Odkud vítr vane

Spolubydlící z večerníčku

,,Všimnul jsem si."odsekl jsem ho tiše.

Chvíli jsem zíral a pročítal článek o pohřešované omeze. O mně.
Důvod, proč jsem utekl se tam nepsal. Jenom to, jak vypadám, kde v okolí bych se mohl nacházet a že budou rádi, když všelijaké nové informace někdo nahlásí na policii.

Byla tam dokonce moje fotka, akorát se zamazanýma očima, jak to vždycky bejvá v telce nebo tak.

Čekal jsem, že se něco takového stane, ale i tak mi z toho bylo špatně.

Moji rodiče mě hledají týden v okruhu 25kilometrů od domu.
Jenže já jsem asi sto kiláků od města. Nemají šanci mě najít, pokud z toho neudělají až moc velkou aféru, že na mě třeba vypíšou odměnu.

Stane se z toho hon na omegu.

,,Dovezl si to sem?"zeptal jsem se, aniž bych z papírů zvedl oči.

Pokud se výtisky neroznáší tady ve městě, nebo to tu nekoluje v televizích, nikdo by o mě tady neměl vědět.

Možná bych tady opravdu byl v bezpečí.

Zamyslel jsem se.
Jestli se zašiju někam do ulice, nebo půjdu do děcáku, nemuseli by mě poznat. A v barech je jim to jedno.

Nenajdou mě.

,,Jo, na ulici už do držel v rukách každej."odpověděl alfa nezaujatě. ,, Ti tvoji rodiče tě fakt hledají."povzdechl si a probodl mě pohledem, jakoby si až teď uvědomil, že jsem mu předtím nelhal, ale přesto si vztek vybíjel právě na mě.

,,To jsou moji rodiče."pokrčil jsem rameny. Nebyla to přece žádná novinka.
Byla to první věc, kterou jsem si byl jistej už od začátku.

,,Nakonec na mě vypíšou i odměnu."zasmál jsem se ironicky.

,,Jsi jenom omega."řekl alfa chladně. Jen tak, zničeho nic.

Ta slova, se kterýma jsem si myslel, že už jsem se smířil, se mi zavrtala hluboko do hlavy.
Slyšet to od někoho jiného než od sebe bolelo víc, než jsem si myslel.

Zamračil jsem se a vzhlédl k alfovi, co vypadal, že ještě něco řekne.

,,Proč se o tebe rodiče tak starají sakra? Nemáš žádnou cenu. " dodal povrchně.

Au.

Ale měl pravdu. Jako omega stojím za hovno. Jsem jenom z dobré rodiny a to je všechno.

Alfa se nijak nezajímal o mě, spíš byl nervní z toho, že když někdo zjistí, že jsem se schovával u něj, poškodí mu to jméno.

,,Můj partner, kterému jsem připsanej cenu má."začal jsem. ,,A jsem z dobré rodiny."řekl jsem na svou obranu, která byla zbytečná. Ale i tak jsem měl velké nutkání to říct, když mu nemůžu jednu pořádnou ubalit.

,,Tak hlavně, že to víš, protože kdyby jsi byl, neměl bys důvod zdrhat z domu."

,,Tak hlavně, že tys měl důvod brát mě sem."ohradil jsem se ostře.

Alfa zmlkl a chvíli váhal, co má říct.

Nad tím jsem se už předtím zamýšlel.
Ten kokot přece nemá žádný důvod k tomu, aby mi pomáhal.

Je to alfa, nikdo od něj nikdy nic nebude čekat. Hlavně ne to, že pomůže omeze.

,,Byl bys radši, kdybych tě tam nechal?"zeptal se zase tím jeho namyšleným tónem.
Otřepal jsem se z toho, jak mi jeho hlas byl nepříjemnej a v hlavě se mi formuloval návr o tom, že bych mu fakt jednu natáhl.

A jeho pohled.
Přejížděl mi po zádech jak šmirglák.

,,To jsem neřekl."vyhnul jsem se odpovědi.

,,Kam bys jinak šel?"prskl po mě.

Řekl bych kamkoliv, ale neprošlo by mi to.

