Odkud vítr vane

Zážitky

Co dodat? Nic moc, užijte si kapitolu...xD
...

Stali jsme se sloučeninou touhy, hladu a potřeby.

Moje rty na jeho. Jeho rty na mých.

Mlaskavý zvuk polibků by mi jindy přišel otravný, ale teď to byl ten nejparádnější zvuk, jaký jsem kdy slyšel.

Jeho jazyk mi přejel po zubech a zahájil zdlouhavý a náročný tanec s mým.

Jeho ruce nedočkavě pátraly po mém těle, stejně jako moje po jeho hrudi, dokud se neusídlily na mých bocích a nezvedly mě s lehkostí do vzduchu.

Překvapeně jsem vyjekl, div můj druh nepřišel o jazyk.

Nohy jsem instinktivně omotal kolem jeho trupu a rukama mu sevřel krk.

Černovlásek se chraplavě zasmál.

Zamračil jsem se na něj, ale moc dlouho mi to nevydrželo.

"Neupustím tě, nemusíš se bát," utěšoval mě s tupým úsměvem.

"To bych ti radil," cvrnknul jsem ho do čela.

Jedna jeho ruka se majetnicky obmotala kolem mých stehen a druhá uchopila moje prsty, kterýma jsem před chvílí zaútočil.

Jemně mi je ve svých stiskl a pak jeden po druhém něžně a láskyplně slíbal.

A tehdy povolily moje řetězy příčetnosti a byl jsem to já, kdo se mu hladově vrhnul na rty, až má oběť zalapala po dechu ve snaze plnit životní funkce.

V krvi mi něco proudilo. Něco hřejivého a velmi, velmi podivného.

Srdce mi zběsile tlouklo, když jsem se probojoval jazykem k jeho a započal úplně jinou éru.

Můj druh dodal polibku ještě větší grády, když jeho feromony okusily vzduch.

Mé tělo se zachvělo a odpovědělo na ně pro změnu svýmy feromony.

Vzduch zhoustl a já se ne a ne nabažit jeho ostrých měkkých rtů, které chutnaly lépe, než bych si kdy dokázal představit.

Vtom mě zpod zadku zatlačilo něco tvrdého.

Na chvíli jsem se zarazil, ale to už můj druh věděl, o co jde.

"Promiň,"omluvil se zbytečně, "nějak ti nešlo odolat."

Matičko na nebi, já se opravdu zblázním.

Můj rozkrok se také budil k světu, takže jsem mu to neměl za zlé.

"To...t-to jsem rád," odvětil jsem chabě.

Kdyby mě nedržel, už bych seděl na zemi na zadnici s tím, že moje nohy vypověděly službu.

Horkost v mé tváři se začala mísit s tou v mém těle a proudila a proudila a proudila...

Neháral jsem. Tohle bylo něco jiného.

Tento druh chtíče jsem ještě nikdy nezažil.

Prsty jsem svému, svému druhovi zajel do vlasů a jemně, jen vyzývavě, jsem za ně zatahal. V němé prosbě, žádosti a možná i rozkazu.

Černovlásek přivřel oči a ústa se mu zkroutila nahoru, byť mi nezapředl na odpověď.

Takovej parchant...

"Copak?" zeptal se s předstíraným zmatením.

"Co by bylo?" vydechl jsem opruzeně, ale ani tím jsem nevylačil to teplo, které ve mně bublalo.