Like from another planet.

Kapitola 32.

Z pohledu Leviho

S odstupem adrenalinu v krvi mi začalo docházet co všechno se právě stalo a jakou chybu jsem udělal. Otočil jsem se tak rychle, že se mi na chvíli zatmělo před očima. Hned co to odeznělo jsem vykročil směrem, kterým jsem přišel. Bohužel jsem očividně v tom vzteku nepřemýšlel nad tím, kam jdu ani jestli to tam budu znát.

Okolo mě byly v řadách postavěné staré baráky, které vypadají, že se každou chvíli zbortí mě přímo na hlavu. Nevoní to tady o moc lépe, než to vypadá. Silnice i chodník po kterém jsem sem přišel jsou v dezolátním stavu, ani se nedivím, že v dohledu není žádné auto ani jiný dopravní prostředek. Jet po tomhle rychleji než dvacet-pět kilometrů za hodinu by byla jasná sebevražda. Budu si muset někoho odchytit a zeptat se na cestu k nejbližší pojízdné silnici. Tam už by neměl být problém stopnout si Taxi.

Po pěti minutách mi to tu začíná připadat i neobydlené. Sice to není dlouho co se snažím najít někoho kdo by mi pomohl, ale za tu dobu nejenže jsem nenašel nikoho, kdo by mi byl ochotný pomoc, já nenašel vůbec nikoho. Ale já se musím dostat zpět domů, najít Erena a všechno mu vysvětlit. Musím mu říct proč jsem se tak choval a že všechno co jsem mu na tom náměstí řekl byla velká lež. Ať mě klidně nenávidí, ale nesmí si myslet, že je pro mě zrůda, lhář a všechno to co jsem mu řekl.  

Uběhlo dalších deset minut a já stále nikoho nenašel. Začínám pomalu panikařit. Za tu dobu co jsem pryč mohl ten spratek vyvést nějakou pitomost. Nebo se mu mohlo něco stát. Doufám, že šel domů. Klidně ať tam udělá nepořádek, ať to tam zničí jen ať tam je až se vrátím.

Rozhlížím se všude kolem mě, klepu na všechny dveře, ale nikde nikdo. Když zkouším snad už stý dveře koutkem oka zaznamenám pohyb. Otočím se a opravdu na konci uličky jde postarší muž. Rozeběhnu se k němu. Nějak extra nedbám na to, že jsem ho očividně vylekal. Hned na něj naléhám s otázkou, jak se odsud dá dostat zpět do centra. Očividně pochopil, z mé naléhavosti v hlase a asi i z nedostatku trpělivosti a slušného chování, že dost spěchám. Rychle mi popsal cestu a já jsem se spěšným poděkováním hned vyrazil. 

Na to že to tam bylo tak opuštěné a zchátralé bylo to tam i dost velké. Než jsem se od tamtaď dostal a něž jsem si zastavil Taxi začalo se stmívat. Domů jsem se dostal až za úplné tmy. Vrazil jsem dovnitř jak velká voda. Všude bylo zhasnuto a opět tu panovalo to tíživé ticho. Nohy mě automaticky vedly do kuchyně, kde však nebylo vůbec nic kromě klíčů položených na stole. Polil mě studený pot. Potácivým krokem jsem se vydat k Erenovi do pokoje, ale když jsem tam vešel a viděl, že i to málo co mu patřilo je i společně s ním pryč padl jsem na kolena. Prázdně jsem zíral do země, nehty si zarýval do dlaní a doufal, že tohle je jen špatný sen. On přece nemohl odejít. To nesmí! Nesmí mě opustit. Musím ho najít, Ale kam se mohl vydat? Kam si šel Erene? Jediný s kým jsem tě tady viděl se přátelit je Historie. To je ono. Jestli Eren někam šel bylo by to za ní.

Ze zadní kapsy vytáhnu svůj telefon a najdu si její kontakt, který tam ukládal Eren. Musel mě dlouho přemlouvat abych mu dovolil si půjčovat svůj telefon, ale teď jsem rád, že mě dokázal přemluvit. Jinak bych jí uloženou neměl. Vyzváněl přesně pětkrát, než ho Historia zvedla.

,,Potřebuješ něco?" ví že jí volám já a nadšená z toho opravdu není. Ani se jí nedivím, jestli je Eren u ní musel jí všechno říct.

,,Je u tebe Eren!?" je mi jedno, jestli je ze mě nadšená nebo ne. Jediný, co potřebuji vědět je, jestli je Eren v pořádku.

,,I kdyby tady byl tak by s tebou teď určitě mluvit nechtěl," tak teď opravdu nevím, jestli tam je nebo není.

,,Prosím tě. Potřebuji vědět, že je v pořádku. Doma není a jeho věci jsou pryč,"

,,V pořádku rozhodně není Levi. Vždyť ty jsi ho zničil! Jak jsi mu něco takového mohl jen říct!" vím, že by na mě nejraději křičela, ale kvůli něčemu nebo někomu kdo tam je nemůže.

,,On ti to všechno řek?" nezdá se mi, že by Eren i kdyby byl zničený to někomu řekl. Nikdy nechce svýma záležitostmi obtěžovat ostatní.

,,Nic mi říkat nemusel. Vždyť jsem u toho byla," ona tam byla.

,,Hned jak jsi odešel tak se tam zhroutil," byla to Historia. Nebylo to rande.

,,Od té doby je jako tělo bez duše. Je to jakoby to ani nebyl on!" všechno jsem zkazil. Proč jsem se ho nezeptal proč se mnou nemohl jít. Proč jsem tam za ním hned vlítl. Proč jsem si nevšiml, že je to Historia!

,,Musím s ním mluvit." nebyla to prosba, ale oznámení. Já mu to prostě musím všechno vysvětlit.

,,Promiň, ale nedovolím ti abys mu ještě víc ublížil," s tím hovor ukončila. Ruka s telefonem mi spadla zpět do klína a já jsem opět bez hnutí seděl na zemi. Nevím za jak dlouho, ale usnul jsem tam. 

Ráno mě probudila bolest celého těla. Dneska si musím s Erenem promluvit. Zjistím kde bydlí Historia a prostě na něho počkám. Jednou vyjít ven bude muset a já jsem ochotný tam být dokud tak neudělá.