Like from another planet.

Kapitola 11.

,,Omlouvám se, že vám takhle lezu do hovoru, ale nemohla jsem si nevšimnout vaší řekněme konverzace. Jestli ti Levi vadí ho tady provést tak mě ne, mám teď volno a ráda mu to tu ukážu," ozvala se za námi dívka svým tichým, ale přesto pevným hlasem. Měl jsem v plánu ji slušně odmítnou a říct, že mi to zas tolik nevadí a byl jsem jen vytočený z tak mála osobního prostoru. To by mě ale dneska nesměli všichni předbíhat.

,,Byl bych moc rád, kdyby jsi mě tady provedla, aspoň bych tím nemusel zatěžovat tady Leviho. Já jsem Eren a ty?"

,,Jmenuji se Historia Reiss. Tak pojď, ať to všechno stihneme," vzala Erena za ruku a zmizela společně s ním v davu. Když nad tím tak přemýšlím zas tolik by mě neobtěžoval. Rozešel jsem se směrem k automatu pro černý čaj. Hlad zatím nemám a přednášky mám už jen dvě, ale i tak jsem nějak vyřízený.

Čaj už mám studený a to jsem ještě nevypil ani půlku. Pořád musím myslet na rozhovor s tím spratkem. Vždyť jsem ho tady nechtěl provádět, byla by to ztráta času. Tak proč mám teď výčitky svědomí? Z mého přemýšlení mě vytrhl mě velmi známý hlas.

,,Nazdar Levi. Hajni mi říkala, že máte nového spolužáka, který je i tvým příbuzným. Bohužel ho tu nikde nevidím. Kdepak ho máš hmm?"

,,Historia z vedlejší třídy mě od něj osvobodila a teď ho provádí po škole. Jestli ho chceš tak moc poznat tak si ho odchytni a nelez s tím za mnou," nemám teď náladu se s ním bavit.

,,To nebude těžké, tamhle zrovna jdou. His!! Pojďte sem!" Erwin začal řvát přes celou chodbu a já jsem se modlil, abych se stal neviditelným. Netrvalo dlouho a přišla k nám i s Erenem.

,,Potřebuješ něco, že tady na mě řveš přes celou školu?"

,,Jenom chci poznat toho odvážného človíčka co stojí za tebou,"

,,Proč odvážného?" optal se zmateně Eren. Erwin se místo odpovědi začal strašlivě řehtat.

,,Nech to být Erene, radši půjdeme. Chtěla bych ti ještě ukázat jedno místo," očividně se jí s námi nechtělo moc bavit a snažila se co nejrychleji odejít z naší blízkosti.

,,Ale noták. Nemyslel jsem to nějak zle. Chtěl jsem tím jen říct, že je tady Eren vážně odvážný, když mu nevadí být pod stejnou střechou jako tady Levi," vysvětloval jim. Já vím, že jsem někdy protivný, ale tohle přehnal. Očividně si to uvědomil i on, protože se na mě pomalu otočil a začal bleptat něco o tom, že to tak nemyslel.

,,Radši drž klapačku, tohle už nezachráníš. Buď rád, že jsme teď ve škole, protože jinak bych tě roztrhl jako hada. A ty Erene pojď se mnou. Za chvíli nám začíná přednáška. Děkuji Historio za to, že jsi ho tu provedla, ale teď už musíme jít," s tím jsem se vydal na odchod.

,,Ale Levi, vždyť máme ještě čas a.." radši sklapnul po tom co jsem ho zpražil pohledem.

,,Má pravdu Levi. Času je spoustu a já bych ti ho zpátky přivedla. Chápu, že se o něj bojíš, ale on není dítě!"

,,Nebojím se o něj, ale mám za něj zodpovědnost. Kdyby něco vyvedl bylo by to na mě a to já vážně nechci! Takže to oba přestaňte okecávat a rozlučte se!"

Eren na mě jen koukal se vzdorovitým výrazem, ale nakonec svěsil ramena a obrátil se zpátky k Historii. S tichým ahoj a zase někdy se obejmuli a každý se rozešel svojí cestou. Vždyť se znají jen hodinu a už se objímají? To není normální a ani trochu se mi to nelíbí.

Tenhle týden jsem vydala kapitolu už dneska,protože odjíždím na chatu a tam není internet. Tak snad se vám líbila. Budu ráda za každý komentář.