Like from another planet.

Kapitola 21.

Celý rozlámaný se dostavím do kuchyně. Dnešní noc nebyla jedna z tech nejlepších. Ani normálně toho moc nenaspím, ale tohle byl doslova bdělý stav v posteli, až při svítání jsem na chvíli zavřel oči. Kdybych aspoň za tu dlouhou dobu nic nedělání na něco přišel, ale to ne, to by bylo až moc jednoduché že?

Postavím si vodu na čaj a začnu vyndávat všechno potřebné na přípravu snídaně. Voda už se vaří, ale já stále nemohu najít pečivo. Na místě, kde má být není a ani jinde jsem nepochodil. Možnost, že došlo jsem ani nepřipouštěl, vždyť ještě včera zde bylo půl krajíce chleba. Že by měl Eren tak velký hlad mi přijde nepravděpodobné. Ale bohužel je to jediná možnost proč tu není ani drobek. Budu si muset jít něco koupit, s prázdným žaludkem zabíjím i bezdůvodně. Zaliju čaj vodou, sednu si s ním ke stolu a pomalu z něho upíjím. Najednou moje oči upoutá hrnek, který zde nemá co dělat. Ani se do něj nemusím podívat abych poznal, že je špinavý, nejspíše od kafé, které si dělá každé ráno Eren. A prý že kafe pije jen když je opravdu vyčerpaný. Kecy! Pokaždé ten hrnek ani neumyje! Jen ho položí do dřezu a kdo to po tom po něm myje? Já! Prudce položím svůj nedopitý čaj na stolovou desku a vydám se onen hrneček aspoň uklidit. Když ho však zvednu zarazím se. Pod ním jsou položeny peníze a papírek se vzkazem.

Levi je mi líto kolik starostí ti přidělávám. Nebylo ode mě fér ti tahle náhle vpadnout do života chtít abys mi pomohl a ani ti neříct proč. Nic jsem ti nevysvětlil. Neřekl jsem ti o sobě nic a ty jsi mě u sebe přece jen nechal. Uznávám možná v tom malinko hrálo to vyhrožování, ale i tak. Díky tobě mám přátele a tebe jako rodinu, sice je to jen příběh, který jsi vymyslel, ale věř mi, že jsi se pro mě tou rodinou opravdu stal. Chci ti to aspoň malinko vynahradit, a proto jsem se rozhodl ti aspoň něco málo splatit.

Eren

Ten spratek se pomátl. Kde ty peníze sebral. Brigádu si zařídit nemohl. Nikam by ho bez občanky nevzali. Ale i tak je má.. A jak myslel tu rodinu?

Stisknu oční víčka pevně k sobě a běduju nad spoustou nových otázek a žádnou odpovědí. Teď to řešit nebudu na to jsem až moc unavený. Večer na něj počkám a zeptám se ho.

V klidu si dopiju svůj čaj a pak vyrazím do města.

Po celou cestu k obchodu mě všechno míjí. Cítím se jako bych do tohohle světa ani nepatřil. Jako špatná dílek v skládačce. Všechno je tak cizí a to tu žiju celý život. Jak se tady cítil Eren? Ten sem opravdu nepatří. Nebo nepatřil? Není to, co já nebo ostatní. Je jiný a já vlastně ani pořádně nevím v čem. V hlavě se mi to motá natolik, že jsem ani nepostřehl, že v ruce držím tašku s pečivem a už si to kráčím opět domů.

Nákup uklidím na své místo a dám si svojí zaslouženou pozdní snídani. Z vítaného a příjemného klidu mě vytrhne můj telefon. Není to nikdo jiný než čtyřoká slepice. S protočením očím hovor přijmu.

,,Tak co chceš?"

,,Ahoj Levi mám se dobře děkuji za optání. To je dobře milá Hanji," uboze napodobila můj hlas a asi jí to přišlo strašně vtipné, protože se začala nekontrolovatelně a šíleně smát. Člověk, který ji nezná by si ji mohl splést s psychopatem. Ti kteří jí znají vědí, že tím psychopatem opravdu je.

,,To ty jsi mi volala. Nemám zapotřebí s tebou rozvíjet rozhovor. Tak co chceš?" nemám ani sílu na ní řvát. Očividně to se na mě nedostatek spánku a frustrace podepsaly.

,,Máš pravdu. Chci abys šel ven," pronesla zcela vážně, a to mě zarazilo.

,,Proč bych to měl dělat?" Zeptám se jí opatrně, protože vážně nestojím o to, aby mě zas někam zatáhla.

,,Ach Levi měl jsi se slyšet!" vážnost jí dlouho nevydržela a opět se začala smát. Díky čemuž jsem se i tak trochu uklidnil.

,,Si poslední dobou mrzutější než obvykle, tak tě chci nějak rozveselit a napadlo mě, že ti dlužím ten čaj. A ano. Poznala jsem to na tobě. Koneckonců jsem tvoje kamarádka a znám tě už opravdu dlouhou dobu," čaj? To se nedá odmítnou, a navíc mě třeba to její kecání přivede na jiné myšlenky.

,,Tak jo. Kdy a kde se sejdeme?"

,,Za pět minut před tvýma dveřmi. Už tady stojím," překvapeně zamrkám, ale v hlase nedám znát své překvapení.

,,A co tam kurva děláš?"

,,Tak nějak jsem nepočítala s variantou, že bys odmítl. Čtyři minuty," položila mi to. Dál jsem to nějak neřešil a začal se připravovat. Přesně za čtyři minuty jsem stál vedle ní a vyzvídal kam má v plánu jít a jestli je tam aspoň uklizeno.

,,Neboj Levi. Znám tady jednu pěknou kavárnu. Mají tam uklizeno, příjemnou atmosféru i ten tvůj černý čaj," 

Komentáře a hlas uvítám XD