Like from another planet.

Kapitola 26.

Z pohledu Leviho

Baví mě ho takhle trápit. V klidu jsem se vrátil k mému černému čaji, koneckonců mám dost času, než si tam Eren uklidí.

,,Levi mám hotovo!" málem jsem se zadusil, když na mě takhle zezadu vybafl. Kouknu na hodinky abych zjistil, kolik je a jen se nevěřícně kouknu zpátky na toho spratka.

,,Neuklízel jsi ani patnáct minut. To nemůžeš mít hotovo," je pravda, že kdyby měl uklízet sám a pořádně tak bychom to do zábavního parku nestihli nikdy včas, ale v mém plánu bylo ho nechat tak půl hoďky samotného pouklízet aspoň to nejhorší a pak bych mu šel dopomoct. S povzdechem se zvednu a jdu se podívat na to co pro něj znamená uklizeno. Otevřu dveře k němu do pokoje s tím, že jsem připravený na jakýkoliv bordel a že to nemůže být horší než ten svinčík, co tu byl předtím. Porozhlédnu se a musím uznat, páni, jsem překvapený. Čisto tu sice úplně nemá, ale stihnul uklidit všechno svoje špinavé oblečení do prádelního koše, ustlat si postel, úhledně složit všechny učebnice a sešity na stůl, otevřít okno a trochu vyvětrat. Řekl bych, že už stačí jen vysát, utřít prach a má všechno hotovo. Beze slova jsem odešel z jeho pokoje pro potřebné věci ke zbytku úklidu.

,,Tak co Levi? Můžeme už jít?" pořvával za mnou ten spratek, ale nenásledoval mě. Za chvíli jsem byl zpátky u něj i s kýblem, vysavačem a hadrem.

,,Hned jak to doděláme," musel jsem se zasmát, když Eren naštvaně nafouknul tváře a vraždil mě pohledem. Možná by to nebylo tak směšné, kdyby nebyl v podobě malého kluka.

,,Netvař se tak vždyť to máme za chvíli hotové," mrknul jsem na něj, podal jsem mu vysavač a sám se pustil do utírání té vrstvy prachu co tu má. Divím se, že tu ještě může dýchat. Eren už dál nic nenamítal a pustil se do práce. Za krátkou dobu jsme měli opravdu hotovo a mohli jsme vyrazit. Eren lítal po domě jak splašený a řval na mě ať si pospíším. Je opravdu jak malé dítě. Najednou se ale zastavil a pomalu ke mně přišel. Koukal jsem se na něj s otázkou v očích a čekal co z něho vypadne.

,,Levi jak mě tam vlastně chceš? Chci tím říct, že nevím, jestli tam mám jít v téhle mé mladší podobě, v podobě Erena se kterým chodíš do školy nebo nějak jinak. Tak mi prosím řekni jak," musím uznat, že na tohle jsem vůbec nemyslel. Když se nad tím tak zamyslím asi by bylo nejlepší, aby tam šel tak jak chodí do školy, protože pak budeme moct na více atrakcí, ale taky říkal, že ho ty proměny vysilují..

,,Je to na tobě Erene. Vyber si tak aby ti to bylo pohodlné a moc jsi se nevyčerpal," nějakou dobu mu trvalo, než se rozhodnul a řekl mi, jak to udělá. Nemohl jsem nic jiného než souhlasit. Samotného mě nenapadá lepší řešení než, že se bude proměňovat podle potřeby a požadavků atrakcí.

Nyní už stojím ve frontě na lístky pro vstup na všechny atrakce a okolo mě běhá ten opravdu malý spratek, ale místo toho, aby mě jeho chování rozčilovalo mi přijde roztomilé. Konečně jsme se dostali dovnitř a já jsem hnedka táhnut k řetízkovému kolotoči.

,,Erene vždyť je to pro děti! Na to mě nedostaneš. Pojď raději na něco jiného," namítal jsem a vzpíral se mu.

,,Ale Levi vždyť věkově vypadáš jako ti lidi, co tam jsou a těm musí být aspoň sedmnáct," zpražil jsem ho pohledem a on se na mě jen nevinně usmál. Nakonec jsem povolil pod podmínkou, že příštích pět atrakcí vybírám já. Sedl jsem si na sedačku, která byla zavěšená kousek od té Erenovi, připoutal se a podíval jsem se na onoho spratka. Ten se nadšeně pohupoval ze strany na stranu a usmíval se od ucha k uchu. V očích mu hrály jiskřičky radosti a já jsem v tu chvíli věděl, že bych na jeho přání vlezl na jakoukoliv atrakci by si řekl, i kdyby to byl dětský vláček. Najednou sebou kolotoč trhnul a pomalu se rozjel. Jel rychleji a rychleji až se houpačky zavěšené jen na řetízkách rozletěli a točily se kolem něj. Nebylo to špatné, ale taková horská dráha bude určitě lepší.

