Like from another planet.

Kapitola 29.

Pohled Leviho

Už je to nějaký ten pátek, co mi Eren dokázal, že mi věří ale já si stále nemohu zvyknout na to, že se domů vrací ve své pravé podobě. Nestěžuji si, opravdu ne. Jen je to zvláštní. Na začátku tady na mě vždycky čekal doslova malý spratek, potom co se mi začal vyhýbat jsem ho viděl nanejvýš jen jako formu ve které chodí do školy a teď? Teď se na mě tady každý den usmívá skoro dospělý člověk, dost sexy člověk, a to nemluvím o tom, že ten dotyčný se nejednou promenádoval po bytě jen v ručníky okolo pasu. Nevadí mi to a rychle bych si na to zvyknul, ale myslím, že Eren by si brzy všiml jak ho svlékám pohledem.

Dneska bych ho chtěl pozvat do kina. Dávají premiéru hororu, který má podle všeho dost velká očekávání. Koupil jsem lístky už před delší dobou a od té doby je mám schované na bezpečném místě, aby na ně nenarazil Eren nebo aby se mi neztratily. Konec konců teď už bych je opravdu znova nesehnal. Vyprodáno je už dokonce na dvě promítání dopředu. Po kině bychom zajeli na jednu louku, která je sice dost daleko, ale výhled z ní na město a na hvězdy je překrásný. Jsem si jistý, že zrovna on by si to místo zamiloval.

,,Dobré ráno Levi" zahuhlal právě příchozí Eren přes zívnutí. Svalil se na židli a svojí padající hlavu si podepřel rukou. Oči měl ještě slepené spánkem. Položil jsem před něj hrnek s čajem a sedl si naproti němu.

,,Kdy jsi šel prosím tě spát, že vypadáš hůř jak zombie?"

,,Šel jsem spát brzo. Jen jsem nemohl usnout a když už se mi to podařilo nebylo to na dlouho," znova zívl, protřel si rukama oči, aby z nich dostal i poslední ospalky a pak do nich uchopil hrnek s teplou tekutinou která by ho měla aspoň trochu probrat.

Oba jsme si v klidu a tichu pili svoje čaje. Takhle to vypadalo každé ráno. Nepotřebovali jsem mluvit stačilo nám, že o sobě víme. Když byly oba hrnky prázdné zvedl jsem se a Eren hned po mě. Moje cesta vedla do koupelny, zatímco Eren si běžel zase na poslední chvíli připravit věci na přednášky. Za půl hodiny jsme už společně kráčeli do školy.

Škola ubíhala jako vždy pomalu. Poslední dobou mám pocit, že ani nebereme nic nového nebo důležitého. Když bude výklad i nadále takhle nudný tak neudržím pozornost už vůbec.

Nějak jsem to přežil a dokonce jsem si dokázal udělat poznámky. To samé se, ale nedá říct ani o Erenovi tak zbytku téhle skupiny. Většina z nich spala nebo byla duchem nepřítomna.

,,Hej spratku, vstávej. Spát máš doma a hlavně v noci," lehce jsem do něho šťouchl natož okamžitě vyletěl to stoje a začal se rozhlížet po tom co ho vytrhlo ze říše snů. Protočil jsem nad ním oči, chytl ho za rukáv trička a táhl ho ven z katedry. Až když jsme vykročili z budovy školy jsem ho pustil.

,,Poslyš Erene, nechtěl bys dneska někam zajít? Třeba do k.." Eren se náhle zastavil uprostřed kroku. Otočil jsem se na něj s nechápavým pohledem.

,,Levi víš..Promiň mi, ale.. Já už dneska něco mám," v tom momentě moje nálada klesla pod bod mrazu.

,,V pohodě. Dělej si co chceš," s tím a s bodavou bolestí v oblasti hrudníku jsem se vydal domů. Po dlouhé době sám.

,,Je mi to opravdu líto, ale já to už slíbil," pro teď mi bylo jedno co říká. Musel jsem se od něj dostat.

,,Říkám dělej si co chceš. Je mi to jedno," ne není mi to jedno. Dnes jsi měl být jen můj! Neměl jsi mě odmítnout.

Po cestě se mi lidi vyhýbaly a dělaly dobře. Bohužel tam nahoře mě někdo nehorázně nenávidí, protože pouhé dvě ulice od mého domu si mě odchytila čtyřoká slepice v jedné ze svých nejlepších nálad, které jí nedokáže nikdo zkazit.

,,Levi, Levi, Levi. Copak jdeš tak sám? Mám ti dělat společnost?" pane bože proč já? Pokusil jsem se jí ignorovat, ale zcela neúspěšně. Stále mlela a mlela.

,,Vím, co ti zlepší náladu! Rande!" Zmrznul jsem na místě. Prudce jsem se k ní otočil. Jediné rande o které stojím je s Erenem, který mě dnes vyměnil za některého svého kamaráda.

,,Tak na to okamžitě zapomeň. Nehodlám chodit na rande s některým z tvých povedených kamarádů,"

,,Tak když nechceš abych ti někoho dohodila tak ti založím účet na seznamce," hned jak to dořekla vytáhl svůj telefon a něco na něm začala dělat. S nezájmem jsem pokračoval v cestě.

,,Tak a je to ještě zbývá fotka. Úsměv!" hned na to mě skoro oslepil blesk.

,,Sakra, zapomněla jsem si ho vypnout. Tak znovu" tentokrát jsem se, ale nenechal. Dal jsem se na zběsilý úprk. Různě jsem kličkoval mezi budovami až jsem nakonec skončil na náměstí. Nevím kdy přesně, ale setřásl jsem jí. Ta mi dneska opravdu scházela. Jako kdybych už teď neměl blbou náladu. Ona asi blbá nálada nestačí žejo?! Musí si to nakráčet ke mně ona a mít ty své pitomé kecy. Potřebuji si tu zlost nějak vylít. A to hned.

,,Takhle ne! Držíš se špatně! Takhle spadneš!" ten smích, ten hlas znám až moc dobře. Podívám se směrem odkud smích přichází a srdce mi vynechá úder. Stál tam Eren a jistil nějakou blonďatou holčinu, jíž jsem neviděl do obličeje, aby nespadla z malých chůd, na kterých jen tak tak držela rovnováhu. Náhle jí podjela jedna noha a ona skončila u Erena v náručí. Eren se na ní smál a něco jí říkal. To jsem ale přes hučící krev v mích uších neslyšel. Před očima jsem měl rudo. Neovládl jsem se a vykročil si to k nim.

,,ERENE!" jeho oči na mě spočinuly. Ve tváři měl překvapený výraz.

,,Levi? Co ty tu? Já myslel, že jsi šel domů a.." než to stačil doříct už jsem byl u něj a silou do něj strčil. Klopýtl o svojí nohu, neudržel rovnováhu a spadl. Z překvapeného výrazu se stal vyděšený. Normálně bych tohle nikdy neudělal, ale teď mám před očima jen rudou clonu a obraz jeho, jak drží tu dívku v náručí.

,,Nechápu, jak jsem si mohl myslet, že sem patříš! Nechápu, jak jsem tě u sebe mohl nechat! Nejsi nic než zrádce a lhář! Jsi zrůda a vždy jí budeš! Nepatříš mezi nás! Nenávidím tě Erene Yaegere! Udělej mi laskavost a zmiz mi ze života!" Ještě stále plný adrenalinu a vzteku jsem odešel a nechal je oba za sebou.