umyvadla, nasypal jsem na ně prášek na praní a sám si vlezl do sprchy. Sice mám vanu, ale nejsem na ty dlouhé koupele. Příjde mi to jako zbytečné plýtvání teplou vodou. Zapnul jsem vodu a nařídil ji na přiměřenou teplotu. Když mi krásně chladná voda dopadala na vlasy, stékala po těle a pak mizela cítil jsem se mnohem více uvolněný. Všechen ten vztek ze mě odplouval spolu s vodou. Vzal jsem si šampon s mojí oblíbenou vůní limetky a citrónu a pořádně si namydlil vlasy a pak i tělo. Po tom, co jsem se i osušil a převlékl do čistého jsem úplně zapomněl na to, že mi ta kočka snědla oběd. Dokud jsem neuviděl moje obarvené oblečení v umyvadle. Vztek byl zpátky, i když ani z daleka tak velký jako předtím. Ale dříve než tu kočku vyhodím na ulici, uklidím ten nepořádek co po té honičce vznikl. Vzal jsem kýbl s vodou, hadr, mop a dal se do toho. Po vytření podlahy jsem si všimnul, že je na poličkách prach. No a tak jsem nakonec uklidil celý barák. A to hezky od podlahy. Akorát jsem končil, když mi začal vyzvánět mobil s tím, že mám nově příchozí hovor. Kouknul jsem se na to kdo mě zas otravuje a nebyl to nikdo jiný než Hanji. Mám jí rád je to moje jediná kámoška a to i Erwin, ale nikdy bych jim to neřekl. Vlastně bych to ani nikdy neřekl nahlas. Po chvilce váhání jsem jí to vzal.

,,Ahoj Levi. Hele měla bych na tebe malou pros.."

,,Ne" rovnou jsem jí přerušil. Protože její žádosti a prosby nikdy nevěštily nic dobrého.

,,Je to fakt důležité a navíc si mysl.."

,,Mně je jedno co si myslíš. Řekl jsem ne a tím to hasne!"

,,Já přísahám, že tentokrát to není žádný pokus. Věř mi trochu Levi."

,,Minule když jsem ti věřil tak jsi mě připoutala k radiátoru a dávala mi čuchat nějaké tvoje chemikálie!" Slyšel jsem, jak se uchechtla.

,,To nebyli chemikálie, ale voňavky které jsem zkoušela vyrobit."

,,To je fuk. Ať to bylo co to bylo, smrdělo to jak týden staré ponožky."

,,Prosim tebe, vždyť ti to nic neudělalo a navíc.."

,,Cože! Ty říkáš že mi to nic neudělalo! Týden, opakuji týden jsem necítil vůbec nic a trpěl jsem bolestmi hlavy."

,,..... To byla určitě nějaká chřipka."

,,Vážně Hanji? Chřipka? V Červnu?" už z ní vážně nemůžu.

,,Stát se to může. Ale teď vážně. Slibuju ti, že to není žádný můj pokus ani výzkum."

,,Čemu na slovu NE jsi nerozuměla?"

,,Prosííím Levi. Na oplátku tě zvu na čaj," doháje, co s ní mám dělat. Moc dobře ví co na mě platí. 

,,Fajn. O co jde?" vydechl jsem rezignovaně.

,,To ti zatím nemůžu říct. Řeknu ti to až na místě. Buď zítra v 17:15 Před kinem. Pa," počkat co? No nic teď už se jí na to zeptat nemohu, když to típla a zavolat jí nazpátek je pro mě vyloučené. Ach jo.