Odkud vítr vane

Hladová piraňa

Během chvíle už ani jeden z nás neměl na sobě oblečení. To totiž bylo buď přehozené přes opěradlo pohovky a nebo spokojeně leželo na béžové vyleštěné podlaze.

Seděl jsem mu na stehnech, jeho klín se otíral o můj v podobném rytmu jako naše ústa, která se nedokázala nabažit toho druhého.

Rukama jsem putoval alfovi po těle, zatím co jeho spočívaly na mém pase a s lehkostí ho mačkaly, aby se ujistil, že nikam nejdu. Neměl jsem to v plánu.

Z mého už hnědookého druha sálalo větší teplo než obvykle. Nevadilo mi to, jen jsem se na něm potil jako dřič kůň a to jsme toho ještě moc nepodnikli.

Líbali jsme se už nějakou dobu, ale nepřišlo mi to dost. Jazykem jsem několikrát omotal ten jeho a doufal, že moje bolestné toužení po něčem víc bude ukojeno, ale nebylo.

Prsty jsem mu přejel po dokonalém krku a mírně zatlačil, ale ne abych ho škrtil, ale abych ho donutil zaklonit hlavu, a mohl ho tak políbit hlouběji.

Mohl jsem ho taky zatahat za vlasy, což by můj druh jistě preferoval, ale cítil jsem, že na to dojde později.

Jak jsem si myslel, můj druh pod mým dotykem povolil a následoval ho, za což jsem ho málem pochválil, ale měl jsem takovýho blbýho tucha, že kdybych to udělal, tak už pak tolik poslušnej nebude.

Neriskoval jsem a jen polibek prohloubil, zvědavými prsty jsem ho popadl za tváře a vydechl mu na ústa, "Potřebuješ supresiva?"

Ptal jsem se, protože nebudu jen spokonejej s předehrou. A vím, že pokud si mě vezme, potřebuje si vzít supresiva, jako posledně. Pro jistotu. Chtěl bych zítra aspoň kulhat, když ne chodit.

"Ne, nebudou potřeba," odpověděl spěšně a odtáhl se, jen aby mohl přilepit rty k mému hrudníku, k mojí bradavce, a nasát ji mezi zuby.

Když myslí...

V krku jsem zamlčel horký výdech z rozkoše a jen něco zamumlal. Nevím co, moc mi to nemyslelo.

Moje ploutve se přesunuly z jeho tváří na jeho havraní hlavu a propletly se s jejím chmýřím. Alfova ofina mě zašimrala na hrudi, když se sehnul pro mou druhou bradavku, aby ji zmučil jako tu první.

V břiše se mi tvořilo nemalé množství tepla a motýlů, když můj druh pustil moje boky a sjel dlaněmi na můj zadek. Jeho dotyk mi rozpálil kůži a donutil mě se mírně zavrtět, a tím tak otřít svůj předek o ten jeho.

"Ungh..." kníkl jsem a mírně zacukal rukama v jeho vlasech, jakmile mi sťal bradavku mezi zuby a pak ji znovu nasál do úst, jakoby už tak nebyla dost rozdrážděná.

"Můžu?" Vydechl mi otázku na kůži krátce předtím, než mi na prsou vysál další rudofialovou značku. Zmáčkl v dlaních moje hýždě, abych pochopil, oč žádá.

Přivřel jsem oči a spolkl žluč v krku, pak jsem přikývl.

Během jedné vteřiny můj druh nahmatal špičkami prstů vlhkost a z hrudi vydal spokojené zamručení.

Očekával jsem jeho prsty na mém vstupu, ale očividně jsem nepochopil a nebo mi nedošlo, co jsem mu odsouhlasil.

Během druhé vteřiny už jsem neseděl na něm, ale na gauči s kolenama od sebe, a alfa si klekala na kolena přede mě.

Zhrozil jsem se.

"S-Subaru!" vyjekl jsem a popadl ho za ruku, kterou mi svíral jedno koleno.

Tohle přece nemůže myslet vážně.

"Copak?" broukl a vzhlédl čokoládově hnědými kukadly na mě. V podbřišku se mi utahoval uzel a tato poloha tomu velice napomáhala.

"N–neměl by sis k–klekat..."vykoktal jsem se šklebem na tváři. Nebyl jsem fanoušek hierarchie, ale rozhodně jsem nechtěl pošpinit alfovo jméno tím, že si pro mě musí klekat.