Odkud vítr vane

Námořník a fešák

Zhluboka jsem se nadechl.

Měl jsem o ně starost, abych byl upřímný, hned jakmile se zabouchly dveře.

Nic mi do toho není. Ale nervozitou jsem překýpával.
Ani jsem netušil, kam ta jejich potyčka směřovala.

Protřel jsem si palce, abych se trošku uklidnil a bezhlavě zalezl do koupelny s chumáčem oblečení v ruce.
Znáte to, ne? Když ty emoce potřebujete doslova smýt. A to jsem potřeboval, byl jsem jich plný.

Vztek a stud, že jsem spal s alfou v jedné posteli. Zase, že tentokrát jsem jeho feromony cítil na sobě. Starost, že se možná porvou a něco se stane. Strach, že se moji přátelé přemlouvají, aby nic mým rodičům neřekli.

Shodil jsem ze sebe teplákovku a hopsnul do sprchy. Prvně mě šlehla studená voda, která mě donutila vyjeknout jak potrefenou husu, potom jsem to zvládl nastavit na takovou tu parádní teplotu.

Prsty jsem si přejel po obojku, který zaujímal už nějakou dobu místo, které dříve patřilo bandaně.
Nebyl uplý, nebyl nepříjemný. Ale vadil mi. Připomínalo mi to, že nikdy nebudu svůj, abych byl v bezpečí.

Ale mám alfu.

Skočilo mi do hlavy, jakoby mi mé podvědomí chtělo něco připomenout. Nebyla to pravda. Už od mala jsem se motal u Harua, ale jeho jsem nikdy nebyl. Jen jsem se pod ním schovával.

Teď k tomu samému využívám černovláska.

A pokud někomu opravdu patřím a on mě, bude to můj snoubenec, od kterého jsem utekl.

Co to vlastně dělám?

Zavřel jsem oči, abych vodu nechal volně protéct mými křivkami a rysy v obličeji, jenže v zápětí jsem se zase otevřel, když se někdo vrátil zpět do bytu.

Věděl jsem, kdo to je. Ty kroky už jsem si zapamatoval.

"Kine?"oslovil mě, jeho hlas vycházel těsně zpoza dveří.

Vypískl jsem a zakryl se rukama, protože jsem nečekal, že bude tak blízko.

A pro jistotu, že sem vleze. Vždyť jsem se zase nezamkl.

"C-co?"nakonec jsem si dřepl, abych se zakryl i přes to, že mě alfa nevidí.

"Dej se do kupy, za půl hodiny odjíždíme." Prohlásil.

"Cože? Proč? Kam?" Zděsil jsem se, že se mi stáhly plíce.

Ha, tak budeme sázet. Klub nebo moji rodiče?

"Slíbil's, že mi pomůžeš, no ne? Ten galavečer je zítra a ještě potřebujeme vyzvednout tu omegu," zdůvodnil a mě spadl kámen, ne, balvan ze srdce.

Zrudl jsem úlevou a prohrábl si mokré vlasy.
"Proč tam jedeme tak brzo?"

"Uvidíš."
Přísahám, že jsem slyšel, jak se uchechtl.

Mám se bát?

. . .

Vyzubený, umytý, zkrátka až když jsem byl čistý, jsem se vyhrabal z koupelny.

Byla dřina ze sebe smýt alfovy feromony, ale dokázal jsem to. A teď chci potlesk.

Zavřel jsem za sebou dveře a ručníkem si začal sušit vlasy, zatímco moje oči hledaly mého spolubydlícího a nikde ho nenašly, teda, ne v hale.

Doťapal jsem ke gauči a do nosu mě šlehl mrak vůně, který mě okamžitě přiměl se otočit ke kuchyni a vydat se tím směrem, stůj co stůj.

Byl tam a vařil. Panebože, co může být lepšího než atraktivní alfa, co umí vařit.