Odkud vítr vane

Přeměna je důležitá

Zdravím. Chci vám všem poděkovat za podporu, opravdu to pro mě hodně znamená, že někoho tato novela ještě baví xD.
Má to sice pomalý, sakra pomalý rozjezd, ale romantika se vším- všudy se netvoří sama od sebe, že?

Zároveň chci tuhle kapitolu věnovat osůbce pod jménem  ZatmnZatmn , která se se mnou a tímto příběhem táhne skoro od začátku a aktivně zanechává odezvu, která mě opravdu podporuje a dodává mi větší chuť psát. Takže ti děkuji a doufám, že tě příběh nepřestane bavit <3.

__________

Překvapivě jsem se přesvědčil, abych si sedl na místo spolujezdce a ne dozadu.

Alfa byl ticho, jen nastartoval a vyjeli jsme v jeho černém sportovním BMW.
Nemám šajn, co za model to bylo, ale kožené sedačky a obrazovka mezi námi mě ujišťovala o tom, že to staré a levné auto rozhodně není.

Koukal jsem se celou dobu z okna, nijak jsem si ho nevšímal, stejně jak on mě.

Ale kdo chce někam jet, když neví kam? Pro tu omegu? Takže tu klidně můžem trčet půl dne?

"Za jak dlouho tam budeme?" Zeptal jsem se, protože mě jízda po 20 minutách bez rádia přestala bavit.

Normálně bych se zabavil konzolí, kterou jsem teď neměl a telefon jsem si nechtěl vymlátit. Něco mi šeptalo, že ho budu potřebovat později.

"Za chvíli." Odpověděl mi ale nijak dál to nerozváděl. Neměl jsem ponětí, co se mu teď honilo hlavou.

Alfa přeřadil a my konečně vyjeli z města.
Očima jsem zabloudil na zrcátko auta a zadíval se na odraz města, co jsme právě opustili.

Město velkých a krásných budov, ale obyvatelstvo stojí za hovno.

Opřel jsem si hlavu o opěradlo a povzdechl si.

Alfy stále arogantní a povýšené, bety dělají, že tu nejsou a omegy stále musí dělat jen to, co se jim řekne.

Copak nikde na světě neexistuje místo, kde nejsou omegy jen kus hadru?

. . .

O něco později jsme sjeli z dálnice a jen se motali v malé vesničce, snad jakobychom zabloudili.
Alfa ale držel kamenný výraz a tvářil se vševědomě, tak jsem se ani neptal, i když jsme tu samou ulici projeli už po třetí.

Byla to malá vesnička s malými domečky, zahrádkami a stodůlkami, že bych se vůbec nedivil, kdyby tady byl nějaký chudší harém.

Nakonec jsme zastavili u jednoho z domečků.
Malý dřevěný srub tvaru kvádru s kytkami kolem. Jako jediný vypadal z této vesnice nejudržovaněji.

"Pojď, jdeme pro něj," koukl na mě alfa a odpásal mě dřív, než jsem stihl zareagovat.

"Mhm.."kvíkl jsem jako poděkování a společně s ním vyskočil z auta.

Zavřel jsem dveře a zdvihl hlavu, abych na černovláska viděl.
Udělal totéž a já z nějakého důvodu měl nutkání se usmát.

Asi té trapnosti, jaká mezi námi byla.

Alfa zabloudil očima k domu, když se jeho tmavé dveře otevřely.

Z nich vyťapaly ven dvě postarší bety a jakmile uviděly mého alfu, se vší nákloností snížily hlavu.

To gesto se mi vždy neskutečně hnusilo, proto jsem se podíval na černovláska, abych zjistil, zda si to užívá stejně tak jako každá jiná alfa.