Tu noc, nebo to ráno jsem nepřemýšlel a prostě někam běžel. To, že jsem narazil zrovna na něj byl něco jako boží zázrak, protože by mě jinak ještě ten den prohlásili za mrtvého.

,,Nevím."přiznal jsem. ,,Asi by mě srazilo auto."znovu jsem pokrčil rameny, jakoby o vůbec nic nešlo.

A ono by to možná bylo lepší.

Ale pořád mi neřekl, proč mě vzal sem.

,,Tak vidíš."zahučel a složil ruce do kříže na prsou.

Neměl jsem se jak proti alfovi ohradit, tak jsem se zvednul a šel rovnou k věci.
,,A co teď? Vyhodíš mě, že? Tak buď tak laskavej, a alespoň mě odvez do centra. Od tama si poradím sám."zavrčel jsem a sehnul se pro mikinu a šátek.

Zrovna jsem se natáhl pro ty hadry a alfa mě chytil za předloktí aby mě zastavil.

Co zas chce!?

Probodl jsem ho pohledem a čekal, až mě pustí.

,,Ne."řekl jednoduše a já ztuhl.

Co?

Pokud si ze mě dělá prdel přísahám, že mu jednu vrazím a až pak zdrhnu.

Chvíli jsem na něj zíral jak na ducha, než jsem ze své ruky serval jeho a narovnal se.

,,Ne?"zopakoval jsem.

,,Měl jsem to v plánu. Ale nakonec tu můžeš zůstat."řekl jen tak, jakoby o vůbec nic nešlo. Jakoby to nemělo žádnou váhu.

Civěl jsem na něj.

Myslí to ten kretén vážně?
Co se to v jeho hlavě kurva děje?

Nechápal jsem, jak se z arogantního grázla říkajícího "nemáš žádnou cenu", stal člověk, co mi právě řek "můžeš tu zůstat" během pár vteřin.

Stala se ze mě kreslená postavička ve večerníčku pro děti a s výrazem říkajíc "děláš si prdel?" Nebo "jsi mentálně v pořádku?". Dělal jsem takovej ten papírovej výraz. Určitě chápete. Určitě.

,,Děláš si ze mě prdel?"zdvihl jsem obočí a prohlédl si ho od hlavy až k patě, jak jsem to udělal kdysi poprvé.

Měl jsem sto chutí mu jednu natáhnout a ani nevíte jak dlouho o tom přemýšlím, ale pak bych to byl já, kdo by to schytal.
O jeho ksicht by se mi zlomila ruka, takže by to chtělo něco jako zbraň, aby to na něj zabralo.

,,Měl bych?"pozvedl rovněž obočí. ,,Nemusíš tu zůstávat, když nechceš -"

,,Chci." Skočil jsem mu do řeči. ,,T - teda nevadí mi to..tu zůstat.. ."
koktal jsem ke konci.

Ta slova mi doslova sama vyskočila z úst. Já je nechtěl říct. Fakt ne. To samo.

Stejně tu s ním nemůžu bydlet a brzy mu to dojde. Přes to nejede vlak.
Uvědomí si, jak hroznej parazit jsem a vykopne mě.

Alfa zkroutil jeden koutek do poloúsměvu.
Ihned jsem uhl pohledem abych ten jeho výraz neviděl, protože jsem si byl kurevsky vědom toho, že by to jinak nedopadlo dobře .. v mnoha ohledech.

Suše jsem polkl.

On to opravdu myslel vážně..

A to bylo pro mě v tu chvíli to nejlepší a zároveň nejhorší, ikdyž jsem si to nechtěl připustit.

Alfa se v tu chvíli zvedl, obešel gauč a vydal se směrem ke dveřím.
Já netušil, co mám k sakru dělat, protože moje hlava ještě pořád zpracovávala informace, co se během mojí a alfové krátké konverzace naskytly.

Tyvole, já tu asi fakt můžu zůstat..

,,Pojď."vytáhl mě z myšlenek jeho hlas.
Alfa se po mě ohlédl a čekal, až se zachovám jak poslušnej pes a sednu si k jeho noze.

Zamrkal jsem a civěl na něj.
,,Proč bych měl?"troufl jsem si.

Alfa si povzdechl a vytáhl z kapsy koženou peněženku.

,,Nemáš co na sebe."