Odkud vítr vane

Místo, kde chci žít

Poslední dobou jsem zapomínal, že je alfa prachatej.

Ne, myslím to vážně. Na začátku jsem toho využíval, co se dalo, ale už nějakou dobu to nevnímám.

No, dnes mi to bylo připomenuto.

Zrovna jsem pajdal za svým druhem, který se mnou procházel pokoje.

Dům byl obrovský, prostorný a měl spoustu pokojů, které byly zatím bez nábytku.

Rád bych se s vámi podělil i o informace, které mi byly sděleny, jako třeba počet naplánovaných pokojů pro hosty a rozšíření zahrady, ale byl jsem mimo. Sotva jsem si všímal, že některé stěny nejsou jen bílé, ale mají na sobě i vzorovanou tapetu.

Donutil jsem alfu, aby se mnou ty domy objel dneska, protože jsem doufal, že přestanu myslet...no...no na to. Moc to nezabíralo.

Celé mé tělo bolelo včetně určitých partií, které nebyly na bolest úplně zvyklé a ty mě při každém mém pokusu o normální krok rozpomínaly o předchozí noci.

Můj druh se nabídl, že mě ponese, když viděl, jak malé a malátné krůčky dělám, ale odmítl jsem ho s výhružkou, že mu přelámu prsty, jestli na mě sáhne.

Potřeboval jsem si od něj udržet alespoň metrový odstup, abych dokázal udržet své tělo v přijatelné teplotě.

Sotva jsem zvládal udržet oční kontakt s alfou, aniž bych se rozklepal.

Připadal jsem si jako totální úchyl.

Neuniklo mi však, jak se můj druh koukal na mého bratra. Nebyl jsem jediný, koho naše spečetění poněkud rozhodilo. Subaru neustále probodával mého bratra pohledem a ani na chvíli se nesnažil skrýt predátora, který se mu odrážel v očích.

Taky byl od naší společné noci mnohem více...napjatější? Asi tak bych to nazval.

Popravdě jsem si dělal starosti. No, stresoval jsem jako kráva, abych to upřesnil.

Měl jsem strach, že jsem byl jediný, kdo si to vlastně...um...užil. Přece jen jsem vyvrcholil hned několikrát a Subaru sotva jednou, což mě jen více přesvědčovalo o tom, že jsem buď absolutně nepříjemný, neschopný a nebo nejsem dost dobrý jeho potřebám.

Taky mě napadlo, jestli jen prostě není...znecitlivělý. Ať už dominancí, nebo špatnými zkušenostmi. Nebo supresanty.

Měl jsem v plánu to zjistit, ať už na netu, nebo to z něj nějak nenápadně dostat, protože jinak mi z toho začne hrabat.
Taky mě napadlo, že bych se na to někoho zeptal, nějaké omegy, co už s alfou spala, ale v dohlednu nebyl ani Aki.

Vlastně ani nevím, co se s ním stalo po té akci.

"Není ti dobře?" zeptal se opatrně alfa a otočil se ke mně.

Polkl jsem.

"J-jsem v pohodě. Je to tu pěkné," odpověděl jsem.

Fasáda této vily byla opravdu skvostná. Držela se moderních světlých barev a hranatých velkých oken, avšak chodník byl pečlivě složen z kusů kamenů jako z minulého století, které do sebe zapadaly.

Zahrada byla posetá květinami a za domem jsem si všiml malého altánku z dubového dřeva.

Alfa mi sdělil, že nábytek je dokoupený, jen dočasný majitel předpokládal, že dorazíme až zítra a nestihl ho tu nastěhovat.

Pokoje byly proto prázdné, ale měl jsem pocit, že i kdyby byly plné nábytku a vybavení, byl bych myšlenkama vedle.

Taky mi tento dům nic moc neříkal, nebyl to ten pravý.