Like from another planet.

Kapitola 5.

Jsem zvědavý, co to zase ta čtyřoká slepice vymyslela. Jen doufám, že mluvila pravdu a nebude to žádný z těch jejích pokusů. Vyčerpaně jsem se odebral do koupelny a už po druhé za dnešek vlezl do sprchy. Hlavou mi běhali různé scénáře, o tom co si pro mě Hanji zase přichystala. Většina z nich končily mojí smrtí. Nepřeháním to. Ona je schopná všeho. Potom co vylezu ze sprchy si jdu vyčistit zuby. Moji hlavu stále neopouští strašidelné představy. Můj sedmý smysl, (ano říkám sedmý, protože když máte za kamarádku Hanji jen šest jich nestačí) mi říká, že jsem se rozhodnul špatně a budu toho litovat. Doufám, že se pro tentokrát mýlí. Vypláchnu si pusu vodou a kouknu na sebe do zrcadla, jestli někde nemám pastu. Po kompletní hygieně se odpotácím k posteli, do které padnu s domněním, že okamžitě usnu. Opak je ale pravdou. Ještě dobrou hodinu jsem se převaloval a marně se pokoušel odejít do říše snů. Nakonec jsem rozsvítil lampičku a začal číst knihu ležící na mém nočním stolku. Tak moc jsem se začetl do děje, že jsem zapomněl na nějaký čas a spánek. Do reality mě vrátily až první sluneční paprsky dopadající do mého pokoje. Rychle jsem položil knihu a zkusil usnout aspoň na pár hodin.

Probudila mě až SMS od Hanji. S tichými nadávkami jsem si vzal mobil a přečetl si ji. No to si ze mě dělá srandu. Včera říkala, že sraz je ve čtvrt na šest a teď mi napíše, že ho přesunula už na jednu hodinu?! Okamžitě vytočím její číslo a čekám jen na chvíli kdy to zvedne. Najednou mi telefon zavibruje a ozve se z něj: ,,Ahoj, dovolali jste se do mojí hlasový schránky, pravděpodobně pracuji tak mi zanech zprávu. Ať žije věda!" Sakra, mohl jsem tušit, že si ten telefon radši vypne. Budu jí jít muset seřvat osobně. Kolik je vůbec hodin? V rychlosti se kouknu na hodiny. Půl dvanáctý. Tak to abych se už začal pomalu připravovat.

Dnes má být chladno, tak si vezmu černé tepláky, tmavě modré tričko a černou mikinu se vzorem dvou překřížených křídel, jedno má modrou barvu a to druhé bílou.(Znak průzkumné legie) Do kapsy jsem si zastrčil mobil s peněženkou a mohl jsem vyrazit. Na místo setkání je to jen kousek, řekl bych tak patnáct minut pěšky, možná ani to. Po cestě jsem viděl menší krámek s potravinami. Asi se v něm stavím až půjdu nazpátek, doma už nemám co jíst.

Možná jsem vyrazil až příliš brzy, už tu sedím přes dvacet minut. Jsem rád, že jsem si vzal tu mikinu, počasí opravdu není nic moc. Fouká studený vítr, slunce přes mraky nemá šanci vysvitnout a navíc to vypadá na déšť. Rozhlédnu se, jestli někde neuvidím Hanji. Mám štěstí, teda jestli se tomu tak dá říct, je na protější cestě a mává na mě. Rychle běží k přechodu a někoho za sebou vláčí.

,,Tak jsi přišel! V jednu chvíli jsem se bála, že se neukážeš," vykřikla na mě a to byla ještě dost daleko. S odpovědí na její pozdrav jsem se ani neobtěžoval. Proč bych taky na ní měl vůbec mluvit, když tak mění časy setkání.

,,Omlouvám se ti za to ráno. Každopádně bych ti chtěla někoho představit. Levi tohle je Petra Ral, Petro tohle je Levi Ackerman o kterém jsem ti vyprávěla."

,,Moc mě těší," řekla ta Petra. Sjel jsem jí pohledem od hlavy k patě. Měla hnědé oči malý vzrůst a zrzavé vlasy. Až teď mi došlo, co se to tu děje.

,,Hanji, mohu na slovíčko," hodil jsem po ní výraz: odmítni a nepřežiješ. Trochu sebou trhla, ale potom pomalu přikývla a poodstoupila o pár metrů. Hned jsem jí následoval.

,,Děláš si ze mě prdel?! Ty mi chceš někoho dohodit?!" zasyčel jsem na ní. Co si o sobě vůbec myslí?

,,Hele Levi já vím, že se ti to nelíbí, ale je ti už dvacet tři a nebudeme si nic nalhávat není moc holek co jsou menší než ty. Petra je moc milá a myslím, vlastně vím, že se jí líbíš. Kolik jsi měl vůbec vážných vztahů?" Myslel jsem si, že jí zabiju a bylo mi jedno, jestli budu mít nějaké svědky. Asi poznala, že řekla něco, co neměla. Už otevírala pusu, aby se z toho vymotala, ale já jí nenechal. Chytil jsem jí za límec a spustil.

,,Tak poslyš ty blbá slepice, nikdo nebude narážet na mojí výšku. Rozuměla jsi mi?" kývnutí.

,,Dále mi nebudeš lézt do osobního života. Nestojím o to abys mi někoho dohazovala," další kývnutí.

,,Nebudeš mi říkat nic o tom, že nikoho nemám. Ty na tom nejsi o nic lépe. A o vážné vztahy nestojím. Lidi jsou svině. Nepotřebuju, aby mi někdo z nich lezl do života. Na to mi bohatě stačíš ty. Jedno ti ale povím. Jsem bisexuál, takže o lidi v posteli nouzi nemám," s tímhle jsem jí pustil. Chvíli na mě koukala jak z jara. Neměl jsem náladu se s ní dále bavit. Otočil jsem se a s ledovým klidem došel k Petře.

,,Rád jsem tě poznal Petro, ale já o vztah nestojím," s tím jsem se vydal směrem domů.