Odkud vítr vane

Balící taktiky

Zbytek dne jsem strávil sám. Ano, je to tak. Bohužel.

Po projití trhů jsme ještě prošli město a povídali si, než jsme se vrátili do firmy.

Většinu mých zvídavých otázek mi neodpověděl a okecával to, tak jsem z něj vydoloval alespoň minimum. Už nebyla žádná novinka, že jsem ho chtěl poznat, jenže ten blb mi říkal, že mi odpovědi brzy dá, jen ne teď.

A to i na otázku 'jaká je tvoje oblíbená barva'.

A to minimum představovalo vlastně jen to, že nemá rád kafe. To bylo všechno, co jsem z něj dostal. Chtěl se bavit hlavně o mně, ale já si z něj většinu času dělal prdel a sotva mu na to odpovídal.

Nakonec mě ale nechal v bytě s tím, že se vrátí pozdě v noci, nebo až ráno, a že si mám objednat pizzu.

Přesně to jsem taky udělal. Nechal jsem si dovést od kurýra 2, pak sushi a asi 3 litry kyselky, abych uvalil co nejvíce peněz z karty, kterou mi nechal.

Svěřil mi do rukou miliony, a kdo ví jestli ne víc, a v klidu si odjel.
Prý musí vyřešit cosi s jeho bratrem a Haisem a upřímě, doufal jsem, že se ještě ten den vrátí. Čekal jsem na něj až do tří do rána.

Nevrátil se.

Uvelebil jsem se tedy, přecpaný k prasknutí jídlem a pitím, do jeho postele, zavrtal se pod peřinku, která stále voněla jako on a sladce usnul.

Moc jsem toho nenaspal, když mě vzbudil, jak přicházel.

Dveře zaskřípaly a boty práskly o zem. Bylo asi osm... nebo devět...

"Kurvaaa..."ulevil si alfa tiše potom, co se botama netrefil do botníku a místo toho spadly na zem. A vzbudily mě.

Nechtěl jsem se zvedat z postele, ale ve vzduchu jsem zachytil štiplavý a kovový pach.

Vyšvihl jsem se do sedu jako profesionální atlet a shodil ze sebe peřinu.

Krev a alkohol.

Vyběhl jsem z ložnice, zastavil se před halou a civěl na svého zřízeného druha.

"Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit," omluvil se a já bych se vsadil, že to myslel vážně.

Neměl jsem mu na to co říct, ale zoufale jsem se snažil vzpamatovat z toho, jak můj druh vypadal.

Páchl po wisky, ale jeho feromony byly hrozně rozrušené. Nebyly ani sladké ani hořké. Ale slané.

Havraní vlasy měl pocuchané, ale to nebyl ten hlavní problém.

Spíše mě zaráželo roztrhlé levé obočí, kolem kterého byla zaschlá krev, která se mu táhla až k oku. Pod pravým okem měl ošklivou fialovou podlitinu, která teprve otékala a klouby na rukou měl zarudlé a kůži sedřenou.

Bez jakékoliv pochyby jsem poznal, že nic nešel řešit od samého začátku. Jel se rovnou porvat.

Copak si tenhle alfa neuvědomuje, kdo je?

Asi bych se mu jindy vysmál, ale lítost v jeho očích mě málem poslala k zemi.

Když si sundával kabát, obličej se mu ihned zkřivil bolestí, jakmile musel pohnout levým ramenem.

"Co jsi ksakru dělal?" Vyštěkl jsem a přiskočil k němu.

Alfa mi věnoval lehký, přesto nucený úsměv a pověsil svůj kabát na věšák vedle dveří.

"Trochu jsem se chytl s Haisem."

"Trochu?" Rozhodil jsem rukama.

"Neboj, vyhrál jsem. " Mrkl na mě a chtěl mě obejít, aby se mohl vydat do ložnice.