Rád tě poznávám

923 87 8
                                    

Vzbudila mě až rána, kterou způsobil alfa, jakmile se rozhodl, že si rozmlátí pěst o zeď.

Ještě nikdy jsem tak nevyskočil z postele na nohy a nebyl tak nejvíc vzhůru, jak tehdy.

Otřepal jsem se a vstřebal jsem odvahu, abych se za ním šel optat, jestli vůbec žije.

Ne, že by mi na něm záleželo.

Hned, jak jsem ho spatřil před sebou s dlaní od krve, připomněl jsem mu, jaký debil to vlastně je, protože se zdálo, že si to vůbec neuvědomuje.

Podrbal jsem se na hlavě a čekal, až mi černovlásek odpoví.

"V kuchyni, v rohu v regálu. Třetí police,"řekl nakonec.

Povzdechl jsem si a došel jak služka pro to. Nenutil mě, ale mně bylo jasný, že by si to sám neobvázal.

Cestou do kuchyně jsem tiše nadával.

Proč?
Vždyť je to jednoduchý.

Já u něj usnul.

Tož jsem kokot?

Neuvěřitelný, jak jednoduše jsem podlehl spánku a santalu, že jsem se opravdu sakra dobře vyspal. Jen se teď cítím jak blb. A kdyby jen to.

Bylo mi ze mě blbě, že jsem spal pod jeho rukama i přes to, že mi alfa nic neudělal.

Alfy mají být přeci všechny stejné.

Motýlci v břiše se měnili na mraveniště, tak jsem zatřásl hlavou ze strany na stranu a chtěl ty myšlenky posunout jinam. Tam, kde mě nebudou otravovat.

Natáhl jsem se po regálu a naštěstí dosáhl na poličku, aniž bych musel vylézt na linku. To by byl totiž jeden trapas za druhým, kdybych hodil hubu i z té linky.

Sevřel jsem ruličku obvazu v dlani a dohopkal do haly. Alfa se na mé překvapení ani nepohl, čekal tam na mě jak pes a se zrakem do blba přemýšlel. No, snažil s o to.

"Ukaž mi to,"natáhl jsem se po jeho ploutvi, když jsem zastavil kousek před ním.

Alfa mi poslušně ruku vydal, aniž by cokoliv řekl.

Kocovina ho musela vyžírat tak, že ho už jen z myšlení bolela hlava.
Teda, v to jsem doufal.

Kdyby to takhle bylo furt, nestěžoval bych si.

Ve svých dlaních jsem promnul jeho. Velkou a šlachovitou ruku s dlouhými prsty a viditelnými žílami, nad kterými měl zaschlou krev, která vedla cestičku až k jeho rudě sedřeným kloubům.

Musel jsem ho srovnat s rukama mých bratrů. Kamasaki měl asi stejně velké ruce jak alfa, ale z nějakého důvodu měl Kama ruce hrubší a drsnější. Na těchto bylo cosi jemného i přes sedřenou kůži.

Copak tenhle grázl vůbec nic necítil, když to udělal?

Suše jsem polkl a jeho teplou dlaň položil na svoji, mezitím co jsem mu druhou rukou obvazoval klouby.
S mojí šikovností jsem se o to alespoň snažil.

Tak sorry no, ne všichni jsou zruční.

Očima jsem nenápadně mihal po jeho břiše.

Cítil jsem, že se na mě nekouká, proto jsem využil situace a pořádně si ho prohlédl.

Všiml jsem si toho už předtím ale teď, když jsem vedle něj nocoval, jsem předvědčený, že je tento alfa podvyživený.

Když jsem měl přes jeho bok ruku - neptejte se, jak to vím, že jsem ji tam měl - tak mi připadal lehčí a jeho boky hlubší. Byl na alfu až moc štíhlej.

Odkud vítr vaneKde žijí příběhy. Začni objevovat