Odkud vítr vane

Přeměna je hotova

Bohužel se vše nezastavilo u vybrání obleků.

Možná jsme teď byli tři fešáci, ale zákeřný úsměv neonově růžové bety mi dával jasně najevo, že ta barva na vlasy je pro mě.

"Kin, je to tak?" Mrkla na mě a alfa jí s kamennou tváří podal fialovou tubičku barvy.

Mlčky jsem přikývl a zaťal zuby, abych se vnitřně vyrovnal s tím, že se mě alfa nezeptal dřív, než to vzal. Vždyť jsou to moje vlasy.

Nebylo by lepší koupit paruku?

"Pojď za mnou, bude to chvilka." Roztáhla svoje nablýskané rty do širokého úsměvu, pak se vydala opačným směrem, než jsou dveře od východu.

Očima jsem sklouznul na alfu a zamračil se na něj, abych mu vyjádřil svůj zasloužený odpor.

Černovlásek cukl obočím a na jedné líci se mu vydloubl dolíček.

Vysmíval se mi.

Kretén.

Dříve, než jsem mu stihl plivnout na botu, jsem odkráčel za betou mezi regály, abych to chtění odehnal.

Zavedla mě do menší koupelny, kterou tam měli pro personál.

Byla staře laděná, možná ne schválně, vana měla tvar kádě a umyvadlo vedle ní vypadalo, že se pod váhou pavučinky rozpadne.

Podlaha byla z dřevěných prken dubu, na které místy byla vidět spadlá omítka z bílých zdí.

Kvalita, hned se cítím jako doma.

Beta za námi nezavřela dveře, za což jsem byl rád.
Proti betám jsem nic neměl, ale moje podvědomí mi říkalo, že bych tady radši uvízl sám než s ní.

"Prosímtě, vytáhni si ručník, je támhle ve skřínce," řekla a nasadila si rukavice, které nevím, odkud vytáhla, "omotej si ho kolem ramen a krku, ať se neušpiníš."

Otevřel jsem vrzající skříňku pod umyvadlem a vzal šedý ručník, který jako jediný nevypadal na rozpadnutí.
Omotal jsem se, jak řekla a ještě si ho vytáhl víc nahoru, abych si nezašpinil obojek.

Ne, že by mi na něm záleželo.

Beta si napatlala divnou mazlavou hmotu na prsty pokryté latexem.
Barvu měla jako tři sta let prošlý kečup, který při nejmenším stokrát prošel rozštěpením a zase spojením v nějaký kus srajdy.

No paráda.

Skřivil jsem obličej do znechuceného úšklebku.
"Je to smyvatelné, že?"

"Neboj, jasně, že je. Dlouho to nevydrží." Usmála se, ale její úsměv mi říkal, že si sama jistá není.

Předešla ke mně a uchopila druhou rukou pramen mých vlasů.
Polkl jsem hrůzou, když mi začala tu chujovinu vmasírovávat do vlasů.

Moje milované chmýří... .

"Nikdy sis nebarvil vlasy? Tváříš se jako by jsi snědl citrón," uchichtla se vesele a pokračovala ve své práci.

"Ne, radši ten citrón než tohle."

"Hmm,"odmlčela se na chvíli, ale na tváři jí furt tancoval úsměv, že jsem se divil, že jí to nebolí, "jsi albín, viď?" Ujišťovala se o mém vzhledu.

Lehce jsem přikývl a cítil, jak mi těžkne hlava.
Neobtěžoval jsem se ji opravit na 'poloviční'.

"Je škoda ti je obarvovat, vypadají skvěle bez barvy. Na co to vlastně potřebujete?"