Doma není vždycky domov

1K 79 5
                                    

,,do..prdele.."zaklel jsem, když jsem před barákem viděl obě auta. Jedno mých rodičů a druhé mého nejstaršího bratra Kasahiho.

Bezpečně jsme se vrátili z tripu, rovnou jsem zamířil domů. A tady před domem jsem zjistil, že jsou VŠICHNI, opakuju VŠICHNI doma.
Hned jsem věděl, že to je v prdeli.

Jak se mám teď dostat dovnitř, aniž by mě viděli? Oknem?

To se zdálo jako super nápad. Můj pokoj byl až patře a na to jsem měl vedle okna strom, po kterém jsem vždycky lezl nahoru. Hustý, ne?
Jenomže ten strom můj táta před rokem pokácel, když na to přišel.
A dokonce i přesklil všechna okna, aby se do nich nedalo dostat z venku.

Než jsem stihl vymyslet plán B, hlavní dveře se otevřely. Stuhnul jsem, když z nich vykoukla má matka.
Světlo hnědovlasá modrooká omega, na krátko ostříhaná a s úsměvem od ucha k uchu.

Povzdechl jsem si. Už je pozdě na útěk.
Peklo začíná.

Nenadál jsem se, matka stála předemnou a objímala mě.
Zalapal jsem po dechu.
,,M - mami ."zjapal jsem, když jsem se z jejího sevření nemohl nadechnout.

,,Promiň, broučku. Tak, co? Jak jsi se měl?"odtáhla se ode mě, chytila mě za ruku a táhla jak psa do domu.
,,J - jo..dobře!"dodal jsem dříve, než se za mnou zabouchly dveře.

V mém zorném poli se ocitl Kentaro a Kiiro. Oba se na mě tlemili tím svým dokonalým úsměvem, mezitím co vypadali jako by právě vztali z postele.
Světle hnědě vlasy měli rozházené na všechny strany a jejich oblečení bylo jako tejden staré.

Vzhlídl jsem k nim.
Za nimi stál můj šedovlasej táta, se strništěm a rukama založenýma na hrudi.
Všichni mě s úsměvem pozdravili, ovšem já jim to neopětoval.
Chyběl tu Kasahi a Kamasaki. Ale auto na dvoře měli.

,,Kde - "začal jsem, ale mamka mi hned skočila do řeči s odpovědí.
,,V tvojem pokoji, měli by tam být."zachichotala se.

Chichotal bych se taky, co si budem. Ale moji nejstarší bratři nechodí do mého pokoje jen tak pro nic. Tohle je velkej barák, každý máme své vlastní pokoje. Ale jelikož je můj pokoj vybaven rychlou Wifi a obrazovkou, zrovna oni dva mi do toho lezou.

A to vždycky neznamená nic dobrého.
,,Jak bylo?" Stoupl si vedle mě táta a poplácal mě po rameni.

,,Všechno vám pak povím, jo?"odbyl jsem ho rychle a popravil si tašku na rameni, než jsem vystřelil ke schodům a běžel nahoru po chodbě směrem můj pokoj.

Málem jsem hodil držku, skopl palec, ale to teď nebylo podstatný. A moji akci by to stejně nezastavilo.
Důležitý bylo, aby se ti dva zmrdi dostali ven z mýho pokoje.

Rozrazil jsem dveře do svýho pokoje, až klika práskla o zeď.
A co jsem si myslel, byla skutečnost.
Na zemi před velkou televizí seděly dvě hnědé hlavy a pojídaly chipsy. Drobky se válely všude na koberci, stejně jako časopisy a kazetové hry.
Časopisy pro dospělé. A v televizi s 18+ kanálem.

,,Ahoj!" Mávl na mě s úsměvem Kasahi.
,,Co tady k čertu děláte, vy perverzní hovada?!" Zařval jsem a moje taška letěla vzduchem. Kasahi se jí vyhnul, takže ji Kamasaki stihl chytit jak nic.

Cítil jsem, jak mi obličej hoří vzteky.

Kasahi se postavil na ty svoje dlouhý nohy a otřepal si kolena.
Vzhlídl jsem k němu a kousek couvl.
,,Nemáš přijet až zítra? No.. co už. Jdeš se koukat s náma?"zavtipkoval .

Mě to ale vtipné nepřišlo.
Tohle je po několikáté, co nejsem doma a oni si v mojem pokoji pouští tyhle prasárny. Já pak dva dny mažu historii.

Odkud vítr vaneKde žijí příběhy. Začni objevovat