Odkud vítr vane

Ach, ty blondýny

Chvíli bylo v místnosti nepříjemné napětí, než se cizí alfa přiblížila ještě blíž ke stolu a druhá zoufale povzdechla.

"Ale, kdopak se to tady schovává?"zahučel mi nad hlavou jeho hlas.

Nemělo už smysl se schovávat když o mě ví, takže jsem se vydrápal zpod stolu.
Když se moje kolena napla a předemnou stála cizí alfa, mohlo mě klepnout napodruhé, když jsem ji uviděl.

Nechápu, jakej zvyk to tady je, ale asi jsem celej život žil v mínění, že alfy mají většinou odporné ksichty.

Nom.. tak nic.

Alfa, která momentálně navazovala se mnou oční kontakt, byla jako supermodel z nějaký extrémě bohatý rodiny a měla za sebou mraky fanoušků, že by si z nich mohla postavit hrad.

Haise, cizinec, co mi tak byl trošku "nevšedním" způsobem představem, měl hlavu plnou krátkých blonďatých vlasů, co byla uprostřed pěšinkou rozdělena na dvě přesné poloviny.
Obočí a dlouhatáncké řasy, co mu zastiňovaly oči, byly o něco tmavší barvy a naprosto dokonale mu seděly k jemné čelisti a plným rtům, jejíž koutky byly zakroucené do úšklebku.

Měl azurové oči.

Abych byl přesnej, byl jako přesnej opak černovlasé alfy, co byla o něco málo nižší než on a její rysy byly ostré.

Postava těch dvou se taky od sebe lišila.

Tadytahle alfa byla uhlazená jak dětská prdelinka olejíčkem, o kterou se leskne úplně všechno.

Ačkoliv vypadal velice elegantně ve svém béžovém obleku... za tu dobu, za kterou jsem ho slyšel bavit se s druhou alfou jsem poznal, že je to stejnej a možná ještě větší debil, než je ten černovlasej s náušnicou.

Tyvole..kretén sem, kretén tam. Kretén všude, kam se podívám.

Ale ta hlavní věc, kterou jsem na něm poznal bylo to, že to není dominantní alfa.

Byl jsem zmatenej, jak mezi alfama fungujou vztahy a komunikace, že si normální alfa troufá vyskakovat na tu dominantní, ale tak.. pro mě se tím stejně nic nemění.

Blonďatá alfa si mě chvíli prohlížela, zatím co ta druhá se tvářila, že tu vůbec není.

Tak dík, no.

"Pěknej kousek."usmál se cizinec a prsty si přejel po bradě, jakoby si chtěl promnout vousy..

Které neměl.

Nějak se mě jeho poznámka nedotkla.

"Dík."přikývl jsem jeho směrem a odsunul jsem židli za sebou, co mě tlačila do beder.

Alfablb pozvedl na tu mou obočí a tvářil se, že na to chvilku potřebuje aby moje slova strávil.
Ale zas tak dotčeně nevypadal.

"Jak se jmenuješ?"zeptal se po další krátké chvíli.

Zaváhal jsem.

Viděl mě, takže už nemá smysl skrývat moji identitu. I kdyby jen někomu řekl, že někoho povědomého viděl, budu totálně v prdeli.

A kdybych mu lhal, kdo ví, jak by na to reagoval.

"Kin."odpověděl jsem s nezájmem, ale s přesvědčením o tom, že se na mé příjmení ptát nebude.

A vlastně jsem doufal, že se nebude ptát na nic.

Blonďatá alfa přeskočila pohledem na tu černovlasou.
Rozpomenul si můj hlad a usmál se.

"Tak, co kdybych vás teď oba pozval na oběd?"

Jejich oběd, moje snídaně.