Odkud vítr vane

Čarodějnice v nesnázích

Tahle kapitola původně neměla být z pohledu alfy, ale nakonec jsem se pro ni rozhodla, abych mohla trochu víc přiblížit alfovy pocity a co nepěkného s ním dělá říje...
Snad nevadí ;)
...
Další kapitola také nebude z pohledu Kina, ale ani alfy. Dodáme tomu špetku mé nudy. Zkuste hádat, koho bude?..
...

Netuším, jak to ten malý omega udělal, ale málem jsem se na něj utrhl.

Držel jsem se dobře v průběhu, ale když jsem ho viděl vyvrcholit a pak se po mně natahovat, aby mi to oplatil, měl jsem pocit, že sám sebe ztratím.

Nevím proč. Prostě to přišlo. To nutkání natáhnout se mu po krku a servat mu ten zatracený černý obojek.

Do mého říje jsem měl mít ještě týden. Týden.

Jsem dominantní alfa, můj říj je vždy pravidelný, tak to prostě je. Nikdy se nezpozdil a maximalně o jeden den začal dříve.

Nevím, co se stalo.

Tak jsem od malého omegy utekl.

Stálo mě neskutečné úsilí přinutit nohy k pohybu, pryč od něj.

Jakmile jsem se dostal do kuchyně, pryč z Kinova zorného pole, vytáhl jsem ze šuplíku zásobní supresiva a na sucho spolkl tři.

Nikdy jsem nepotřeboval více, jak dvě pilulky. Hlavně proto, že to je maximální denní dávka. Ale raději se předávkuju, než abych ohrozil Kina.

Můj druh si ale teď určitě myslí, že jsem na něj naštvaný, když jsem se tak rychle odebral pryč.

Několikrát jsem se zhluboka nadechl, vzal a navlhčil hadru a vrátil se zpět do obýváku k pohovce.

Můj omega už tam nebyl.

Vyčistil jsem nábytek a posbíral naše rozházené oblečení, než jsem se přesunul do koupelny.

Koupelna byla větší, než v mém bytě, kde teď bydlel Yuki, ale byla pouze prakticky a skromě zařízená. V tomto domě byly koupelny tři a všechny do puntíku stejné, až na octíny šedých a hnědých kachliček po zdech.

Všechny měly dvě bílá umyvadla, velkou vanu, sprchový kout, toaletu a sušák na zdi na osušky.

Nejvíce jsem ale obdivoval osvětlené zrcadlo nad umyvadly, které se táhlo od boku sprchy po druhý konec stěny.

Kdybych o jedno z umyvadel Kina opřel, mohl bych se na něj skrz zrcadlo dívat zepředu.

Zatřásl jsem hlavou, abych ty myšlenky zahnal. Prášky by mě měly stejně brzy otupět. Díky bohu za ně.

Velká vana se během chvíle plnila horkou pěnitou vodou a prádlo pralo.

Netrvalo dlouho a Kin zaklepal na dveře krátce předtím, než nakoukl dovnitř.

Tváře měl stále jen mírně narudlé, ale zrudly ještě více, když mě spatřil. Oči živé, zvědavé.

Pokývl jsem na něj bradou, aby vešel dovnitř a protože jsem věděl, že je za dveřmi nahý a bude se zase stydět, ponořil jsem se do vany jako první a zavřel oči.

Tedy, hrál jsem to, ale to můj druh netušil. Ale zabralo to a já se mohl koukat, jak klesá jeho tělo pod pěnu na hladině vody naproti mně.

Tiše slastí vydechl, když ho horká voda obklopila.

Spokojenost na obou stranách.

Oči jsem s úsměvem otevřel, jenže Kin mi úsměv neoplácel.

Stále ho můj odchod tížil.