Like from another planet.

Kapitola 10.

Mířili jsme teď už prázdnou chodbou ke dveřím s nápisem "ŘEDITELNA" na které jsem následně zaklepal. Ani jsem nečekal na vyzvání a vešel jsem s Erenem v závěsu dovnitř. Za velkým stolem na konci místnosti seděl náš ředitel a skenoval nás pohledem. Bylo na něm vidět, že není z naší přítomnosti nadšený. No ani já tady nechci být. Pixise nemá rád nikdo na téhle škole. Má v oblibě vyhazovat studenty i pro úplné maličkosti, proto se mu každý snaží vyhnout.

,,Omlouvám se, že rušíme, ale tohle je Eren, Eren Ackerman. Dnes je tu poprvé a proto jsem ho přivedl sem. Otec Vám kvůli němu volal," rychle jsem mu vysvětlil situaci a doufal, že nás nechá jít.

,,Ano vím o něm, ale je tady pár nesrovnalostí, které musím tady s Erenem probrat. Vy se zatím můžete vrátit do třídy," na jednu stranu jsem byl rád, že tam s ním nemusím zůstat, ale co když řekne nebo udělá něco špatně? Mám z toho blbý pocit. Radši to nebudu riskovat.

,,Jestli by Vám to nevadilo zůstal bych tady s Erenem a pak bych ho rovnou doprovodil do třídy," zkusil jsem hned první výmluvu, která mě napadla. Ředitel si mě chvíli měřil pohledem, ale pak souhlasně kývl.

,,Pan Ackerman mi sice oznámil, že zde budete studovat, ale nepodal mi žádné listiny z Vašich bývalých škol a ani potvrzení o maturitě. Vysvětlíte mi to?" za celou dobu, co vedl svůj monolog, se na nás ani nepodíval. Za to Eren na mě koukal zcela zoufale. Nedivím se mu, neřekl jsem mu nic o mém plánu ho sem dostat.

,,Víte Erenův dům vyhořel a on je jediný kdo přežil. Všechno, co tam bylo, včetně jeho vysvědčení a maturity, lehlo popelem. Teď bydlí u mě, protože jsem jeho nejbližší příbuzný a i proto vím, že studoval jako já medicínu a jako obor si zvolil též chirurgii. Bohužel jsem nebyl obeznámen, na jaké škole a proto nemáme žádné jeho listiny," převyprávěl jsem mu historku, kterou jsem si pečlivě připravil. Jak jsem předpokládal, ředitel se mě hned zeptal, proč nám to tedy Eren neřekne. I na tohle jsem byl připravený.

Vysvětlování toho, že utrpěl šok, který způsobil vytěsnění některých vzpomínek bylo těší, něž jsem si zprvu myslel. Nakonec mi všechny lži uvěřil a nechal nás jít do třídy.

,,Takže jsem sirotek, který si nic nepamatuje jo?" řekl Eren provokativně a drcnul do mě loktem. Radši jsem na to neodpovídal a pokračoval v cestě. Zastavil jsem až před dveřmi do naší třídy.

,,Jak se jmenuješ?" rozhodl jsem se ho radši zeptat na možné otázky, které mu může položit profesor nebo spolužáci. Očividně nechápal moje myšlenkové pochody, protože na mě koukal jak na mimozemšťana.

,,Nechci abys řekl něco špatně a zničil tak mojí snahu tě sem dostat. Chápeš?" řeknu mu už dost nepříjemně. Nebaví mě mu furt něco vysvětlovat.

,,Eren Ackerman," vychrlil ze sebe rychle.

,,Odkud pocházíš?"

,,Nevím?" váhavá odpověď, ale správná.

,,Proč to nevíš?"

Takhle jsme ještě chvíli pokračovali, dokud jsem nerozhodl, že je připravený. Vešli jsme společně do třídy a já vysvětlil náš pozdní příchod. Profesor mě poslal si sednou a Eren se měl jít představit před tabuli. Odpověděl na všechny otázky a pak si šel sednout na jediné volné místo ve třídě. Bohužel to bylo místo vedle mě.

Hodina proběhla v klidu. Eren mě nerušil a pozorně poslouchal dnešní látku. Peklo začalo až po začátku přestávky, když se u naší lavice seskupila skoro celá třída. Člověk by řekl, že by se už mohli chovat dospěle, ale oni se stále chovají jak středoškoláci. Zasypali Erena tolika otázkami, že bych je nikdy nedokázal spočítat. Jsem rád, že přestávky jsou tak krátké. Bohužel takhle se to opakovalo každou pauzu až do volné hodiny. Naštěstí ani Erenovi se pozornost a spoustu otázek nelíbily, proto se omluvil, že se mnou musí něco probrat. Vzal mě za rukáv a odvlekl na chodbu dřív něž ho stačili přemluvit, aby zůstal.

,,Pusť mě spratku!" rozkázal jsem mu hned jak jsme jim zmizeli z dohledu. Podíval se na mě a se smutným úsměvem mě pustil.

,,Co po mě vůbec chceš?"

,,Doufal jsem, že by jsi mě tady trochu provedl, když teď máme tu pauzu," řekl s jasně slyšitelnou prosbou v hlase.

,,Na to si najdi někoho jiného. Určitě to udělá rád kdokoliv z naší třídy, hlavně všechny ty holky, co nad tebou slintají!" vykřikl jsem po něm. Dnes toho mám už opravdu dost. Nemám rád, když je okolo mě tolik lidí.

Eren ode mě o krok ustoupil. Jako by se mě bál. To jsem nechtěl. Vypadal tak ublíženě. Už jsem se mu chtěl omluvit a vynahradit mu to tou prohlídkou, ale někdo mě předběhl.