Odkud vítr vane

Lepší jak taxík

Nějak mi nevadilo, že mě ten týpek nese jak princezničku. Jediný co mě v tu chvíli sralo byla ta rána na mým boku.

,,Hej."promluvil do ticha alfa. Zase tím svým chladným hlasem. Musel jsem se ošít abych se tu nerosypal.
,,Hm.."zamručel jsem aby věděl , že jsem při vědomí, i když jsem si tím já sám nebyl jist.
,,Jak se jmenuješ? Je mi jasný že KJ je jen přezdívka, nebo zkratka."řekl to tónem, jakoby mi to vyčítal. Musel jsem se zamračit.
Na jeho otázku jsem neopověděl, místo toho jsem uvolnil krk a zaklonil hlavu.
Byl jsem mimo.
V tu ránu jsem na svojem krku ucítil jeho dech. Jak nasává můj pach.

Počkat..cože?

To co alfa udělal bylo dost na to, abych se vrátil do svého pravého já.
Do hlavy se mi hrnuly myšlenky jedna za druhou a hádaly se, která se mi zobrazí první.

Dominantní alfa, já, nese, pryč.

Ale ještě jedna věc..
Ten bastard mě teď očichal?!

,,Co si myslíš, že děláš, ty úchyle! Pusť mě! Dělej, ty kryple!"začal jsem nadávat a snažil jsem se dostat z jeho spárů. Můj obličej, který měl být podobný bílý stěně byl teď spíš jako chňapal červený. Ano, právě jsem sám sebe přirovnal k rybě.

Nemůžu uvěřit, že mě právě očichal, nese mě jak cosi a k tomu se podílí na vině mého zranění.

,,Notak ty zmetku! Pusť mě!"panikařil jsem čím dál víc, srdce mi bilo jako splašené. Měl jsem strach a byl jsem ztrapněn . Dokonalá kombinace, to vám říkám.

Alfa si ale dál pokračoval v chůzi, moje odporování mu nedělalo problémy, úplně mě odignoroval.
Nesl si mĕ dál jakoby se nic nestalo.
A pak mi došlo.

,,Jmenuju se Kin! Kin Jackeron! A teď mě polož na zem, debile!"zařval jsem mu do ucha, aby to slyšel co nejlépe, pak by si nemusel ten arogantní pitomec stěžovat.

Alfa mě hned co jsem to dořekl, položil mě na zem.
Jenomže po bolesti, co mě po došlápnutí bodla do boku jsem se zapotácel k zemi.

Alfa se nademně nahnul se svým chladným výrazem.
,,Jseš si jistej, že takhle dojdeš na ošetřovnu, než tady vykrvácíš a odpadneš?" Vyčetl mi a ruce si znovu strčil do kapes.
Vůbec se mi nelíbilo, jak se nademnou skláněl. Připadal jsem si hrozně malý, jako mraveneček. On byl gigant.

Ovšem jsem nedokázal pochopit, že mi chce pomoct. Jakože vůbec.
Ale jakožto pořád v majetnictví svých rodičů, protože jsem nezletilej a nemám partnera, mi okolní svět a představa o mém budoucím životě byla odepřena.

Sklonil jsem hlavu a podíval se na ručník, který byl nasáklý krví.
Do hajzlu.

,,Hm?"zamrčel alfa a ruce hrdě složil naprsou. Jeho pohled mě opět propaloval.
Mlčel jsem. Nechtěl jsem nic říkat, jeho pomoc nepotřebuji. Budu spokojenej, když mi zavolá Harua a Natsua.

Alfa nespokojeně sykl a znovu se pro mě nahnul, cítil jsem jak mě pohlcuje jeho stín.
Jeho ruce mě zase obepnuly a vyzvezly do vzduchu. Nesl mě zas tím pošetilým způsobem.
Připadal jsem si trapně, ať už tím, že jsem totálně neschopnej, nebo tím , že mě cizí alfa nese jak svatou věc, přitom si měl tu drzost a dovolil si mě očichat.

Došel se mnou až na konec chodby, vlevo byly jako poslední bílé dveře s malým červeným pluskem uprostřed.
Vešel se mnou dovnitř.

Fascinovalo mě, že ani jednou nevypustil feromony, jediný co jsem cítil byl jeho pravý pach.
Taky jsem byl hned u jeho hrudníku, žejo.
Z toho sálalo obrovské teplo. Byl jako chodící topení.