,,LEVI" křiknul na mě Eren a tak jsem se na něho otočil. Jeho houpačka byla blízko té mé a on ke mně s úsměvem natahoval ruku. Ani jsem nad tím nějak nepřemýšlel a chytil jsem mu ji. Na to se zazubil ještě víc a zvednul druhou ruku do vzduchu. Ruka mi příjemně brněla, ale bohužel jízda končila. Museli jsme se pustit, odpoutat a opustit atrakci, aby mohli jít další.

Teď něco vyberu já, ale co? Strašidelný dům se otevírá až pozdě večer a na volném pádu a horské dráze je moc velká fronta. V zorném poli jsem zachytil katapult a hned k němu vyrazil.

Čas nám ubíhal jako voda a ani jsme si nevšimli, že slunce dávno zapadlo a do zavírací doby zbývají už jen dvě hodiny.

,,Páni Levi to bylo skvělé. To jak se v tom domě všechno kroutilo a jak jsem nemohl udržet rovnováhu. Dokonce i ty jsi se tam motal," smál se Eren a u toho ukusoval ze svojí cukrové vaty. Při pohledu na něj mě vyrušil rozhlas, který hlásil otevření strašidelného domu a poslední dvě hodiny zábavy. Chtěl jsem k němu vyrazit, než tam bude fronta, ale zastavilo mě zatahání za triko.

,,Koukej! Na horské dráze už nikdo není. Půjdeme tam?" nemám s tím problém. Vždyť na vystání fronty u domu hrůzy budeme mít celé dvě hodiny. Rozejdeme se tedy směrem k horské dráze.

,,Asi mi je špatně," řekne Eren a zhroutí se na lavičku. Pobaveně ho sleduju.

,,Neměl jsi jíst tolik jídla a pak jít hned na něco takového," jen se na mě podíval jako bych ho mučil.

,,Hele jestli je ti moc blbě tak půjdeme už domů," řeknu a pomohu mu na nohy.

,,Ale vždyť jsi chtěl do strašidelného domu. Celý den na to čekáš," to je od něho milé, ale já tam chtěl jenom abych viděl, jaký je strašpytel.

,,Chtěl, ale není to pro mě životně důležité. Tak pojď," s tím jsem se otočil a vydal se k hlavní bráně. Netrvalo mi dlouho, než jsem zjistil, že za mnou nikdo nejde. Zastavil jsem a počkal na něj, než mě dojde. Než mě jeho šnečím tempem dohnal usoudil jsem, že takhle bychom domů došli nejdříve zítra. Rozešel jsem se k němu a před ním jsem se otočil a klekl si.

,,Vylez mi na záda. Chtěl bych domů dojít ještě dnes a ty vypadáš, že sebou každou chvílí sekneš," nic nenamítal, vylezl na mě, rukama se mě chytil okolo krku a nohy mi obmotal kolem pasu. Postavil jsem se a vydal se domů. Jeho tělo příjemně hřálo a jeho dech mě lechtal na krku. Byl jsem si jistý, že nespí, ale taky, že od spánku nemá daleko. Užíval jsem si jeho blízkosti a neubránil jsem se ani lehkému úsměvu.

Doma jsem ze sebe skopnul boty s tím, že je s Erenem na zádech neuklidím a vydal se k němu do pokoje kde jsem ho položil na postel a sundal mu boty. Eren se v polospánku posadil, vysvlékl si kalhoty a hned sebou praštil do peřin. Přikryl jsem ho a chystal se opustit jeho pokoj. V tu chvíli se, ale Eren začal měnit. Došlo mi, že usnul a mění se do jeho původní podoby. Mám šanci vidět, jak doopravdy vypadá. Chci to vědět, ale taky chci, aby mi to ukázal on sám. Rychle vyběhnu z jeho pokoje a zavřu za sebou dveře po kterých se svezu na zem. Udělal jsem správně. Kdybych to neudělal a on se to náhodou dozvěděl přestal by mi věřit a to já nechci. Na to ho mám až příliš rád.